Nová pravidla termonukleárního zbrojení

12. 4. 2010 / Ivan Větvička

Odzbrojení? Spíše vzájemně kontrolovaná optimalizace

Nová smlouva START sice neslibuje významné snížení počtu strategických zbraní oproti současnému skutečnému stavu, ale zavádí nové jasně definované procedury kontroly a přikazuje, aby byly strategické zbraně jasně rozpoznatelné (i při pozorování ze satelitu) od jiných zbraní. Velmi důležitou část smlouvy tvoří popis jednotlivých strategických zbraní, podle nějž je půjde identifikovat. Ani jedna země nesmí před druhou stranou maskovat objekty určené k výrobě, opravám a skladování strategických zbraní, stejně tak základny, kde jsou zbraně rozmístěné (součástí protokolu budou i jejich geografické souřadnice). Je stanoven maximální počet cvičných zařízení. Nechybějí ani požadavky, které je třeba splnit, aby bylo možné pokládat strategickou zbraň za znehodnocenou a vyškrtnout ji ze statistik. Smlouva vypočítává, které údaje musejí obě strany sdělovat veřejnosti a které si budou v utajení špitat jenom experti mezi sebou.

Pozornost je věnována i protiraketovým zbraním. Interceptory se sice nebudou počítat mezi balistické střely, ale obě strany se zavázaly, že na protiraketové střely nebudou montovat atomové hlavice a nebudou vypouštěcí zařízení interceptorů předělávat na vypouštěcí zařízení balistických raket. Zároveň také není dovoleno přestavovat balistické rakety na interceptory. Je zřejmé, že obě strany se smířily s možností souboje na oběžné dráze a demilitarizovaný vesmír je minulostí.

Hlavní smysl této smlouvy je v tom, že komplexně stanovuje pravidla nakládání se strategickými zbraněmi a vyplňuje tak právní vakuum, které vzniklo po vypršení smlouvy START-1 v prosinci 2009. Oběma atomovým supervelmocem by to mělo usnadnit vzájemný kontakt.

Hrozba, nikoli štít

Spojené státy bojovaly s velkým nasazením v obou světových válkách. Oproti jiným válčícím zemím měly výhodu, že jejich mateřské území v Severní Americe uniklo pustošení, protože ho od nepřátel dělí oceány a bylo pro ně takřka nedostupné. Kvůli rozvoji atomových zbraní a raketové techniky ve světě (zejména v Sovětském svazu) USA tuto výhodu v 50. letech 20. století ztratily, protože hlavice balistických raket oceán snadno přeletí. Američané se od té doby snaží sestrojit zbraně, jimiž by mohli útočící hlavice sestřelovat. O totéž se pokoušeli i Sověti. Jednalo se o nákladné projekty s diskutabilními výsledky, proto si obě země ve smlouvě ABM z roku 1972 slíbily, že naprostou většinu svého území nebudou chránit proti balistickým raketám a budou se raději s otevřeným hledím zastrašovat -- hrozba zničující termonukleární odvety, před níž není obrany ani úniku odrazovala protivníky od zahájení války.

Na konci 20. století se Sovětský svaz rozpadl, nástupnické Rusko se potýká s bezpočtem vnitřních potíží a technika pokročila natolik, že se Američané rozhodli vypovědět smlouvu ABM, začali vyrábět a rozmísťovat protiraketové zbraně i přes ruský odpor.

Malý počet amerických interceptorů a celková (ne)spolehlivost systému zatím neubírá ruskému arzenálu odstrašující účinek. To se ale v následujících desetiletích může změnit. Proto se nyní musí Rusko rozhodnout, jak zareaguje: zda se pokusí udržet krok a zkonstruuje vlastní protiraketové zbraně, což by velmi zatížilo státní rozpočet i výrobní kapacity (i za předpokladu, že by Rusové počkali, až Američané ukončí vývoj a po té od nich technologii získali, legálně či špionáží), nebo zda Rusové na soupeření s Američany rezignují. Ani v tom případě však nebude území USA v bezpečí. I kdyby Američané jednou dokázali sestřelit každou ruskou balistickou raketu, může Rusko vyhrožovat odpálením vodíkových bomb na vlastním území, třeba v Arktidě či na dálném východě. Následná nukleární zima by ukončila lidskou existenci na Zemi, bez ohledu na to, že hlavice nezasáhly své cíle.

Je jen jediný spolehlivý způsob, jak ochránit území USA před jadernou hrozbou: zlikvidovat všechny jaderné zbraně na světě.

Můžete v duchu oficiálních prohlášení namítnout, že americké protiraketové zbraně nejsou určeny proti Rusku, ale mají Spojené státy chránit proti omezenému útoku z nějaké jiné země. I kdyby to byla pravda, je třeba o tom Rusy přesvědčit, což se zatím nedaří. Možná právě proto stanovila pražská smlouva START limit pro počet strategických hlavic na 1550 kusů na každé straně a ne třeba na 1000 či stovky. Protiraketové zbraně v současnosti ztěžují vznik dohody, která by byla odzbrojovací a ne jenom regulační. Navíc mohou zkomplikovat i ratifikaci nové dohody START: pro ruské poslance bude těžko přijatelné, že smlouva nestanovila žádné konkrétní limity v počtu ani výkonu protiraketových zbraní a Republikány v americkém Senátu bude jako rudý hadr krocany dráždit ruský jednostranný dodatek k dohodě, v němž Kreml hrozí odstoupením od smlouvy, pokud Američané výrazně zvýší kvalitu a množství svých protiraketových zbraní. (Republikáni mohou smlouvu potopit také v rámci své snahy blokovat vše, oč se Obamova administrativa snaží, a nebo jim nebude po chuti jakékoli omezování zbrojních aktivit.)

Jaderná strategie USA 2010

Pokud by se Spojené státy a Rusko dokázaly domluvit na podmínkách existence či neexistence protiraketových zbraní, může překvapivě brzy následovat i další, tentokrát už skutečně odzbrojovací dohoda. Důvod k optimismu zavdává nová Jaderná strategie USA (The 2010 Nuclear Posture Review), podle níž by Spojené státy mimo jiné neměly vyvíjet nové atomové hlavice a na rakety vyzbrojené více hlavicemi, by měla být namontována jen jediná nálož (což přikazovala i neratifikovaná smlouva START-2) a měla by být konečně ratifikována Smlouva o úplném zákazu jaderných explozí, kterou smetl senát v roce 1999. Přehnaná očekávání však nejsou na místě. Při loňské návštěvě Prahy Barack Obama sliboval, že USA zastaví výrobu štěpných materiálů. To se zjevně nestane, v Oak Ridge by měl být postaven nový závod na zpracování uranu. Přes ujištění, že Spojené státy budou usilovat o svět bez jaderných zbraní, by podle nové jaderné strategie měly výdaje na nukleární arzenál stoupnout.

Ačkoli odzbrojování nyní stagnuje, je po podpisu nové smlouvy START i ze změněné americké jaderné strategie zřejmé, že se mezinárodní politická scéna začíná vzpamatovávat z osmileté éry působení bushistického režimu a ozvěny studené války nahrazuje dialog.

Nová smlouva START podepsaná 8.4. 2010 v Praze ZDE

Vytisknout