Anglická vláda zcela opustila zásadu státního financování univerzit

12. 10. 2010 / Jan Čulík

Velkou diskusi vyvolala v Británii zpráva lorda Browna, bývalého ředitele olejářské firmy BP a kamaráda Tonyho Blaira, o tom, jak by se od nynějška mělo financovat vysoké školství. Lord Brown doporučil, a vláda to víceméně přijala, že by anglické univerzity měly mít od roku 2012 právo účtovat studentům, jak vysoké školné chtějí. Očekává se, že většina univerzit bude studentům účtovat školné ve výši 7000 - 8000 liber (210 000 - 240 000 Kč) ročně. Připočtou-li se k tomu výdaje na živobytí na univerzitě, dvaadvacetiletý student po ukončení tříletého vysokoškolského kursu (v Anglii se studuje na univerzitě jen tři roky) skončí s dluhem přibližně 50 000 liber (1,5 milionu Kč). Na věci příliš mnoho nemění, že student začne dluh splácet teprve, až jeho plat dosáhne roční výše 21 000 liber (52 500 Kč měsíčně). Mezi studenty a univerzitními učiteli méně "exkluzivních" škol vyvolal tento návrh doslova zuřivost. Jak řekla jedna studentka v diskusi v úterním televizním zpravodajství Channel Four News, které se vysílalo přímo z jedné anglické univerzity, University of Leeds, vláda se drze rozhodla přesunout na studenty břemeno finančního deficitu, který sama způsobila.

Nejvíce znepokojující na Brownově zprávě je však poznámka pod čarou někde na straně 47, kde se uvádí, že současná britská vláda hodlá v rámci rozpočtových škrtů snížit státní financování univerzit o osmdesát procent. Vláda od nynějška hodlá dotovat jen studium v tzv. "perspektivních" oborech, důležitých pro průmysl, a zcela zrušit státní financování studia humanitních a společenskovědních oborů. To si od nynějška budou muset plně platit studenti sami; jenže, jak kdosi poznamenal na fóru deníku Guardian, s takto vysokým školným si každý rozmyslí jít studovat obor, který automaticky nepovede k lukrativnímu zaměstnání. Idea univerzity jako instituce, která má osvětový význam a usiluje o získávání a šíření znalostí pro blaho společnosti bez procovských ekonomických podmínek, je mrtva.

Přitom ještě před 12 lety studovali studenti v britském vysokém školství zcela zadarmo.

Rozhodnutí britské vlády v podstatě zrušit státní financování univerzit bude mít zřejmě neblahé následky i v jiných částech Británie. Ve Skotsku studenti za univerzitní studium neplatí žádné školné a skotský parlament odmítá univerzitní školné schválit. Jenže pokud mu ústřední londýnská vláda neposkytne příslušné finanční prostředky, což neposkytne, skotské univerzity se octnou na hranici bankrotu.

Největší škodou, způsobenou zavedením peněžního principu do britského vysokého školství, je skutečnost, že peníze se staly jediným principem, podle něhož se všechno řídí. Nejde už tedy vůbec o kdysi proklamovanou "academic excellence", jde jen o to sehnat co největší množství, nejlépe zahraničních, a nejlépe postgraduálních (postgraduální kursy jsou nejdražší) studentů, kteří budou hodně platit. Vysokoškolským manažerům už nejde o vzdělání či třeba o mezinárodní školskou výměnu; jak východoevropští mafiáni jen koukají, kde a z koho vyždímat další prachy. Nedávno nám bylo v Glasgow sděleno vedením, že naším úkolem jako univerzitních učitelů je vydělávat našemu zaměstnavateli peníze...

Píšu o tom proto, že Británie je průkopníkem privatizace a nový způsob "financování" anglických vysokých škol se českým politikům a byrokratům jistě velmi zalíbí. Bude nutno velkého úsilí, aby se české vysoké školy obdobným způsobem neproměnily v mlýnky na peníze, v instituce, v nichž nepůjde už o nic jiného než peníze. (Kvalitu to nezlepší, na mnohých anglických univerzitách má student jen dvě hodiny vyučování týdně; protože univerzitní učitelé musejí pracovat na grantech a vydělávat škole peníze, ne učit.) Jsem velmi skeptický, zda se idea univerzity dlouhodobě uhájí, i v České republice.

Školství
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 12.10. 2010