Recese je mrtva - ať žije recese!

31. 10. 2009

Ve skutečnosti však ropa, tato krev západní civilizace, naráží na "Goldilockovský" limit (limit ohraničující ekonomiku s mírným růstem a nízkou inflací, která umožňuje provádět přátelskou monetární politiku) 80 dolarů za barel, jehož, jak jsem předpokládal, bude za podmínky obnovení ekonomického růstu dosahováno. Minimální cena 60 dolarů za barel dává producentům dost peněz na nové projekty, takže cena mezi 60 - 80 dolary se považuje za "tak akorát", i když současná cena je čtyřikrát vyšší než dvacetiletý průměr. "Goldilockovská" minimální cena 60 dolarů za barel se v roce 2005 vyrovnala "Goldilockovskému" maximu. Ještě v roce 2003 ležela oficiální "Goldilockovská" zóna někde mezi 22-28 dolary za barel. Pro srovnání: V roce 1969 USA odmítly desetiletou nabídku na odběr ropy při fixní ceně 1 dolar za barel, kterou jim předložil íránský šáh, protože cena byla příliš vysoká.

K mnoha důsledkům ropného zlomu patří mj. i to, že doba levných potravin je rovněž ta tam. A pokaždé, když cena ropy opravená o vliv inflace přesáhne 80 dolarů za barel, směřujeme k recesi. Většina komentátorů má za to, že Saúdská Arábie nás zachrání, ale monarchie již v těžbě dosáhla vrcholu svých možností. Díky obnovenému růstu světové průmyslové ekonomiky taženému čínskými 9% ročně směřujeme v krátkodobé perspektivě k trojciferné ceně ropy, a v roce 2012 k jejímu zdvojnásobení. Pokud si myslíte, že cena 147 dolarů za barel zabrzdila ekonomický růst, není tak těžké si představit celospektrální rozklad průmyslové ekonomiky při ceně kolem 200 dolarů za barel. Můžeme se už napřesrok dočkat ceny 150 dolarů za barel, která rapidně poničí akciové trhy a změní globalizaci v relokalizaci.

Pokud se lokalizace vrátí zpět a globalizace zhyne, nebudeme se muset starat o politiky ignorující - či dokonce posvěcující - mučení ve jménu chamtivosti. Nemluvě o hejnu dalších špinavců. To by byla příjemná změna.

Snad, ale jen snad, nás dovršení úpadku impéria přivede k reálnému bohatství namísto k honění se za fantomem peněz. Nemyslím si, na rozdíl od mnoha jiných, že bychom překonali ideologii impéria ořezáváním okrajů, nebo třeba i restrukturalizací ekonomiky. Lidé, kteří z nynější eknomiky profitují, jsou zároveň těmi, kteří by se při provádění nezbytných změn museli ujmout vedení, a nemyslím si, že o to mají zájem.

Přinejmenším v mé mysli, nebo i v mých snech, to ponechává jen možnost jediného řešení: Průmyslová ekonomika musí pokračovat svým vlastním směrem. Jak už jsem napsal, právě to potřebujeme k záchraně živoucí planety, včetně našeho druhu, i k obnově našeho dlouho ztraceného lidství.

Celý článek v angličtině: ZDE

Vytisknout