Vítejte v roce 2025:

Úpadek globálního vlivu USA je mnohem rychlejší, než se čekalo

29. 10. 2009

OK, teď vážně: V listopadu 2008 National Intelligence Council (NIC) přidružený k CIA vydal poslední ze série futurologických publikací zamýšlených jako vodítko pro příští Obamovu administrativu. Pohled do analytické křišťálové koule nazvaný Global Trends 2025 předpovídal, že americká globální převaha se v příštích patnácti letech postupně rozplyne - v souvislosti s nástupem nových globálních mocností, zvláště Číny a Indie. Zpráva zkoumala mnoho aspektů budoucího strategického prostředí, avšak její nejpodnětnější zjištění se týkalo předpovědi dlouhodobé eroze americké dominance a objevení se nových globálních konkurentů. "Ačkoli Spojené státy patrně zůstanou jediným nejsilnějším aktérem [v roce 2025]," tvrdila zpráva, jejich "relativní síla - dokonce i ve vojenské oblasti - bude upadat a americký vliv bude omezován."

To samozřejmě bylo tehdy, před jedenácti měsíci, ale mezitím se věci změnily. Předpovědi se teď budou muset vyrovnat s rychle se měnící skutečností. Ačkoli zpráva byla zveřejněna ve chvíli, kdy svět již zasáhla globální ekonomická krize, sama vznikala ještě před ní, a tak zdůrazňovala, že úpadek americké moci bude postupný a bude trvat zhruba odhadovaných patnáct let. Avšak ekonomická krize a následné události radikálně změnily časový rozvrh. V důsledku ohromných ekonomických ztrát, které Spojené státy v minulém roce utrpěly, a v dúsledku rychlého oživení v Číně, se změna globálního poměru sil předpovězená ve zprávě zrychlila. Prakticky jsme tedy již v bodě, kam jsme měli dojít až v roce 2025.

Řada široce pojatých předpovědí předložených ve zmíněné zprávě se už vlastně naplnila. Brazílie, Rusko, Indie a Čína - kolektivně známé jako země BRIC - již hrají mnohem asertivnější roli v globálních ekonomických záležitostech, ačkoliv to podle zprávy mělo nastat až v další dekádě. Současně dominantní globální role kdysi monopolizovaná Spojenými státy s pomocí hlavních západních průmyslových mocností - kolektivně známých jako G-7 - už znatelně mizí. Země, jež od Spojených států očekávaly vedení v hlavních mezinárodních záležitostech, rady Washingtonu nyní ignorují a místo toho vytvářejí vlastní autonomní politické sítě. Spojené státy mají menší sklon vysílat vojenské síly do zahraničí, zatímco rivalské mocnosti zvyšují vlastní kapacity a nestátní aktéři spoléhají na "asymetrické" prostředky útoku, jimiž překonávají americkou převahu v konvenční palebné síle.

Zdá se, že to ještě nikdo neříká nahlas, ale buďme neomalení: Poté, co z předpokládané patnáctileté lhůty uplynul necelý rok, jsou dny nezpochybnitelné americké globální dominance ty tam. Může trvat jednu, dvě či tři dekády, než budou historikové schopni ohlédnout se a s jistotou konstatovat, "Toto byl byl okamžik, kdy Spojené státy přestaly být planetární mocností s převažujícícm vlivem, a byly donuceny chovat se jako ostatní velcí hráči ve světě mnoha vzájemně si konkurujících velmocí." Známky této velké transformace jsou nicméně pro toho, kdo je chce vidět, již zřejmé.

Zde je můj seznam nedávných událostí, které indikují, že jsme již vstoupili do roku 2025. Všech šest se v posledních týdnech vyskytlo ve zprávách, i když nikdy nebyly zmíněny společně. Stejně jako jiné jim podobné události reprezentují vzorec: Faktický model nově vznikajícího věku.

