Důvěra v elitu, bojující neustále o moc a peníze

7. 7. 2010 / Jan Campbell

„We do not believe that any company can get along without a well articulated point of view about the future. Any senior management team that has not made a substantial investment in creating industry foresight will find itself at the mercy of more farsighted competitors. Foresight is not enough to guarantee a profitable journey to the future. Yet without foresight, the journey cannot even begin.“

V době nejistot, strategických šoků, beztrestného obelhávání většiny společnosti miniaturní super - elitou, super - centralizací vlastnictví zdrojů základních potravin, energie, distribuce a financí, unifikace kultury včetně kultury výživy, nových technologií a komunikačních prostředků dovolujících elitě na jedné straně silně omezovat většinu populace v rozvoji svých přirozených a ústavních práv a na druhé straně omezující elitu v rychlosti realizace jejich plánů, je velice složité vypracovávat předpovědi stejně jako je tomu s předpovědí počasí. V takové době vzniká objektivní potřeba zintenzívnit rozšíření (dissemination) hlavních myšlenek a principů alternativních konceptů, jako je 3E – ekologie, efektivnost a ekonomie ve vztahu k individuu a vice versa, který aplikuji téměř čtvrt století ve své práci na národní a mezinárodní úrovni, ale i jiných, více komplexních konceptů, jejichž realizace není možná bez společenské podpory a politických změn – chování člověka ve vztahu k fotosyntéze. Kvůli lepšímu pochopení konceptu humánního ekonomického modelu nabízím některé základní definice a postoj Ruska v moderní době již v úvodu, které tvoří oporu úvahy.

Fotosyntéza (z řeckého fós, fótos – „světlo“ a synthesis – „shrnutí“, „skládání“) je biochemický proces, při kterém se mění přijatá energie světelného záření na energii chemických vazeb. Využívá světelného, např. slunečního, záření a tepla k tvorbě (syntéze) energeticky bohatých organických sloučenin – cukrů – z jednoduchých anorganických látek – oxidu uhličitého (CO₂) a vody. Fotosyntéza má zásadní význam pro život na Zemi.

Co se týče Ruska, myšlenka formulovaná ministrem zahraničních věci, Sergejem Lavrovem (Speech at the 62^nd Session of the UN General Assembly. N.Y. 28 September 2007. P. 2, 7.) mluví sama za sebe.

“Today, nobody can cope with global challenges single-handedly... What is needed is collective leadership of major powers that should represent the geographical and civilizational dimensions... Spiritual values of all world religions make it imperative to achieve multicivilizational accord and fight manifestations of xenophobia and racism... These are the tasks to be tacked within the framework of the Alliance of Civilizations.”

Hned na začátku úvahy chci také podotknout se všemi riziky nedorozumění a neporozumění, že vnímám současnou, již mnoholetou krizi, jako krizi entropickou.

Původ slova "entropie" je odvozen z řeckého εντροπία, "směrem k", (εν- "k" + τροπή "směrem"). V populárních výkladech se často vyskytuje přiblížení entropie jako veličiny udávající "míru neuspořádanosti" zkoumaného systému. Není to dobré vysvětlení, neboť tato "definice" používá pojem "neuspořádanost", který je však sám nedefinovaný. Vhodnější je intuitivní představa entropie jako míry neurčitosti systému. Zatímco "ostrá" rozdělení pravděpodobnosti (jako např. prahování) mají entropii nízkou, naopak "neostrá" či "rozmazaná" rozdělení pravděpodobnosti mají entropii vysokou. Za pravděpodobnostní rozložení s nejvyšší entropií lze považovat normální.

Entropický pohled, přístup a koncepční řešení hlavních výzev současné doby již na vysokoškolské úrovni nabízí formulovat celou řadu odpovědí na otázky, které si dnešní vlastnická a politická elita chránící výborně a kolektivně své zájmy, veřejně neklade. Takové chování miniaturní menšiny nelze v rámci demokratického systému rizikové společnosti, jakou je naše, principiálně ignorovat. Kromě jiného i z toho důvodu, že demokratickému systému stejně jako přírodě je vlastní de – centralizace a kolektivní princip.

Pro lepší srozumitelnost článku volím také zjednodušenou jazykovou a příkladovou formu z programového cyklu VŠE - SID (I)A – System of Intensive Development of Individual Abilities a definice veřejně dostupných zdrojů, jakým je Wikipedia, Duden, Encyclopedia Britanica.

Vysvětlení konceptu humánního ekonomického života, humánního ekonomického modelu odvozuji z názvu fóra – První euroasijské ekonomické fórum.

