Národnost jako kritérium u svých kandidátů v jakýchkoliv volbách nesledujeme. V krajských volbách byl např. zvolen do zastupitelstva Královéhradeckého kraje Rom Rudolf Polák. Víme, že ve volbách do Sněmovny kandiduje na pražské kandidátce např. Rom David Beňák, který se ke své národnosti hlásí. Není ale vůbec vyloučeno, že na kandidátních listinách v dalších krajích jsou i další Romové.

ČSSD zřídila ve druhé polovině roku 2008 Odbornou komisi ČSSD pro romské záležitosti, jejímž jsem osobně garantem. Komisi dříve přesedala Kateřina Kalistová, nyní je to David Beňák. Komise je složena z odborníků, Romů i Neromů, majících zkušenosti a aktivní zájem o tuto oblast, a pracuje velmi dobře. Důkazem toho je i Rámcový program pro záležitosti Romů a sociálně vyloučených lokalit, který byl zveřejněn v roce 2009 v rámci volební kampaně. V dubnu u příležitosti Mezinárodního dne Romů zveřejňujeme její revidovanou verzi. Dovoluji si tvrdit, že žádná z politických stran nemá takto komplexně pojatou problematiku integrace Romů. Věřím, že rámcový program je dobrým základem a je samozřejmě dále otevřen připomínkám. Ostatní odborné komise, jak na ústřední či krajské nebo obvodní, se tématu integrace Romů dotýkají v rámci své působnosti např. sociálních či školských komisí. Já osobně se s představiteli romských organizací pravidelně setkávám, abych si vyslechl jejich problémy.

Aktuálně se v těsné blízkosti mého bydliště nenachází žádná lokalita blízká ghettu. To ale neznamená, že bych v takové lokalitě nikdy nebyl. Vím, jak to v takových lokalitách vypadá. Jejich obyvatelé se potýkají s desítkami a stovkami problémů, a jejich řešení však neleží v krátkozrakých a populistických krocích, jak to například praktikoval ministr pro menšiny Michael Kocáb. Naše strana si je toho vědoma, a proto odborníci, kteří jsou členy nebo sympatizanty ČSSD, zpracovávají tzv. oranžové knihy, které pojímají problematiku komplexně. Řešení mající efekt přinášejí pouze cílené a dlouhodobé programy za účasti všech dotčených institucí, odborníků a obyvatel samotných. Musí být k tomu být dostatek finančních prostředků ze státního rozpočtu, z rozpočtů krajů a obcí a samozřejmě z evropských fondů a případně i změny zákonů a předpisů. Jsme si vědomi toho, že v těchto lokalitách nebydlí pouze Romové, ale bohužel v nich tvoří velmi často více než polovinu obyvatel. Naše strana se k aktivnímu řešení hlásí již zmíněným Rámcovým programem pro záležitosti Romů a sociálně vyloučených lokalit, ale také podpisem Memoranda o spolupráci s romskými nevládními neziskovými organizacemi. Snažíme se podporovat výměnu zkušeností, např. v březnu jsme v Ústí nad Labem uspořádali seminář na téma Integrace Romů v regionech, kde jsme představili zkušenosti v této oblasti.

Bývalé zvláštní školy mají možná své opodstatnění a bez adekvátní náhrady je nelze zrušit, pokud základní školy nejsou schopny poskytnout vzdělání i dětem se sníženým intelektem. Jde však o rozsah žáků ve specializovaných školách, dnes zvaných rodinné školy. Bohužel česká škola stále není dostatečně multikulturní. Nedokáže zohlednit specifika výchovy dětí v romských rodinách, základní kulturní rozdíly, a neumí pracovat s nepsanými pravidly dodržovanými v romských komunitách. V důsledku tohoto a dalších faktorů se ocitaly a ocitají romské děti v praktických školách, kde by neměly být. Důsledek je, že nemohou pak studovat na žádné řádné střední škole. Cestou k řešení je udržení romských dětí v hlavním vzdělávacím proudu, prostřednictvím kvalitní předškolní přípravy v mateřských školách, přípravných třídách apod. To především znamená bezplatnou předškolní přípravu. Dále to znamená posílení základních škol o dostatečný počet pedagogických asistentů a asistentek a samozřejmě kvalitní odborné vzdělání pedagogů. S tím také souvisí realizace dalších aktivit, jako např. terénní sociální práce nebo komunitní plánování. Důležitá je osvěta mezi rodiči romských dětí i řediteli základních škol. Výrazně se musí změnit práce pedagogicko psychologických poraden, které často doporučují dítě do praktické školy, i když u něj není diagnostikováno lehké mentální postižení. Není důsledně dodržován školský zákon, který navíc vyžaduje informovaný písemný předchozí souhlas rodičů. Z tohoto je zcela jasně patrné, že vstup do této školy by neměl být úplnou samozřejmostí. Romské děti do těchto škol jsou zařazovány častěji než děti neromské a získávají tak nálepku lehce mentálně postižených, méně inteligentních. Pokud je mi známo, Česká školní inspekce v této souvislosti provádí již několik měsíců inspekci a průběžné výsledky této inspekce jsou velmi znepokojující. Zdravé děti byly vzdělávány jako mentálně postižené.

