Pohlížet na třicátá léta prizmatem dneška je nesmysl

29. 10. 2009 / Tomáš Koloc

Jan Čulík píše: "... po dvaceti letech r. 1938 měly západní mocnosti systematického potlačování práva menšin v ČSR plné zuby."

Míní-li tím kupříkladu Velkou Británii, nevím, jaké měla v roce 1938 při stavu práv obyvatel na svém tehdejším území (homosexualita byla tehdy ve Spojeném království na rozdíl o ČSR trestným činem, dobře popsána je například tehdejší národnostní politika v Britské Keni atd.) morální právo kritizovat poměry v tehdejší ČSR.

Že byl tehdy stav lidských práv obecně na otřesné úrovni, je nám dnes jasné. Ale dívat se na tehdejší dobu prizmatem dnešního postmoderního vidění bez dobového kontextu je nonsens. Což je to hlavní, co Čulíkově recenzi knihy paní Heimannové vytýkám.

Pozn. JČ: Ano, ale existovala mocnost (Německo), která mohla útlaku menšin v Československu od r. 1918 výhodně využít pro své nekalé cíle. Útlak homosexuálů v Británii nebyl mezinárodní problém, protože nebyla žádná mocnost, která by se za ně zasazovala, totéž Keňa. Argumentací Mary Heimannové je, že inkluzivnější politikou se mohla ČSR možná zachránit před rozpadem. Ve své recenzi jsem napsal, že si o tím právě nejsem příliš jist, ale že se to bezpochyby mělo zkusit. Proč nevydalo meziválečné Československo nikdy na poštovních známkách jiný než český motiv?

Mary Heimannová: Československo: Stát, který selhal. Recenze a diskuse
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 29.10. 2009