První – školní den, první rande se svými sedmi tabu, první polibek, první pomoc... Tyto kategorie jsou všeobecně známé. Ale první, to není jenom začátek, ale také podmínka (conditional). Být prvním je téměř vždy spojeno s rizikem nedoocenění, neporozumění, někdy i s porážkou. Být prvním znamená také mít vůdcovské vlastnosti, jejichž kvalitu definují sekundární činnosti. O nich nebudu psát. Být vůdcem ale znamená mít již následovníky. V tomto pojetí znamená – první – směr, pohyb, proces. Proto je možné další část úvahy věnovat budoucnosti. Úvaha o budoucnosti obsahuje úvahy o specifických podmínkách, o situacích v budoucnosti, které se objevují jako výsledek podmínek. Pro přátele historie si dovoluji poukázat na řeckou mytologii o řece Léthé, jako carstvu smrti a jejím protějšku, personifikované paměti mnémosyné...

Být prvním znamená všeobecně předpokládat, že se podmínky záměru splní. Například: je ráno, jste doma. Plánujete hrát odpoledne tenis. Nebe je ale zatažené. Představte si, že prší. Co budete dělat?

Pro některé čtenáře se zájmem o další význam slova "první" může mít smysl se seznámit s prací organizace FIRST, kterou založil vynálezce Dean Kamen a profesor Woodie Flowers v roce 1989. Cílem této organizace je podpora rozvoje schopností studentů se zájmen o inženýrství a technologie. Co se podporuje v současné době v Evropě a v ČR a když ano, jakým způsobem a na jaké úrovni?

FIRST seeks to promote a philosophy of teamwork and collaboration among engineers and encourages competing teams to remain friendly, helping each other out when necessary. Terms frequently applied to this ethos are Gracious Professionalism and Coopertition; terms coined by Woodie Flowers that support respect towards one's competitors and integrity in one's actions. Coopertition is patented under US Patent 7,507,169 by Dean Kamen.

Euroasijské – společenství, civilizace...zde se mi ihned nabízí definice dvou základních lidských složek, které tvoří antropologické myšlení. Takové se stalo částí strategie moderního dialogu a proto ho integruji do humánního ekonomického modelu.

Homo symbolicus znamená, že člověk je tvorem symbolickým a musí žít v prostoru, který má pro něj jistý význam. Za předchůdce symbolické antropologie můžeme označit německého filosofa Ernsta Cassirera (1874 – 1945). Ten zdůrazňoval, že celek je více, než souhrn jeho částí. Člověka nazýval „symbolickým tvorem“ (animal symbolicus) a domníval se, že mythologie, umění a jazyk představují autonomní, symbolické formy lidské kultury. Krátce: Člověk je bytost, která tvoří a žije v symbolech. Max Weber uvádí , že člověk „je tvorem zavěšeným v pavučině významů, které si sám utkal.“ V této teorii exotické národy, čili „ti druzí“ sloužili k vymezení evropské civilizace a k pochopení nás samotných. Jejich obraz byl uměle konstruován – již od dob renesance člověk hledal v cizích národech stanovení vlastní identity.

Homo hierarchicus znamená, že člověk nehledá v okolí jen význam a pravdu, ale snaží se toto okolí též ovládnout – má mocenské ambice, vůli k moci a snaží se vůči ostatním hierarchicky zařadit. Při tom probíhá permanentní mocenský zápas. Lidská společenství jsou hierarchicky uspořádána a tvoří složité struktury. Tím, že se vydělují jedinci s vyššími schopnostmi, vlohami, energií apod. než mají lidé ostatní, vzniká základní problém naší existence spočívající v nerovnosti lidí. V díle L. Dumonta „Homo hierarchicus“ je popsána snaha člověka ovládat okolí; projevuje se u něj instinkt teritoriality, vůle člověka k moci a permanentní zápas člověka s ostatními. Potřebu roztřídit, klasifikovat národy měla vyřešit etnologie, pojem, který byl poprvé použit v první polovině 18. století v Petrohradě

Krátký výlet do historie dovoluje také konstatovat, že již v 13. století různé civilizace Eurasie vyvinuly formy podobné těm, které měli 500 let později. Evropa měla politicky fragmentovaná křesťanská království, Střední východ a Afrika žili v rámci islámských politických imperií, Čína byla, jako i před tím, politicky nezávislá, Indie se svou kulturní specifikou a obyvatelstvem tvořila poměrně tolerantní směs kultury a religie. Na povrch se zdá, že se jedná o různé světy.

Při bližším pohledu na strukturu těchto civilizací se ale ukazuje celá řada společných charakteristik mezi něž patří jedna, která je součástí úvahy o moderním humánním ekonomickém modelu: agrární hospodářství a místní fokus. Kultura výživy, decentralizace výroby a distribuce.

Nehledě na celou řadu výjimek a odlišností v různých civilizacích je možné konstatovat, že Evropa byla dominována římským katolicismem, Střední východ a Afrika islámem, Čína konfuciasmem a buddhismem, Indie hinduismem, islámem a buddhismem. Jaká je situace dnes, a kde se nacházíme v této situaci, kdy pojem kultura a civilizace jsou bezesporu vzájemně spojené s spředené?

