Monitor Jana Paula:

Kdo nám to zavařil? Aneb o kolektivní vině na VŠUP

17. 12. 2009 / Jan Paul

Často nebylo uklizeno, něco se i převrhlo a rozbilo, jenže to jaksi k bohémskému životu mladých adeptů umění patří a společnými silami jsme vše uvedli do původního stavu. Akademie byla mým druhým domovem, pravda, na politickou ekonomii, marxák a tělocvik se nám nechtělo. Víno jsme si brali i na přednášky z dějin umění, ostatně si nedovedu představit, že by si toho do tématu zahloubaný Prof. Jiří Kotalík všiml.

Do nedávna panovala shovívavost i na VŠUP, dokud někdo ze studentů nezavařil svářečkou dveře od kantýny. Jednoduchá věc, když má člověk něčeho plné zuby. Důvod jsem nezjistil. Vysoké ceny, neochota personálu, či jen pouhý žertík, nebo snad dokonce tvůrčí čin? Viník se nepřihlásil, studenti nebonzují a tak sáhlo rozšířené kolegium rektora k nejjednoduššímu opatření, omezit pohyb všech studentů na škole. Restrikce za účelem prevence.

Hlava nehlava, důsledky ponesou všichni. Kolektivní vina je jako vždy nejsnadnější řešení, které se postiženým právem nelíbí. Škola se zavírá ve dvacet tři hodiny a o víkendech ve dvacet hodin, později vstup pouze s povolením pedagoga či kvestora a s povinným zápisem ve vrátnici. Osobně si myslím, že kvestor neučinil dobré rozhodnutí omezit svobody pro všechny. To je jako kdyby demokratický stát kvůli výtržnictví zakázal noční vycházení.

Už má na stole petici od studentů, kteří požadují zrušení výjimečného stavu a projevil snahu vyjednávat. Pro mnohé přespolní studenty bez vlastního zázemí jsou prostory VŠUP jedinou možností, jak podle libosti pracovat a mělo by jim to být umožněno. Kvestor je mezi dvěma ohni, zodpovídá za chod školy, komu se zavděčit víc? Třeba ho napadne zažádat o kamerový systém, jenomže co potom?

Vytisknout