Jaký bude dopad smolenské katastrofy na polskou politiku?

14. 4. 2010 / Karel Dolejší

Aktuální zpravodajství z Polska vyvolává na první pohled dojem, že zesnulý prezident Lech Kaczyński zažívá dodatečný triumf. Připravuje se jeho pohřeb na krakovském Wawelu vedle zakladatele státu Jozefa Piłsudského, a zdá se tedy, že ho čeká statut národního hrdiny. Jenže bychom si koneckonců mohli odvodit per analogiam, že tak jako sebehorlivější tatíčkování neučinilo Čechy masarykovštějšími (ba možná právě naopak), ani nynější pompézní oslavy exprezidenta neučiní Poláky kaczyńštějšími (ba možná právě naopak).

Politika Lecha Kaczyńského a jím vedené strany Právo a spravedlnost zavedla Polsko do značné mezinárodní izolace. Orientace na obhajobu národních zájmů v exkluzívní vazbě na Bushovy USA v zásadě ztroskotala, neboť na jejím konci kromě (mírně řečeno) nevlídných vztahů s Moskvou a nedůvěřivých vztahů s Německem stála rostoucí izolace v EU - a nakonec i značně ochlazené vztahy s Obamovou administrativou, která zrušením plánované protiraketové základny na polském území prezidentovi rozšlapala hračku stojící v samém středu jeho zahraničněpolitických kombinací.

Jakkoliv však oba podporovali týž kontroverzní americký projekt protiraketové obrany, nebylo by na místě hledat přílišné paralely mezi Lechem Kaczyńským a Alexandrem Vondrou. Tým spolupracovníků polského prezidenta nikdy neplatil komerční PR agentuře za to, aby se pokusila změnit názor veřejnosti, ani této veřejnosti bezostyšně nepředkládal pohádky odlišné od toho, co měl skutečně v úmyslu dosáhnout. Materiály o PRO zpracované Kaczyńského experty nikdy nepředstíraly strach z íránské raketové hrozby, zato se v nich hodně psalo o Rusku; a ani do poslední chvíle nezastíraly skutečnost, že vítězství Baracka Obamy znamená konec projektu. Kaczyński byl populista a někdy někdo o něm v méně pietní chvíli třeba prohlásí, že byl demagog, ale sotva ho lze označit za sprostého lháře a neumětelského zákulisního manipulátora.

Zahraničněpolitický a bigotně katolický jestřáb Lech Kaczyński měl také svou holubičí, přesněji řečeno patriarchálně-etatistickou sociální stránku. Jak upozorňuje Michał Syska na serveru Krytyka Polyticzna, prezident spolu s (rovněž tragicky zesnulým) šéfem centrální banky Sławomirem Skrzypekem byli vnějšími i vnitřními neoliberály vnímáni coby žáby na prameni bránící radikální reformě systému veřejného zdravotnictví a penzijního systému, stejně jako zavedení školného a rovné daně. Letecká nehoda během zahraniční cesty tak vlastně odstranila poslední překážky v zásadě neoliberálního ekonomického programu Tuskovy Občanské platformy, která je již dnes jistým vítězem předčasných voleb. Vzhledem k chronické slabosti polské levice zdecimované korupčními skandály za Millerovy vlády je tedy situace u našich severních sousedů v jistém smyslu velice vážná. Syska s odvoláním na tragicky zesnulou Izabelu Jarugu-Nowackou píše, že levice je tím, kdo stojí na straně mravenců, nikoliv mravenečníků. "Všechno ukazuje na to, že mravenečníci budou chtít využít šoku, který mraveniště zakusilo. Kdo se postaví na obranu mravenců?"

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 14.4. 2010