Visariben dživipen

4. 11. 2010 / Zdeněk Moravčík

Když jsem před časem psal článek o tradičním putování sochy Edwarda Babáka, brněnského lékaře zvířat i lidí, vědce, biologa a fyziologa, zakladatele a děkana lékařské fakulty, zakladatele vědeckých spolků, rektora Masarykovy univerzity, rektora pedagogické vysoké školy, rektora veterinární školy, zakladatele zednářské lóže a zakladatele, děkana a rektora kdoví čeho ještě (nejspíše všeho, co si Češi v německém Brně po roce 1918 založili), po ulicích Brna, tušil jsem, že se tento migrující symbol vědy v Brně, na který nedají Češi dopustit, po čase objeví zase někde úplně jinde.

Tato známá socha na podstavci, stejně jako tradiční cikánský tábor, za léta své existence vystřídala již řadu různých míst. Nejdříve si vyměnila místo s Masaríkem (nemylte se, už od dob starověkého Říma píší vzdělané národy po "r" měkké "i"!) před německou technikou na brněnském Eliščině náměstí, které si Češi honosně přejmenovali na Komenského, pak zase zmizela i s tamní lékařskou fakultou z Joštovy ulice, byla kdesi na Žlutém kopci v Brně -- no a teď ji můžete vidět v Bohunicích v novém kampusu české univerzity.

Kampus je za městem, je tam liduprázdno, snad si tedy už věhlasný vědec Čechů bude ráčit odpočinout a návštěvníci města na něj nebudou močit jak se tomu pravidelně dělo v centru města na ulici Joštově, kde v keřích zarostlou sochu pravidelně vyhledávali k vykonání potřeby jedinci i celé skupiny (dokonce jsem tam jednou viděl zastavit i celý autobus).

Zůstane natrvalo? Kdoví, dnešní Brno je univerzitním městem vědy s budoucností, a to znamená věčnou změnu. Nevím jak tomu správně říkají Romové, visariben dživipen? Změna je život.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.11. 2010