Cultures, values, religion, common history, space, economy have become ideology-replacing benchmarks of the biggest human communities: civilizations. By the 21^st century, civilizations have been accepted as historic realities – not just long-dead artifacts. There are now lots of definitions of “civilization”, but most of them are not unique and mainly follow one of the best-known concepts, formulated by N.Ya. Danilevsky, L.N. Gumilev, O. Spengler, A. Toynbee and F. Braudel.

Teď krátce a blíže k přítomnosti. Německý sociolog Immanuel Wallerstein je autorem tzv. teorie světového systému. Tento bývalý afrikanista a významný historik nové doby, předpokládá, že zárodek světového hospodářského systému, který dnes pokrývá celou planetu, vznikl v raném evropském kapitalismu 16. století v důsledku regionální dělby práce mezi merkantelistickými obchodními státy severozápadní Evropy a obilnářskými oblastmi Pobaltí. Tuto koncepci později rozšířila Jane Schneiderová i na starší epochy včetně pravěku. Zkoumala především vzájemnou provázanost mezi centry dovážejícími kovy a vyvážejícími výrobky a periferiemi, dodávajícími suroviny a otroky výměnou za hotové zboží. Někteří badatelé např. André Gunder Frank soudí, že kontinentální světový systém, který propojoval obchodními vazbami pravěkou Evropu, přední východ, střední Asii, Čínu a jihovýchodní Asii, se ustavil již ve třetím tisíciletí před Kristem. Stoupenci teorie světového systému pracují s termíny jako je jádrová oblast (nuclear area), periférie (peripheral area) a marginální oblast (marginal area).

Ve vztahu k fóru v Jekatěrinburgu a Astaně se nabízí otázka, na niž odpovědět může napomoci jasnější definici moderního humánního ekonomického modelu: Jak se dnes vidí a cítí náš americký učitel a velký soused Ruska v tomto kontextu a v současnosti? Jaký vliv mají USA a Rusko na řešení současné světové krize? Jednu z odpovědí nabízí Foreign Policy Review, zpracované Ministerstvem zahraničí Ruské Federace v roce 2007 a Institutem Evropy:

“It cannot be excluded that making an enemy of Islam may bear a purpose of consolidation, which the West [now] lacks to reassume subjectivity at the international stage”. In Russia, we have a proverb: Haste makes waste (Pospěšiš, luďej nasměšiš – česky něco jako – spěchej a staneš se směšným). But at the beginning of the 21st century, haste of politicians, especially those with great power, has made the world to tremble with fear. Under the flag of the clash of civilizations, immeasurable damage was done to inter-civilizational dialogue“.

“Russia is too large and original civilization to be fully integrated into Europe. It was, is, and will be a country, which is simultaneously European, Asian and Euro-Asian, preserving persistent differences from Europe.”

Ekonomické – hospodaření, výroba, distribuce, zdravotnictví, vzdělání? Co si pod tím všem představuji a osobně myslím? To není ani tak důležité, jako připomínka toho, o čem se v běžném tisku nepíše a na co spotřebitelská většina kvůli individualizaci, pulverizaci veřejných osob a ztrátě možností a smyslu kolektivní ochrany svých zájmů zapomíná: energie, potravinářský průmysl a s ním spojené vlivy na zdraví a chování člověka nejen k potravinám, které máme díky fotosyntéze, ale i ke kultuře výživy, přírodě jako takové. Proto (zpět) k hlavní myšlence příspěvku, kultuře a ekonomii výživy, jako základu moderního a humánního ekonomického modelu.

Čtenářům, kteří nemají čas číst dále tuto úvahu a nebo ztrácejí zájem, si přesto dovoluji doporučit lekturu projektu Terra Madre se svými 6 000 komunitami ve 153 zemích, úspěch projektu Slow Food založeného Carlo Petrinim, prací ekonoma Jeremy Rifknina, profesora nejstarší školy ekonomie USA, (Warthon Pennsylvanie) a dalších. Kdo má trpělivost a více štěstí než já, může si dokonce obstarat video dialogu Petrini – Rifkin na téma "energie potravin a demokracie" v La Republicca RadioTV.

Jestli vycházím z toho, že primárním zdrojem života jsou potraviny, pak jsou potraviny energií. V tomto kontextu je role slunce a fotosyntézy podle definice v úvodu, pro náš život zcela bezpochybná. Bez nich by prostě nebyl život na planetě.

Obyvatelé planety představují přibližně 0,5% celkové biomasy planety. Toto málo potřebuje k udržení svého života na dnešní zvolené úrovni minimálně 24% veškeré energie produkované fotosyntézou na planetě. Toto málo se stalo bezohledným monstrem ve spotřebě energie. Nezmění li se proto naše chování a paradigma, v blízké budoucnosti budeme potřebovat podle ne zcela pesimistických výpočtů 50% veškeré fotosyntézou produkované energie na planetě. Na takovéto cestě se nebude již potřeba ptát, Co jsme to (u)dělali, ale Jakou budoucnost mohou očekávat naše děti a vnoučata? Otázky zcela jiné kvality se budou valit do hlavy chceme nechceme...abychom pochopily rozdíl v kvalitě otázek, nebude potřeba studovat na vysoké škole. Škola života bude nesrovnatelně náročnější než všechny nám známé...

