Jak umírá demokracie: Lekce od mistra

13. 10. 2010 / Chris Hedges

Zvedá se touha desítek milionů Američanů zničit intelektuální a vědeckou přísnost osvícenství; touha koncentrovaná do difúzního a svárlivého hnutí. Z nevědomosti a ze zoufalství se snaží vytvořit utopickou společnost založenou na "biblickém zákonu". Chtějí přeměnit americký sekulární stát v tyranskou teokracii. Tito radikálové, spíše než teroristé, kteří stojí proti nám, jsou nejvážnější hrozbou pro naši otevřenou společnost. S podporou stovek milionů dolarů korporátních prostředků získali ohromnou moc. Našim školám vnucují pseudovědu, jako je "inteligentní design". Udržují nás zablokované v nekonečných a zbytečných imperialistických válkách. Vyhlašují bigotní křížové výpravy proti homosexuálům, přistěhovalcům, liberálům a muslimům. Ve jménu konzervativních hodnot podřizují naše soudnictví korporacím. Proměnili naše liberální třídy v maňásky korporátní moci. A my jsme stále tiší a líní.

Obrovský objem peněz daňových poplatníků přidělovaných Wall Street, investičním bankám, ropnému, plynařskému a obrannému průmyslu, spolu s demontáží výrobního sektoru, jsou důvodem, proč tak chudneme. To je důvod, proč jsou naše domy zabavovány. To je důvod, proč je nějakým 45 milionům Američanů odepřena lékařské péče. To je důvod, proč se naše infrastruktura, od veřejných škol až po mosty, rozkládá. To je důvod, proč mnozí z nás nemohou najít práci. Byli jsme obráni. Flagrantní krádež veřejných prostředků a vzestup obscénně bohaté oligarchické třídy jsou maskovány siláckými řečmi demagogů, kteří jsou sami milionáři a používají strach a bombast, aby nás udrželi ve strachu, zmatku a zotročení.

Aristofanés viděl stejnou psychologickou a politickou manipulaci podrývající demokratický stát v antických Aténách. Ve hrách jako jsou "Oblaka", "Vosy", "Ptáci", "Žáby" a "Lysistrata" Athéňany opakovaně varoval, že dovolit politickým vůdcům křičícím "Athéňana nikdy nezradím!" nebo "Budu navždy pokračovat v boji za obranu lidu!" dosáhnout na státní fondy a moc by skončilo zotročením občanů.

"Vidíte, pravda je, že chtějí, abyste byli chudí," napsal Aristofanés ve hře "Vosy". "Pokud neznáte důvod, řeknu vám ho. Je to kvůli výcviku, abyste věděli, kdo je váš krotitel. Takže kdykoliv na vás písknou a pošlou vás proti svému soupeři, vyskočíte a roztrháte ho na kusy. "

Také naše demokracie se roky války, krádeží a korupce umenšila. Ale Aristofanův příklad není nadějný. Ukazoval svým řeckým bratrům stejnou korupci. Opakovaně je káral za to, že se nevzepřeli a nebrání se. Zlověstně varoval, že v době, kdy se většina občanů probudí, bude příliš pozdě. A měl pravdu. Zdánlivá normalita nás udržuje ve falešné naději a podrobení. Ti, kdo nejhlasitěji křičí na obranu ideálů otců zakladatelů, posvátnosti Ústavy a hodnot křesťanského náboženství, jsou ti, kdo nejaktivněji usilují o podvrácení zásad, jichž se údajně zastávají. Dál se drží ikon a jazyka tradičního vlastenectví, právního státu a křesťanské lásky, aby zdemolovali systémy přesvědčení, které jim dávají kulturní a politickou legitimitu. A ti, kdo by měli tato přesvědčení hájit, jsou zastrašení a zticha.

"Normalita normálního světa zůstává po značnou dobu nejúčinnější ochranou proti vyzrazení totalitních masových zločinů", napsala Hannah Arendtová v "Původu totalitarismu". "Normální lidé nevědí, že všechno je možné, tváří v tvář monstróznímu odmítají věřit svým očím a uším. ... Důvodem, proč mohou totalitní režimy v realizaci svého fiktivního, převráceného světa zacházet tak daleko, je, že venkovní netotalitní svět, který vždy zahrnuje velkou část obyvatel samotné totalitní země, se oddává zbožným přáním a uhýbá před realitou tváří v tvář skutečnému šílenství. ... "

Všechny ideologické, teologické a politické debaty se zástupci korporativního státu, včetně neschopného a slabého Baracka Obamy, jsou k ničemu. Nedá se k nim dostat. Nechtějí dialog. Nestarají se o skutečnou reformu nebo o participativní demokracii. Používají triky a přeludy public relations k maskování sílících útoků na naše občanské svobody, naší neschopnosti vydělat si na živobytí a mizení základních služeb od vzdělání až po zdravotní péči. Naše zbabělá liberální třída uklidňuje nepřátele demokracie, zatímco zoufale doufá, že zůstane součástí vládnoucí elity, místo co by kladla odpor. A liberálové, kteří slouží jako fíkový list ukrývající korporátní extrémisty, jsou v mnoha ohledech našimi největšími zrádci.

Aristofanés také žil v době nekonečné války. Věděl, že válka vždy posiluje antidemokratické síly. Viděl, jak válka demokratický stát stravuje zevnitř, dokud nebyl zcela vyprázdněn. Jeho hra "Lysistrata", napsaná poté, co Athény strávily jednadvacet let peloponéskou válkou, je satira, v níž mladé ženy odmítají sex s muži, dokud válka neskončí, a starší ženy obsadí Akropoli, kde jsou uloženy finanční fondy určené pro válku. Hra vyzývala Athéňany, aby zvážili radikální projevy občanské neposlušnosti k zastavení války, která pustošila stát. Hrdinka hry, Lysistrata, jejíž jméno znamená "Ta, která rozpouští armády", byla dramatikovou hlásnou troubou v době bláznovství a sebedestruktivity války. Ale Athény, které válku nakonec prohrály, neposlouchaly.

Tragédií je, že liberálové a sekularisté jako Obama nejsou korporátními silami, jež drží moc, považováni za konkurenty, ale za kontamináty, které je třeba odstranit. Snaží se pracovat se silami, jež nikdy nebudou uklidněny. Opustili nejzákladnější hodnoty liberální třídy, aby hráli hru, která nakonec bude znamenat jejich politický a kulturní zánik. Nebudou žádné hákové kříže, ale tentokrát moře červených, bílých a modrých vlajek a křesťanských křížů. Nebudou žádné pozdravy vztyčenou zbraní, ale recitace Slibu oddanosti. Nebudou žádné hnědé košile, ale noční návštěvy z ministerstva vnitřní bezpečnosti. Strach, vztek a nenávist naší oloupené a zmatené dělnické třídy jsou směrovány do proudů, které oslabují poslední zbytky demokratického státu. Tyto nebezpečné emoce namířené proti liberální třídě, která tak jako v antických Aténách zradila obyvatelstvo, mají silný účinek. A pokud nepřijmeme aristofanovský radikalismus, pokud nezačneme bránit fungování korporativního státu prostřednictvím aktů občanské neposlušnosti, jsme vyřízení.

Nestůjme u otevřených bran města v pokorném očekávání barbarů. Přicházejí. Potácejí se k Betlému. Začněme, když už nic jiného, tak jako Aristofanés nazývat naši tyranii pravým jménem.

Článek v angličtině ZDE