Češi své kritiky mají
31. 10. 2009 / František Řezáč
V souvislosti s probíhající debatou BL bych rád připomněl, že Češi měli (a mají?) osobnosti, jež se razantně stavěly proti tzv. národním mýtům či omylům a vysloužily si za to nepochopení, v horších případech exkomunikaci z národa. Začít můžeme u Havlíčka a jeho polemiky s Tylem či odmítnutí nekritického hejslovanství. I Masaryk byl jako univerzitní profesor terčem nechutných kampaní národovců. U Šaldy v jeho Zápisníku najdeme jak ostrou kritiku českého paternalismu vůči Slovákům, tak necitlivosti vůči Němcům v první republice.
Myslím, že bychom měli lišit, zdali chceme vést politickou polemiku anebo věcnou intelektuální a tedy svobodnou diskusi. Také zmíněné osobnosti byly ve své době vtaženy do politiky a ztratily tím do různé míry myšlenkovou nezávislost. Je to patrné třeba u Masaryka. Ten byl podroben kritickému zkoumání a odmítnutí jeho pojetí českých dějin také osobnostmi z českého prostředí (Rádl, Pekař, Václav Černý).
Á propos Černý. Znovu se začítám do jeho pamětí 1945-1972, když jsem byl právě dočet díl předchozí o letech okupace a protektorátu. A hle, co čtu na straně 57 (Atlantis 1992):
Jenom zdánlivě platí tato slova spíše pro diskusi BL o svobodě projevu před časem, než pro debatu dnešní. Právo na názor a jeho svobodné šíření má platit vždy. I já byl pobouřen některými formulacemi p. Čulíka a právě pod vlivem uvedené četby. Jenže když jsem se pak zamyslel, kde všude jsem slyšel třeba slova o tom, že to za okupace nebylo zase tak špatné, musel jsem uznat, že to neobjevila teprve paní Heimannová, vždyť to říkala i moja babička. Ona ta její slova byla totiž reakcí na nářky lidí, kteří se pohoršovali nad utrpením národa za války a přitom si v té době docela slušně hmotně pomohli - mohli tedy alespoň mlčet...
Měli bychom se snažit, aby u nás zase bylo možné svobodně přednášet třeba i sporné a nám nepříjemné názory, tak jak to požadoval Václav Černý v čase, jenž věru nepřál diskusi a toleranci. On sám byl obviněn v hrozné době po sovětské okupaci, že kdysi propagoval antisemitismus svým článkem o eseji O původu ras lidských Arthura de Gobineau. Hodilo se to jako klacek Rudému Právu stejně jako Vlajce při denuciaci v době, kdy článek v Kritickém měsíčníku vyšel - v prosinci 1938.
Taktéž byl Šalda napadán za články o italském fašismu za první republiky, že ho propaguje. I když mu hlavně šlo o popis jevu, který byl a který nebylo lze nevzít na vědomí a kriticky neposoudit.
Pokusme se tudíž o vytvoření takového prostředí k diskusi, jež zahrnuje i výraz osobního smýšlení protidemokratického a zásadně bude uznávat i právo na omyl. Máme se od koho učit a kde jinde už by to mělo platit, než v Britských listech?
Na závěr ještě drobný postřeh z léta, kdy jsem dlouze hovořil s jedním britským studentem o svých zkušenostech "z doby komunismu". Chystal totiž jakousi dizertační práci na univerzitě o poválečných letech v Československu od roku 1945 do roku 1989. Říká se tomu orální historie či tak nějak. Nemohl jsem pominout osobnost Václava Černého. Pokud jsme mluvili o psaní tehdejšího znormalizovaného tisku či tzv. Poučení z krizového vývoje, nebylo možné pominout jejich tvrzení, že Černý vedl spiknutí s cílem svrhnout ve vhodné chvíli Dubčeka a stát se předsedou vlády!
Student jeho jméno neznal. Můžeme přemýšlet o tom, proč a hledat chybu u sebe. Kdysi bylo v povinnostech diplomatických zastoupení šířit informace o Československu a to i na vlastní náklady pořízenými překlady. Sám V. Černý tohle zažil ve třicátých letech při pobytu ve Švýcarsku. Informační materiály o naší republice ležely bez užitku na skladě a nedostaly se k těm, kdo je mohli použít ke studiu, případně ovlivnit veřejné mínění v té které zemi. Je tomu dnes jinak? Vypadá to, že ne...
Pozn. JČ: Je mi líto, ale v těch zásadách očistné komise je velmi problematický onen prosazovaný "národní prospěch". Komise měla prosazovat zákon a právo a lidská práva pro všechny, nejen pro "národní prospěch". V zemi totiž žily četné menšiny, které neměly povinnost cítit se součástí českého národa. Mělo se ale od nich právem požadovat, aby se chovaly loajálně vůči československému státu.
VytisknoutObsah vydání | Pátek 30.10. 2009
-
30.10. 2009 / Odbory nechtějí výjimku z listiny, nevylučují stávku31.10. 2009 / Klaus podepíše smlouvu, kterou parlament neschválil30.10. 2009 / Co Češi darovali Evropě31.10. 2009 / Recese je mrtva - ať žije recese!31.10. 2009 / Každá palica má dva konce31.10. 2009 / Miloš DokulilStručný přehled o říjnu 2009, s letmými pohledy do historického kalendáře30.10. 2009 / Listina základních práv Evropské unie30.10. 2009 / Tsunami jménem Goldstone30.10. 2009 / Uwe LadwigO ctihodných cílech a podvodnické reakci, neboli Nedá se věřit ani účetním číslům30.10. 2009 / Bratr afghánského prezidenta je na výplatní listině CIA31.10. 2009 / Pavel PečínkaDáte hlas někomu z Romů v SuperStar? Může jeho výhra ovlivnit ostatní Romy?30.10. 2009 / Valné shromáždění OSN odsoudilo embargo USA vůči Kubě29.10. 2009 / "Britské listy jsou protičeské a protiamerické"30.10. 2009 / V Japonsku se vyvíjejí velmi malé reaktory30.10. 2009 / 'Nekrvavý puč' v Hondurasu: Co jste v televizi neviděli27.10. 2009 / Ideálně situovaný studentský byt na Starém Městě v Praze21.10. 2009 / Britské listy potřebují 100 000 Kč na nové servery29.10. 2009 / Jan Čulík, Tomáš KolocTomáš Koloc: "Češi jsou národ jako každý jiný. I co do nacionalismu"29.10. 2009 / Meziválečné Československo nediskriminovalo menšiny8.10. 2009 / Hospodaření OSBL za září 2009