Jestliže se s pomocí fotosyntézy produkují potraviny a obyvatelstvo planety má takovou potřebu energie, jakou uvádí oficiální agentura FAO, tak je nade vše jasné, že dnešní centralizovaná výroba potravin je vysoce nehospodárná. Protože žijeme ve složitém společenském systému, musíme vycházet z toho, že i ostatní časti systému - logistika, distribuce, výzkum a jiné - jsou a budou i nadále podobně nehospodárné. Tvrzení podporuje skutečnost: při populaci okolo 7,5 miliard lidí vyrábíme již dnes množství potravin pro 12 miliard obyvatel. Současně máme přes miliardu trpících hladem a ještě větší množství trpící diabetes a dalšími drahými patologiemi. Kromě toho se potýkají denně USA s 20 000 t, Italie s 4 000 t potravinářských (jedlých) odpadů.

Jestliže centralizovaná výroba potřebuje takové množství energie, nelze mluvit i positivním příkladu rozvoje technologií a pokroku v řízení, naopak. Centralizovaná potravinová produkce je příkladem cesty k bankrotu, neadekvátností manažérských metod řízení technologických procesů a přírodních a lidských zdrojů.

S každou činností, především nehospodárnou, spojenou s módními manažerskými a PR metodami, jsou spojena rizika různých kategorií a kvality. Poměrně malá rizika se zamlžují nesrozumitelnou řadou různých „E“...a dalších „vysvětlivek“. Podstatná rizika zůstávají veřejnosti s největší možnou pravděpodobností utajena. Plánování a management extrémních situací se trénují drahými poradenskými společnostmi na okresní úrovni a nebo vůbec ne. Jinak by nebylo možné, aby se potraviny staly jenom komoditou, zbožím s cenou bez životadárné hodnoty (added value).

Specifika potravinářského průmyslu mi omezuje dostup k informacím, stejně jako mnohá jiná průmyslová odvětví. Přesto je ale možné uvést příklady z minulosti a současnosti, které potvrzují nutnost změny chování individua nejenom k potravinám, přírodě, ale i k hospodářského systému a její elitě. Bez ohledu na vytvářený strach a zastrašování.

Minulé týdny nabízejí přehlídku schopností anonymních vlastníků, politických vůdců a jejich elitních sluhů, manažerů. Tři uvedu jako příklady, protože jsou podle mého relevantní při plánování humánního ekonomického modelu založeného na kultuře výživy a energii potravin.

Bhopal – mnozí, především mladší čtenáři možná ani neví co se skrývá pod tímto jménem. Po téměř 19 letech bezvýsledné korespondence orgánů indické vlády byl vynesen rozsudek ve jménu indického lidu: 2 000 USD pokuta a 2 roky vězení zaměstnanci společnosti, která zavinila smrt více než 20 000 lidí, otrávila přibližně 500 000 lidí a zanechala za sebou zpustošenou krajinu. Dalším několika ředitelům byla vyměřena pokuta ve výši 500 USD, bez odnětí svobody. Vlastník Union Carbide, která způsobila katastrofu, Warren Anderson, je po celou dobu na svobodě. Nebyl vydán soudu v Indii a nebyl ani u výslechu. Miliardář důchodce je po pod ochranou americké vlády. Víc není třeba dodávat, aby bylo jasné, jaký dialog můžeme očekávat při takovém chování elity.

Problémem jedné z největších ekologických a lidských katastrof zaviněnou Union Carbide není ale jenom výše trestu a ne-cena lidského života. Otázka je mnohem složitější: Jak zamezit, aby výsledky vojenského výzkumu a s ním spojené produkty nebyly používány proti mírovému obyvatelstvu v mírové době, době bez válek?

Otázka dělá smysl pro toho kdo ví, že mnoho chemických produktů, které se používají při výrobě potravin byly původně určeny na zničení vojenského protivníka. To znamená celý koncept takového výzkumu měl agresivní cíl, charakter a paměť. Tu nemá jenom člověk, který rád vědomě a nebo nevědomě zapomíná, ale i příroda a produkt.

Paměť je schopnost uchovávat a používat informace. Jde o proces vštěpování (kódování), uchovávání (retence) a vybavování (reprodukce) zkušenosti. Paměť se dělí jednak podle délky doby uchování zapamatovaného na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou; dále podle formy ukládání informací na vizuální, akustickou, sémantickou (ukládání významu informace) atd. Další variantou je rozdělení paměti na mechanickou a logickou.

Na tomto místě se chci zmínit o energii potravin a jejím vlivu na zdraví mužského rodu na evropském příkladě.