• 1. Na globálním ekonomickém summitu v Pittsburghu konaném 24.-25. září lídři hlavních ekonomických mocností, skupiny G-7 (spolu s Ruskem G-8), odsouhlasili převedení odpovědnosti za dohled nad globální ekonomikou na větší, inkluzívnější skupinu G-20 zahrnující také Čínu, Indii, Brazílii, Turecko a další rozvojové země. Ačkoliv vznikly pochybnosti o schopnosti této širší skupiny vykonávat účinné globální vedení, není pochyb o tom, že tento pohyb sám o sobě signalizuje přesun světové ekonomické moci ze Západu na globální Východ a Jih - a spolu s tímto posunem byl zaznamenán i náhlý úpadek výjimečného ekonomického postavení USA.

  "Skutečný význam G-20 nespočívá v předání štafety od G-7/G-8, ale od G-1, tedy od USA," napsal ve Financial Times Jeffrey Sachs z Columbia University. "Během 33 let existence ekonomického fóra G-7 důležitá ekonomická opatření iniciovaly USA." Úpadek vedoucího postavení Ameriky v posledních dekádách byl zastřen kolapsem Sovětského svazu a počátečním americkým náskokem v informačních technologiích, všímá si Sachs, ale teď již nelze pochybovat o přesunu ekonomické moci ze Spojených států směrem k Číně a dalším ekonomickým motorům.

• 2. Podle nedávných zpráv ekonomičtí rivalové Ameriky vedou tajná (a také ne tak tajná) jednání s cílem prozkoumat upadající roli amerického dolaru - rychle ztrácejícího svou hodnotu - v mezinárodním obchodě. Až do dneška dávalo užití dolaru coby prostředku mezinárodní směny Spojeným státům významnou ekonomickou výhodu: Aby splnily své mezinárodní závazky, stačilo jim pouze tisknout dolary, zatímco jiné státy musely konvertovat své měny na dolary, což sebou často neslo významné dodatečné náklady. Nyní nicméně mnohé hlavní obchodní země - mezi jinými Čína, Rusko, Japonsko, Brazílie a ropné státy Perského zálivu - uvažují o použití eura, nebo koše měn, jako nového výměnného prostředku. Pokud se takový plán uskuteční, zrychlí se pád hodnoty dolaru a dále eroduje americký vliv na mezinárodní ekonomické záležitosti.

  K jedné takové diskusi údajně došlo letos v létě na summitu zemí BRIC. Pouhý rok poté, co byla samotná idea BRIC zmíněna hlavním ekonomem banky Goldman Sachs, se konsorcium stalo skutečností, když se lídři čtyř zemí zúčastnili zakládající schůzky v ruském Jekatěrinburgu.

  Samotný fakt, že se Brazílie, Rusko, Indie a Čína rozhodly sejít coby samostatná skupina, byl považován za důležitý, protože společně zahrnují zhruba 43% světové populace a očekává se, že jejich podíl na světovém HDP v roce 2030 bude činit 33% - zhruba tolik, kolik bude v té době náležet Spojeným státům a Západní Evropě. Ačkoliv lídři BRIC zatím nevytvořili permanentní strukturu typu G-7, shodli se na koordinovaném úsilí při hledání alternativy k dolaru a při reformě Mezinárodního měnového fondu za účelem zvýšení vlivu nezápadních zemí.