Používání mateřského jazyka je nepochybně jedna z cest, která jistě povzbudí sebevědomí toho či ono národa, což je žádoucí. Rozhodně se nelze domnívat, že by takový krok vedl ke zhoršení kvality vzdělání. Nikoho nenapadne říci, že dítě chodící do anglické či německé školy je nedovzdělané či něco podobného.

Nerozumím tomu, proč tyto otázky jsou pokládány v souvislosti s výukou romštiny a myšlenky dobrovolného učení se romštině. Romština je kodifikovaný jazyk, který se vyučuje na vysokých školách v mnoha zemích světa. Nemohu proto souhlasit s výroky "odborníků" typu pana Josefa Klímy, který se pro Český rozhlas vyjádřil v tom smyslu, že vyučování romštiny není úplně správné, protože v tomto jazyce není vytištěno dostatek knih, respektive, že do tohoto jazyka nejsou knihy překládány. Problémem při vstupu romských dětí do školy je skutečnost, že nemluví dobře česky ani romsky, ale specifickým etnolektem. Proto je nutné diskutovat o tom, kdy výuku romštiny zařadit, tak aby děti byly schopné osvojit si oba jazyky ve všech aspektech.

Romské vzory stejně jako jiné vzory mají svůj vliv. Podle mého názoru tyto vzory vytvářejí pozitivní motivaci. Na středních, vyšších odborných či vysokých školách studuje čím dál více Romů. Domnívám se, že je to výsledek vlivu pozitivních vzorů a doprovodných programů, podporujících romské středoškoláky ve studiu finančně, a to jak ze státního rozpočtu, tak i ze zdrojů nadací. Určitě existují případy, kdy se úspěšní Romové setkají se závistí či pomluvami, ale v tomto ohledu nejsme my Neromové o nic lepší ani horší.

Naše strana usiluje o to, aby každý občan mohl uplatnit své právo na důstojný život a dostat férovou šanci. O tom náš volební program je. Celý volební program se týká všech občanů, tedy i Romů. Jsme si vědomi specifických potřeb, a proto jsme vytvořili oranžovou knihu zaměřenou komplexně na integraci Romů. Samozřejmě se tato problematika promítá v řadě témat školství, kultura, trh práce, bytová politika, i lichva či sociální vyloučení, politický radikalismus, diskriminace atd. i v našem Programu změny a naděje -- lepší budoucnost pro obyčejné lidi, který z oranžových knih vychází. I ten je dostupný na našich internetových stránkách.

Cesty vidíme dvě. Tou první je prevence. Tedy udržení romských dětí v hlavním vzdělávacím proudu. Tou druhou je efektivní a účelná aktivní politika zaměstnanosti. Základním nástrojem je nabídka rekvalifikačních kurzů, uznávání dalších forem vzdělávání apod. Budeme proto podporovat a uskutečňovat projekty, které budou nabízet různé formy vzdělávání. Nejen Romové se však potýkají s nedostatkem volných pracovních míst, dostupného bydlení atd. Samotná kvalifikace je tedy jen jedním z problémů, s nimiž se osoby ohrožené sociální vyloučením či osoby už sociálně vyloučené potýkají. Naše strana si toto uvědomuje. Náš program změny a naděje je důkazem.