V rámci projektu „Campagna Amico Andrologo“ bylo vyšetřeno více než 10 000 mladých italských mužů, mimo jiné s cílem zjištění vlivu současných potravin (s chemickými a nechemickými přídavky, fytofarmaceutiky, pesticidy a podobně) a vzduchu (s obsahem dioxinu) na funkci endokrinálního systému. Výsledek nepřekvapuje znalce věci a potvrzuje mimo jiné následující:

• u 56,7% vyšetřených a sledovaných účastníků projektu byly zjištěny anomálie pohlavních orgánů (genitálií)
• u 41,8% bylo zjištěno riziko neplodnosti, zvětšení výšky na základě dysfunkce a jiné odchylky.

Projekt představuje mladou generaci Italů se střední výškou 178 cm, 25% doroste do 183 cm a přibližně 10% dosáhne výšky více než 190 cm.

Tato čísla nemají však jenom jednu hodnotu. Dysfunkce pohlavních orgánů i nevyrovnaná funkce endokrinálního systému mají sami o sobě vliv na chování člověka. Chování člověka však ovlivňuje jeho myšlení a vice versa... Uzamčený kruh, by řekl Rus.

Druhý příklad je z Malajsie. Tam jsem měl možnost sám vidět a prověřit vliv fast food na výskyt deficitu pozornosti, vnímání, koncentrace, agresivitu a obecnou funkci mozku. Kontrolní skupina 15 mladých od 10 do 16 let, statisticky ne zcela relevantní číslo ve smyslu klinické terminologie, dokázala při 6 měsíční vyrovnané dietě vytvořené z místních potravin a neperlivé vody zvýšit nejenom využití kapacity mozku (v několika případech až o 4%), především ale podstatně zvýšit koncentraci, motivaci a úspěch ve škole a současně podstatně zmenšit obezitu.

Obezita se stala další drahou výzvou pro potravinářský průmysl a různé vlády. Stala se i platným důvodem pro rozvoj moderního humánního ekonomického modelu založeného na energii potravin a kultuře výživy, již kvůli tomu, že obesita je považována bezpečnostním rizikem (v USA), byla a je důvodem pro vytvoření nového a speciálního oddělení ministerstva zdravotnictví (Anglie) v době úspor atd.

Na jedné z konferencí v Kuala Lumpur v létech 2000 – 2003 jsem měl možnost uslyšet podobné úvahy a potvrzení skromných výsledků mého tehdejšího malého kolektivu z úst harvardského profesora, na jehož jméno si teď bohužel nemohu vzpomenout. Ten propagoval kompletní dietary management program. Část z něho používám osobně a s radostí.

V této souvislosti doporučuji se seznámit s informací Evropské komise z roku 2006 ohledně funkcionální negramotnosti mládeže a srovnat si ji se zprávou OSN z roku 2002.

Třetím příkladem je katastrofa v Mexickém zálivu a chování top managementu BP. Mnozí čtenáři ví, že BP je jednou z takzvaných SS, já si je dovoluji nazvat raději SSS (starých sedm sester) pro případ, že by někdo našel ve zkratce SS příchuť a chtěl mě pozvat k vysvětlení u soudu.

Vláda Sedmi sester se nazývá podle sedmi společností, vzniklých po uplatnění antimonopolního soudního rozhodnutí a zániku obří Rockefellerovy společnosti Standard Oil roku 1911. Ty uzavřely kartelovou dohodu, která byla utajena mezi léty 1928 - 1952. Jde o Exxon (též Standard Oil of New Jersey), Mobil (též Standard Oil of New York), SOCAL (Standard Oil of California, později přejmenovaná na Chevron), Gulf, Texaco, Royal Dutch/Shell, British Petroleum (BP).

Katastrofa není jenom příkladem ekonomicko – ekologického vlivu na potravinářský, především rybný průmysl, ale i příkladem neschopnosti vlastníků kontrolovat své elitní manažerské sluhy typu Hayward, neschopnosti odřeknout se idealizace situací, včetně současné světové krize a neschopnosti plánovat předem extrémní situace. O jakou due diligence investičního záměru se může jednat v daném případě? Kam až může vést centralizace vlastnictví, zpracování přírodních zdrojů a jejich distribuce v novodobém kapitalistickém systému ve vztahu ke kultuře výživy?

To jsou slabé otázky v poměru vůči těm, které by měly být postaveny všem pěti transnacionálním korporacím, které kontrolují 75% trhu se zrnem. Podobné otázky zasílám tímto i výrobcům masa. 80% atmosférického amoniaku dodává jejich výroba, která spotřebuje 13 150 litrů vody na výrobu 1 kg masa, 7 kg zrní na 1 kg hovězího, 4 kg zrní na 1 kg vepřového a 2 kg zrní na 1 kg kuřecího masa. Myslím si, že není potřeba pokračovat a nebo upřesňovat statistiku, abychom dospěli k přesvědčení, že dnešní cesta nevede k vysněnému blahobytu a míru.

