Komárkovy poklesky
7. 7. 2010 / Lubor Kasal
Nechci vyvracet námitky, které vůči Stanislavu Komárkovi vznesli Jan Keller a Lukáš Zádrapa -- dílem se (zvláště v oblasti sinologie) necítím kompetentní něco takového činit, dílem s Kellerovým i Zádrapovým základním gestem v zásadě souhlasím. Přesto bych se rád Stanislava Komárka krátce zastal.
Měl jsem to štěstí, že jsem coby redaktor stál na počátku 90. let u Komárkova vstupu do českého veřejného prostoru. Jeho články, které jsem publikoval v literárním časopisu Tvar, mi připadaly velmi osvěživé: znejišťovaly tehdejší společenskou atmosféru, již prosvětlovalo slunce šťastné demokratické budoucnosti -- slunce, o němž se mnozí domnívali, že žádným mrakem už nikdy nebude zastíněno. Na Komárkovi jsem si cenil schopnosti názorně ukazovat, že my lidé toho máme se zvířaty a rostlinami, s přírodou společného víc, než je nám v naší pýše vládců zeměkoule milé. I jeho upozorňování na nebezpečí zbyrokratizování společnosti -- najmě vědeckého bádání -- předběhlo o několik let českou skutečnost.
Texty, plné překvapivých metafor, parabol, hyperbol, mě okouzlily také tím, jak blízko měly k literatuře. Komárkovo obzírání "lidské etologie" obsahovalo nezanedbatelný básnický náboj (koneckonců poezií se Komárek kdysi zabýval i prakticky). Autor jako by byl "příčný" nejen v rámci vědních oborů, ale i žánrově. Úvahy, jež tenkrát uveřejňoval především ve Tvaru a ve Vesmíru, jistěže nebyly filozofickými či sociologickými studiemi -- nejspíš (přibližně) by se daly označit jako fejetony; svou pravidelnou rubriku ve Tvaru ostatně pojmenoval Společensko-biologické poklesky, tedy s odkazem na Leacockovu sbírku humoristických a parodických povídek Literární poklesky.
Jeho fejetonistická metoda má své úskalí -- Komárkovi to totiž píše až příliš snadno, a tedy až příliš mnoho. Leccos by se možná dalo vyvozovat i z toho, že jako kmenový autor časem přešel od intelektuálských časopisů k bulvarizujícím novinám. Ve svých publicistických textech, v nichž se zračí udivující množství znalostí z nejrůznějších oblastí, se může Komárek někomu jevit skoro jak nějaký necitelný polobůh pozorující odkudsi shůry hemžení v lidském mraveništi. Ať už ale Komárka odmítneme, čili nic, myslím, že ani jeho současné literární úsilí nelze smazat několika polemikami. Většina Komárkových poklesků je podle mne stále inspirující.
VytisknoutObsah vydání | Středa 7.7. 2010
-
7.7. 2010 / Štěpán KotrbaSociální demokraté hodnotí přítomnost skoro stejně kriticky jako voliči Věcí veřejných7.7. 2010 / Imaginární lásky: Víc styl než substance7.7. 2010 / Evropa přátelská k ženám6.7. 2010 / Jan ČulíkČeský mír: Opravdu dobrý film o stavu české společnosti dvacet let po příchodu demokracie5.7. 2013 / Proglas2.7. 2010 / All things to all men - Vším pro všechny lidi5.7. 2010 / Jan ČulíkJak Západ financuje šíření svých vlastních falešných reprezentací o situaci v Iráku3.7. 2010 / Jan ČulíkPrvní dny v Karlových Varech: série belgických filmů a klasický (britsko)americký thriller2.7. 2010 / Studna2.5. 2010 / Hospodaření OSBL za duben 2010