Havel jim to dal

13. 10. 2010 / Jiří Jírovec

Burcující projev takměř svádí k představě, že Havel odkráčel od pultíku k Auroře svých představ, aby zatáhl za provaz a tím nastartoval novou revoluci. Protože: jak jinak se utkat s nabobtnalou pýchou lidstva?

Jenže, co je lid? V očích elity to jistě nejsou králíci bydlící v králíkárnách s pocitem zbytkové vděčnosti předcházejícímu režimu za to, že je mají. Havel patrně mluví o vlastnostech hluboce zakotvených ve vlastní mysli a konání.

Králíci do toho nemají co mluvit -- a konec konců ani Havel, ať se již považuje za kohokoli. Toho si snad již stačil za svého života všimnout. Ostatně jeho projev se nezabývá problémy současnosti, ale čímsi za horizontem.

Havla lze brát stejně vážně jako kdysi "komunistickou" televizi, o níž, to které ráno, mohl povrchní konsument říct "ti jim to dali", aniž by si uvědomil, že to nandání bylo pečlivě odměřené, aby moc nepoškodilo.

Povšimněme si tohoto blábolu ze zmíněného projevu:

Globální ateistická civilizace - dílo přírody - pýcha kohosi - logika bohatství - dílo našich předků -ctít z principu vs. ctít jako možný zdroj zisku. To je pojmů na mizerné dvě věty.

Ono by to neznělo tak blbě, kdyby člověk nevěděl, že v publiku sedí mnozí s máslem na hlavě. A že Forum 2000 financuje tabáková společnost. (Někteří západní účastníci tím byli šokováni; kdyby to prý věděli předem, nepřijeli by, pozn. red.)

Takže, Havel jim to na Foru 2000 nandal - jenže komu? Když se těch několik myšlenek z projevu vezme alespoň trochu vážně, dospějeme k tomu, že Havel vlastně hlásá komunistické myšlenky, proti nimž tak vehementně bojoval.

Vystavět tak nějak lepší svět - tedy alespoň pro nás civilizované - znamená zbourat a pak začít stavebně od nuly. To ale vyžaduje uvolnění ohromných prostředků, které zatím vlastní jen zanedbatelné procento světové populace. Jenže soukromé vlastnictví je svato, takže by k jeho použití bylo nutné přijmout zákony, které by redistribuci bohatství umožnily. Připočítejme k tomu nutnou pozemkovou reformu a jsme u režimu, který se v roce 1948 v bolestech porodil a byl klíči odcinkán do hrobu v historicky kojeneckém věku.

V roce 1968 přinášeli propagandou zblblí králíci zlato pod oltář vlasti. Jestli tehdy něco přihodil i Havel, není známo. Představa, že teď nese svoje milióny na oltář budoucnosti, je stejně směšná jako jeho varování před budoucností.

Pokud je náš myslitel alespoň trochu v obraze, věděl by, že lidstvo neohrožuje ani chabá architektura, ani velkosklady u dálnic, ani velká nákupní střediska, ani satelitní dědiny pro lidi, kteří nechtějí bydlet v činžácích (králíkárnách, jak je ve svém znechucení nazýval). Jistě, oko papaláše by raději ulpělo na zurčícím potůčku než na benzinové pumpě, ale kdo Havla nutí, aby se znechucoval jízdou autem.

Havel se dočkal změn, které mu teoreticky umožňují mluvit pravdu a žít v téže. Kupodivu ale nemá kuráž na to, aby varoval před pýchou, která bobtná v myslích presidentů a jejich vojevůdců, kteří, přesvědčeni o vlastní neporazitelnosti začínají nové a nové války o území a suroviny. Havel by o tom mohl diskutovat třeba s Wolfowitzem. Až se povede nějaká větší vojna, dojde k tomu bourání, ale pak možná nebude pro koho stavět města k životu. Jenže takové představě by elita v publiku jistě netleskala. A potlesk je přece, oč v tomto divadle běží.