Pro studenty ekonomických škol doporučuji zamyslet se nad otázkou bankrotu takového monstra, jakým je BP, a možných řešení. Moje osobní hodnocení nepřipouští jako reálný bankrot nebo převzetí BP jednou ze SSS a nebo MS (Mladších Sester), pocházejících z Ruska, Číny či Indie. Potenciální nároky poškozených, pokud jim budou přiznány dříve, než umřou a přiznány rychleji, než v Indii v případě Bhópalu, jsou totiž zabaleny v síti dodávek Pentagonu a neveřejných spojení s jinými kmotry. Ti nedovolí pád takového monstra.

Příkladem, kterým se budou řídit vůdci USA a BP při regulaci škod, je záchrana jiných monster - bankovních institucí a nová angličtina, která dovoluje věřit, že vlk se nažral a koza zůstala živá.

V rámci svých omezených možností proto nabízím studentům mého programu na VŠE krátký pohled do starého jazykového archivu, kde je možné si přečíst o E-Prime, jazykové formě angličtiny definované Alfrédem Korzybskim a D.Davidem Bourhamem, aby se mohli lépe orientovat v tak idiomatickém jazyce, jakým je angličtina. E-Prime totiž dovoluje efektivněji formulovat otázky a výzvy současného světa a nacházet odpovídající a alternativní řešení.

A tím jsem se dostal k alternativnímu přístupu k jazyku, myšlení a hodnocení situací, i těch předem popsaných.

Proto lze očekávat, že se podstata systému současného ekonomického modelu v blízké době nezmění. Ke kormidlu přijdou připravení náhradníci a TOP se octne na kapitánském můstku další problémové lodi, jakou je například Blízký východ a bývalý PM Blair. Tomu se podařilo, stejně jako Brownovi manažovat problém londýnských lišek tak úspěšně, že jeho nástupce Cameron musí mít strach z noční návštěvy těchto svobody milujících zvířátek. Proto asi bude jednat rychleji než BP v zálivu, ab měl čas na BP. Jedno z těchto zvířátek, londýnská liška, kterých tam žije asi 20 000, totiž nedávno navštívila londýnský byt, ve kterém spali devítiměsíční dvojčata, Lola a Isabella. Liška je pohladila a asi také políbila tak upřímně, že možná i dnes ještě bojují s pomocí novodobě lékařské techniky s život omezujícími následky neohlášené, ale čekatelné návštěvy ve speciálním, neprivatizovaném, zdravotnickém oddělení. Pro informaci, přikládám obrázek uveřejněni v německém FAZ.

Přiložený obrázek spojuje člověka (Blair) s ostatními členy biologického světa (primáty). Toto spojení využiji a rozšířím o otázku, zdali jsme ještě lovci s budoucností sběratelů a nebo již sběratelé s loveckou minulostí? Všední život mi ukazuje na to druhé. K němu se řadí i honba za penězi s pomocí kvalitního marketingu.

Příkladem takového výtečného marketingového tahu poslední doby, jehož spoluautorem je zcela jistě Craig Venter, je poslední novinka týkající se umělého života. Mycoplasma mycoides JCVI – syn1.0 je lákadlem pro obdržení velkých peněz, nutných k udržení ambiciózního a zatím ne objektivně kontrolovaného výzkumu, který může mít ještě horší následky pro obyvatele planety než Bhópál nebo všechny chřipkové epidemie posledních let dohromady. S ohledem na omezený čas čtenářů a cíl úvahy, koncentruji se pouze na aspekt nutnosti nevěřit a priori takovýmto guruům a věnovat čas prověrce kvality závažných informací, které nabízejí ve jménu spásy lidstva a ekonomie. Potom nebude třeba vymýšlet v Evropské komisi LLL program (celoživotního vzdělání) a humánní ekonomický model může být nabízen s větší nadějí na úspěch a s menším rizikem pro společnost.

K prověrce nabízím práce Sheref Mansky, mladého asistenta laureáta Nobelovy ceny za medicinu 2009, Jacka Szostaka, který jestli se nemýlím pracuje na Universitě v Trentu. Toto město se nachází se na cestě do mnohým známého Toskánska. Také práce Giovani Murtas z University v Říme, nebo Ernesto Di Mauro z University Sapienza také v Říme, dokážou tomu, kdo chce vědět, že Venter žádný umělý život neobjevil, ale s pomocí micoplasmy, působící na funkci plicních orgánů, zkonstruoval ohromné riziko pro lidstvo. Samozřejmě dostane Venter miliardové příspěvky farmaceutického průmyslu dříve, než promotér humánního ekonomického modelu by mohl očekávat od agrární industrie.

Závěrem se proto vracím k prověřené zkušenosti, která pomohla Rusku se stát velmocí (o což se snaží i současná vláda) a která může hrát důstojnou roli při rozpracování moderního humánního ekonomického modelu.

