ODKAZ FRANCIE

28. srpen 1789: Deklarace lidských práv

28. 8. 2009 / Karel Košťál

Aby shromáždění ve Versailles mohlo 28. srpna 1789 prohlásit, že syn chudého rolníka v Alpách a syn královského páru v nedalekém paláci jsou si „rovni před zákonem“, musela nejdřív padnout Bastila. Dobytí Bastily 14. července 1789 srazilo k zemi absolutní monarchii. Koncem srpna je uveřejněna první Deklarace lidských práv. Dobytí paláce Tuilerie 10. srpna 1792 svrhlo konstituční monarchii. 21. září 1792 je vyhlášena Republika. Mezitím přišla Noc 4. srpna 1789, zrušení feudálních privilegií.

4. srpen musel přijít, tak jako 14 červenec. Francouzský král a jeho dvůr, šlechta a duchovenstvo, si vedli tak rozmařile, že přivedli největší zem Evropy na okraj bankrotu. Národní shromáždění muselo odstranit v noci ze 4. na 5. srpen 1789 plevel, který rdousil národ, všechny feudální výsady, všechna privilegia, cechovní bahno a plesnivinu, vrchnostenské soudy, desátky, poplatky, daně ze soli, z dolů, z mostu, prodejnost úřadů. „Neužitečná“ feudální šlechta ztratila rázem a navždy politickou moc.

Stavové se museli v noci 4. srpna vzdát jen toho, co desítky selských povstání již během léta 1789 úplně rozmetaly. V létě 1789 hoří feudální zámky, statky a královské berní úřady, a zároveň kolují po francouzském království stovky různých na koleně vyrobených deklarací lidských a občanských práv, včetně Deklarace ženských práv první známé francouzské „feministky“ (toto slovo samozřejmě v roce 1789 neexistovalo), Olympe de Gouges. Koncem srpna 1789, Národní ústavodárné shromáždění, po týdenním bouřlivém zasedání ve Versailles, slavnostně prohlašuje: „Lidé se rodí svobodni a mají všichni stejná práva. Společenské odlišnosti se zakládají pouze na společném prospěchu“.

Deklarace je tedy přímým pokračováním 4. srpna 1789. Text již v prvních dvou větách nepřipouští implicite žádnou privilegovanou vrstvu, žádnou výsadu, žádnou segregaci a otevírá tak cestu k osvobození otroků ve francouzských koloniích. Neodvolává se na žádný politický systém ( dnes bychom řekli na žádnou ideologii ), nedovolává se krále, ani Boha, nebe a peklo ignoruje, nehlásí se k žádnému náboženství. Dovolává se pouze „Nejvyšší bytosti“ ( l'Etre suprême), a obrací se k „lidskému rodu“ ( genre humain).

Revoluční války vypukly v roce 1792, aby v průběhu dvou desetiletí převrátily Evropu. Měly svůj původ v rozhodnutích v létě 1789. Zrušení feudálních výsad, dávek, služeb, robot znamenalo smrtelné nebezpečí pro privilegované vrstvy všude v Evropě, které se nyní pokusily jít proti proudu Francouzské revoluce. Královský pár se pokusil v létě 1791 o útěk, král měl v úmyslu vrátit se do Francie v čele cizích vojsk a obnovit absolutní monarchii. Královská dvojice skončila na popravišti v roce 1793.

14. července 1989 se slavilo ve Francii dvousté výročí pádu Bastily. Zdálo se, že Lidská práva slaví triumf. Tehdy čas trhal oponou v Evropě, hroutila se železná opona. Francis Fukuyama hlásil „Konec dějin“, za tržní ekonomiku a liberální demokracii jít prý nelze. Nikdo netušil, že dvacáté výročí Fukuyamova „Konce dějin“ projde bez povšimnutí, a že u příležitosti nekulatého výročí zrušení feudálních privilegií, pařížský večerník Le Monde přinese titulky: „1789-2009“, „Naše společnost je stejně sklerózní jako na konci Starého režimu“ ( před pádem Bastily ), „Nová noc 4. srpna je nezbytná“.

Dnes zajisté nikdo neříká „po nás potopa“, jako Ludvík XVI a Marie-Antoinetta. Pravice jen tvrdí, že „liberalismus definitivně zvítězil“, a socialistická strana vysvětluje, že „obzor liberálního kapitalismu je nepřekročitelný“.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 28.8. 2009