O vciťování totalitářů do velmoci

29. 10. 2009 / Karel Dolejší

Pan Urban, jako tolik jiných obhájců americké protiraketové základny v ČR, ignoruje vůli většiny svých spoluobčanů, kteří kvůli podvodu nedostali možnost se k této klíčové otázce vyjádřit ani ve volbách, ani v referendu; a ignoruje ji natolik, že mu v celém článku dokonce ani nestojí za zmínku. On totiž mnohem raději tvrdí, že zpochybňovat právo Jana Fischera pokračovat v Topolánkových podvodných machinacích je projevem nepochopení zájmů velmoci. Urban ale také říká, že ten, kdo se jako pan Štumpf v souvislosti s argumentací chybějícím demokratickým mandátem premiéra táže: "Měli bychom podle nich (tj. odpůrců Fischerova postupu) veškeré americké iniciativy směřující k eliminaci možných hrozeb odmítnout? Měli bychom vystoupit z NATO?", si nezasluhuje srovnání s podobně totalitářsky argumentujícím obhájcem sovětské vši. To je víceméně nejslušněji předložený soupis do očí bijících - řekněme - nekonzistencí v Urbanově argumentaci. Skutečně vážná otázka pro autora by však zněla následovně: Má se premiér demokratického státu ohlížet primárně na názory spoluobčanů, od nichž se vůbec teprve odvíjí jeho mandát vést jakákoliv zahraničněpolitická jednání, nebo se má podle Urbanovy rady především "vciťovat do velmoci"? A když se bude primárně vciťovat do velmoci - může být označen za něco jiného než za loutkového paňácu v čele autoritativně řízeného protektorátu?

Arogance Urbana a jemu podobných klade spoustu absurdních otázek založených na předpokladu, že primární povinností vedoucích představitelů tohoto státu je plnit veškerá očekávání spojenců; primární povinností naší vlády je snažit se vciťovat do velmoci a pochopit, že musí hájit své zájmy. Že by také jejich země měla své zájmy a že oni sami mají jen omezený mandát vycházet nadšeně vstříc zájmům jiných zemí, to se v perspektivě lidí jako Urban či Štumpf zásadně netematizuje, stejně jako převládající názor veřejnosti, který jimi preferovaný přístup k výkonu funkce představitele demokratického státu jednoznačně odmítá. Tito lidé, kteří jsou ve vlastní společnosti ve výrazné menšině, se totiž utíkají od nepohodlného demokratického procesu do ochrany k zájmu cizí mocnosti vyzvedávanému až na sama nebesa.

K tomu, co jsem podrobně uvedl výše, připojuji už jen stručnou pasáž z Trestního zákona:

Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka

§ 260

(1) Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

(2) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem,

b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo

c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

§ 261

Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Americká protiraketová základna v České republice
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 29.10. 2009