• 3. Na diplomatické frontě byl Washington odražen Ruskem i Čínou, pokud jde o podporu zvýšeného mezinárodního tlaku na Irán s cílem dosáhnout ukončení programu obohacování uranu. Měsíc poté, co prezident Obama zrušil plány na rozmístění protiraketového systému ve Východní Evropě ve snaze zajistit si ruskou podporu pro tvrdší postoj vůči Teheránu, vysocí ruští představitelé zřetelně naznačují, že nemají v úmyslu uvalit na Írán nové silné sankce.
• 4. Týž závěr může být učiněn ze setkání čínského premiéra Wena Ťia-paa a prvního viceprezidenta Íránu Mohammeda Rézy Rahímího konaného v Pekingu 15. října. "Čínsko-íránské vztahy se staly svědkem rapidního rozvoje, lídři obou zemí spolu často jednali, a spolupráce v obchodě a energetice se rozšířila a prohloubila," řekl Wen ve Velké lidové síni. V době, kdy se Spojené státy usilovně snaží diplomaticky přesvědčit mezi jinými právě Čínu a Rusko, aby své obchodní vztahy s Íránem omezily a zajistily tak jakousi předehru k tvrdším sankcím, čínské prohlášení může být považováno za odmítnutí požadavku Washingtonu.
• 5. Z pohledu Washingtonu se pokusy zajistit mezinárodní podporu pro spojenecké úsilí v Afghánistánu také setkaly s výrazně neuspokojivým ohlasem. Britský premiér Gordon Brown 14. října oznámil, že Británie připojí ke svému kontingentu v této zemi více vojáků - ale pouze 500, a pouze pokud ostatní evropské státy také zvýší své angažmá - a tady nepochybně jde o podmínku, o níž Brown dobře ví, že její splnění je vysoce nepravděpodobné. Zatím tento skromný a provizorní kontingent reprezentuje veškeré dodatečné jednotky, které Obamova administrativa od evropských spojenců získala, navzdory trvalému diplomatickému úsilí o posílení jednotek NATO v Afghánistánu. Jinak řečeno, dokonce ani nejloajálnější americký spojenec v Evropě už zřejmě není ochoten nést břemeno toho, co je široce vnímáno jako další nákladné a vysilující americké vojenské dobrodružství na širším Středním Východě.
• 6.A nakonec, v rozhodnutí, které v sobě nese nápadný symbolický význam, Mezinárodní olympijský výbor pověřil pořádáním letních olympijských her v roce 2016 Rio de Janeiro. Než došlo k volbě, Chicago bylo považováno za silného uchazeče, zejména když se někdejší obyvatel města Barack Obama osobně objevil v Kodani, aby u MOV lobboval. Nicméně v rozhodování, které svět šokovalo, Chicago nejen že nezvítězilo, ale vypadlo už v samotném prvním kole volby.

"Brazílie se změnila ze země druhého řádu na zemi prvního řádu, a dnes začíná získávat respekt, který zasluhuje," řekl brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva při oslavě vítězství v Kodani. "Mohu nyní zemřít a už by to stejně stálo za to." Spojené státy byly degradovány z pozice jediné supervelmoci na pozici pouhého účastníka soutěže v okamžiku, kdy planeta vstupuje do nového věku.

Nic z uvedeného samozřejmě neznamená, že si USA ještě nejaký čas neudrží nejsilnější světovou ekonomiku a nejsilnější vojenské síly. Nicméně neexistují pochybnosti o tom, že strategické prostředí, v němž američtí lídři musejí přijímat strategická rozhodnutí týkající se vitálních národních zájmů, se po nástupu globální ekonomické krize dramaticky změnilo. Vítejte v roce 2025. Pro mnoho Američanů může ztráta převahy být nepříjemná, nebo dokonce zoufalá. Na druhé straně nezapomínejme ani na výhody postavení obyčejné země. Nikdo nečeká, že Kanada, Francie nebo Itálie vyšle do Afghánistánu dalších 40 000 vojáků, navrch k 68 000 již přítomným a 120 000 stále umístěným v Iráku. Nikdo nečeká, že tyto země na daný účel utratí 925 miliard dolarů z kapes daňových poplatníků.

Otázka zůstává stejná: Jak dlouho bude mít ještě Washington za to, že si Američané mohou dovolit podporovat globální roli, která zahrnuje základny na většině planety a vzdálené války ve jménu globální bezpečnosti, zatímco americká ekonomika zaostává za konkurenty?

Celý článek v angličtině: ZDE