Otevřený dopis panu Prečanovi

14. 4. 2010 / Petr Jánský

Znal jsem pana Pernese jen jako historika nepříliš dobré úrovně v době, kdy pracoval v Historickém ústavu AV ČR pod panem Tůmou (kterého mimochodem považuji za historika ještě o řád horšího). Obrátil jsem se na pana Pernese s dotazem, co znamená 6. červenec v písni Sokolíci. Odpověděl mi, že se jedná i výročí úmrtí mistra Jana Husa. Pravda je ta, že píseň nemá s Husem nic společného, vztahuje k všesokolským sletům, které se konaly v prvním červencovém týdnu.

Když jsem se dověděl, že pan Pernes je kandidátem na ředitele ÚSTR, přečetl jsem si pozorně jeho životopis. Zajalo mě, že za totality byl ředitelem. To jsem vykulil oči. Takovou funkci mohl vykonávat jen člověk, kterého komunisté napsali do svých kádrových rezerv. Nemusel to být člen KSČ, ale nešel proti. Ostatně pan Pernes ve svých pracích komunisty dostatečně opěvoval, až se za to dnes stydí.

Víte, pane Prečane, slušní lidé komunistům nedali ani prst, natož celou ruku, jako pan Pernes. Komunisti je za to postavili na vedlejší kolej a jejich kariéra byla uzavřená. Nemohli dělat ani mistry ve fabrice nebo vedoucí oddělení na úřadech.

Z tohoto pohledu je úplně jedno, jak pan Pernes vykládá dějiny. Je jedno, jestli je sympatizantem ČSSD. Je jedno, jestli studoval VUML. A je jedno, jestli někde něco opsal. Není ale úplně jedno, že šel s pracovníky StB do restaurace a nechal se pohostit.

Abych to shrnul. Na dobu totality slušní lidé neradi vzpomínají. Mrzí je, že se s ní nikdo nedokázal vypořádat, že křivdy stále nosí v sobě. A kolaboranti jako pan Füle nebo pan Pernes totalitu zatraceně připomínají. Měli se dobře za komunistů, mají se dobře zas.

Vytisknout