Stolypin dobře věděl, že používá-li zemědělec během své práce více než 70 oborů, vznikne při vytvoření podmínek k lokální intenzivní zemědělské výrobě vlna strukturálních přeměn v finančně – úvěrové sféře, strojírenství, stavebnictví, komunikacích, strojním přepracování zemědělské produkce, v osvojení rozsáhlého území Ruska.

Stolypin, kterému bylo dáno osudem pouze pět let vést reformu, vyvedl svojí zemi nejenom z agrární krize, ale obrátil ruskou vesnici v dominantu národního ekonomického rozvoje. Ta zabezpečila již v roce 1913 52,6% hromadného důchodu státu. Agrární sektor zvedl růst objemů průmyslové výroby v zemi o 33,6%. Tři čtvrtiny celkových surovin přepracovávaných v průmyslu šlo ze zemědělství. Agrární vývoz vzrostl o 61%, třetina pšenice světového exportu byla z Ruska. Dnes si téměř žádný čtenář nebude moci představit, že každá třetí houska v Evropě byla původem z Ruska. Kde je vlastní agrární politika ČR?

Stolypinovy reformy industrializace a chemizace byli možné jenom proto, že byla realizována místní agrární politika a produkce. Historie nabízí příklady, že jenom na zdravé agrární základně lze stavět a rozvíjet moderní formy společnosti.

Není třeba ukazovat jenom na Rusko, jeho vůdcovskou elitu, starou i novou, ale i naši evropskou, s jejími výsledky práce, abychom pochopili, že nový ekonomický svět, který se bude stavět na ruinách finančních pyramid a tak zvaných inovacích, vznikne jenom za podmínek neúprosné státní kontroly nad shodou zbožní a peněžní masy, opravdové inovace a a změny chování především vůdcovských elit. Většina, jako horda, bude s radostí následovat. To samo od sebe se ale příčí nejenom v Rusku...

Jeden z pozitivních scénářů pozitivního rozvoje společnosti budeme muset definovat v rámci rozhovoru, dialogu a ne diskuze, nejlépe bez válek. Bezodkladně je potřeba začít s přechodem od super centralizovaného privátního vlastnictví zdrojů, výrobních a distribučních prostředků, k vlastnictví a kontrole státem života nezbytných zdrojů. Decentralizovaná místní výroba a distribuce s plným ohledem především na místní kulturu výživy a komunikaci může zvýšit kvalitu života všem, včetně elit.

Dostat se na tuto cestu předpokládá podle mé zkušenosti ovládat princip austera anarchia, ochrany suverenity a nezávislosti, princip svobodného výběru a distribuce potravin a znalostí, možnost využívat jedinečný dar přírody, kterým je naše empatie se svým vlivem a který je nutno pěstovat a rozšiřovat, stejně jako jiné radosti života.

Na této cestě dojde pravděpodobně ke střetu mezi zkostnatělými strukturami reálného světa elit se svými hodnotami a virtuálními světy se zcela jinými hodnotami mladé generace, zvané často X, Y nebo Z.

Tím jsem došel ke konci abecedy a tím i k poslednímu slovu, které tvoří název mezinárodního setkání v Jekatěrinburgu a Astaně.

Fórum – se mi jeví jako ekologická, efektivní a ekonomická forma moderní komunikace, bez omezení, která obsahuje menší rizika, než konference a nebo kongres. Fórum nevylučuje ani dlouhodobou diskuzi, ve které se nabízí nejlepším řešením kompromis. Strategie tvorby kompromisu je ale podle mých zkušeností v Evropě, sirotkem vzdělávacího systému, protože vyžaduje rozvité schopnosti a prožitou zkušenost. Rozhovor v rámci fóra, který mám na mysli, je obecně řečeno dialog, tj. "hledání cesty v bezcestí". Převzal jsem odněkud tuto definici kvůli shodě s mojí představou a nenašel jsem lepší popis pro ní.

Dialog civilizací – krátce popsaných v úvodu, je mírové hledání řešení, které by vyhovovalo všem, celému lidstvu. Takové řešení obsahuje kromě jiných prvek důvěry, schopnost vést a ovládat stress a strach. Stress a strach jako motory akcí vyžadují péči. Kde je ale stress a strach bez péče, nemůže růst motivace nutná pro realizaci humánního ekonomického modelu. Proto nemůže být současný TOP manager elity ani manažérem inovace. Pro nedostatek důvěry většiny k menšině v době nových forem komunikace se realizace plánů elit zpomalí.

Na prahu letních prázdnin je proto dobré si připomenout dovolenou a skleničku s nápojem a ledem. Jak dovolená tak i sklenička s ledem v teplém prostředí jsou dárky naší minulosti.

