Pohádka pro Jirku

30. 10. 2009 / Tomáš Koloc

Ještě jednu poznámku k názoru "Co kdybychom se stali součástí "německo-rakouské" republiky", a pak už opravdu howgh. Za starých zlých a divokých časů První světové války, kdy se národy mezi sebou ještě bily na život a na smrt, skutečně byla nebyla taková podobná "Německo-rakouská republika" jakou pro demonstraci své myšlenky vymyslel čtenář Jirka.

Jmenovala se Rakousko-Uhersko a trvala v různých podobách tři sta let. Čechů v ní bylo pět milionů, v sousední zemi téměř stejně mluvící dvoumilionový národ Slováků (kteří měli stejnou zkušenost z tisíciletého existování v zemi Maďarů, kterých bylo deset milionů), a ještě vedle toho půl milionu příbuzných Rusínů. Kolem, na severu, západě a jihu žilo osmdesát milionů Němců, z toho tři přímo v Českém království.

Když se "západním demokraciím" podařilo Rakousko-Uhersko a Německo porazit, rozhodly se skřípnout především Německo. Zabavily mu nejprůmyslovější kraje, pověsily mu na krk vysoké válečné reparace, a z těch pár chudých německých příbuzných z rozbitého Rakouska, udělali nový samostatný stát. Osmdesát milionů Němců a deset milionů Maďarů (kterým národy, které z jejich velkého Uherska a svá území si vzaly s sebou, odnesly pryč dvě třetiny země) bylo zmučených, hladových a frustrovaných.

Ten člověk, který za mořem dohodl, že stát Čechů, Slováků a Rusínů, ale i Němců a Maďarů, kteří žili v jejich historických zemích (na Východě se hranice tvořila uměle řekami a horami, protože Slováci a Rusíni žili v Uhersku od doby, kdy ještě žádné hranice nebyly) se bude jmenovat Československo, se sám jmenoval Masaryk.

Byl to profesor filosofie a jedna z knížek, které napsal, se jmenovala "Ideály humanitní". Když se vrátil domů, zdejší Němci si zrovna rozdělili své kraje v Čechách a na Moravě na čtyři župy, které chtěly připojit k Německu, po Slovensku se potulovaly tlupy, které zabavovaly majetek ve jménu komuny, a taky maďarské vojsko. A tak pan profesor, který už měl věk na to, aby se stal prezidentem (bylo mu osmašedesát) dělal, co uměl...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 30.10. 2009