Tím prvním je náš právní nárok na placenou dovolenou. Je proto na nás, jak si často si vzpomeneme na francouzského socialistu Léona Bluma – (1872 – 1950), který přiznal jako první vůdce právo na placenou dovolenou. Bez ní by byla již většina z nás buď nemocnými a nebo přinejmenším workaholiky. Podobně těm, kteří žijí v zemi vůdce naší civilizace, v USA. Tam do dnešního dne nemá 25% pracujících právo na placenou dovolenou, 43% může jenom snít o dovolené kratší a již vůbec ne o delší než týden. Současně západní zdravotní statistika dokazuje, že riziko mimo jiné infarktu se zmenšuje o 50% u žen, o 32% u mužů až po pravidelné dovolené ne kratší než 15 pracovních dnů. Země, která k nám importovala koncept weekendu, leisure, wellness, Disneyland a jiné produkty, a udělala z dovolené business, si drží zuby nehty, podle podle zveřejněných výsledků práce Johna Schmidta a Rebeccy Ray v No Vacation nation  (Center for Economic Policy Research), 127. místo v tabulce světové klasifikace dovolené. Takový vůdce může být jenom s výjimkou příkladem sociální odpovědnosti, která je nezbytná pro realizaci humánního ekonomického modelu. Tomu nenapomohou ani rychlá obroda novo-starého trendu založeného na paternalistickém principu dovolené, ani furloughs (nucená bezplatná dovolená), které pomáhá uspořit podle veřejně dostupných zdrojů 10% nákladů na platy profesorů a asistentů v Kalifornii. Prvním krokem doporučuji revizi kalvinistické etiky práce, principu bezohledné pracovní konkurence a výběru podle Darwinovy teorie.

Úvod místo závěru

Příspěvek představuje jednu z hlavních myšlenek referátu připraveného pro účast v Euroasijském ekonomickém fóru, v němž autor působí jako člen expertní komise.

Při jeho vypracování nebyl brán ohled na průběh a výsledek právě zakončeného ekonomického fóra v St. Petěrburgu, kterého se účastnila nejenom politická elita Ruska, ale i elita západních korporací. O účasti Čechů mi není nic osobně známo. Prezident Medvěděv kreslil na fóru obraz Ruska připraveného pro inovace a spolupráci v daňovém ráji Skolkovo. Vyjádřil také přání vidět Rusko, ve kterém se bude chtít lidem žít. Neúčastnil jsem se fóra osobně, kromě jiného i z časových důvodů. Přesto si dovoluji udělat dvě skeptické poznámky v předsloví úvahy: První se týče Medvěděvova plánu. Ten mají realizovat ekonom-, financo,-energo-, a podobní nanovědové typu Čubajs, Vekselberg a další.

Výzva pro Medvěda je v tom, že právě tyto ruské elity udělaly z Ruska to, čím ono dnes je. Inogorod Skolkovo, (česky - město inovací) je projekt který osobně znám a proto si dovedu představit radostný život ruských úředníků a jejich západních učitelů v tomto nově plánovaném daňovém ráji.

Druhá poznámka se týče zpětné vazby mých starých a mladých přátel v Rusku, kterou jsem si organizoval kvůli osobní účasti v nadcházejícím Euroasijském ekonomickém fóru. Prvních třicet reakcí, týkajících se plánů prezidenta, bylo více než skeptických. Především proto, že nemají důvěru v elitu, bojující neustále o moc a peníze. Plný souhlas s tím, co jsem uvedl v první poznámce a také proto, že ani nejnovější veřejná prohlášení ruské vlády neukazují na potřebu a odhodlání stavět novou ekonomiku Ruska na tom, co Rusko přes všechny své technicko - technologické úspěchy principálně bylo, je a na dlouho ještě bude: agrární stát.

Euroasijského ekonomického fóra se účastní tři nebo čtyři laureáti Nobelovy ceny (Kidland, Axman, Yunus, Mandell) a okolo dvě stě účastníků, možná i více z Evropy, Ameriky, Kanady, Afriky, Jihovýchodní Asie, Ruska a dalších zemí. Fórum má dvě hlavní zasedání: v Jekatěrinburgu (28. a 29.6.) a Astaně (1. a 2.7.). V rámci fóra bude předána cena studentce VŠE, Anastasii Loseva za vítěznou soutěžní práci na téma „Dialog civilizací s Ruskem v době post globalizace“, vedenou autorem příspěvku.

Přeji všem čtenářům, kteří vydrželi číst až do konce tuto úvahu a těm, kteří ne zcela pochopili, co je to entropie a humánní ekonomický model, dát si skleničku oblíbeného nápoje s ledem a pozorovat nastalý proces. Nápoj s ledem ve skleničce doporučený mně již před téměř 50 léty váženým, již dávno zesnulým ale často vzpomínaným ředitelem devítiletky Karlem Antonem, se stal pro mne vstupní bránou pro pochopení vysvětlení entropie Rudolfem Clausiem roku 1865, ale i jiných fenoménů života. Cílem je zjistit, proč některé procesy jsou spontánní a jiné nejsou.

Vytisknout