PŘEDVOLEBNÍ ANALÝZA ČMKOS

Letošní volby jsou klíčové pro zachování sociálních a právních jistot

28. 8. 2009

Liberální reformy koaliční vlády Mirka Topolánka (ODS, KDU-ČSL a Strana zelených) prohloubily dopady krize na občany a ekonomiku, způsobily krizi veřejných rozpočtů, růst nezaměstnanosti a další negativní dopady na sociální situaci a životní úroveň zaměstnanců a jejich rodin a ohrožují životní perspektivy a jistoty mladé generace i důchodců.  

Koaliční smlouva a z ní vycházející Programové prohlášení vlády ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, vedené Mirkem Topolánkem představovaly radikální liberální koncept, omezující společenskou solidaritu a přinášely daňová zvýhodnění a úlevy jen příjmově a majetkově nejsilnějším skupinám. Politika realizovaná touto vládou ve svých důsledcích umocnila hospodářskou krizi, vedla v roce 2008 k enormnímu nárůstu inflace a k propadu HDP a zhoršila především postavení zaměstnanců se středními a nižšími pracovními příjmy, důchodců, nezaměstnaných a dalších skupin občanů, čerpajících různé sociální dávky z veřejných rozpočtů.

Připomeňme si hlavní cíle a záměry tohoto programu, jehož pokračování nám hrozí v případě, že v říjnových volbách umožní občané vznik podobné vlády, jejich realizaci a důsledky, abychom se znovu nenechali oklamat líbivými hesly a lacinými sliby. Řadu z nich pravicová vláda již naplnila a jejich důsledky na nás již dnes dopadají, jiné naplní, když k tomu dostane ve volbách další šanci.

Ukažme si názorně, jak kdo v minulém volebním období hájil naše zájmy. V následujících letech již půjde s ohledem na současnou krizi veřejných rozpočtů způsobenou vládou Mirka Topolánka o samu podstatu sociálních práv a záruk zaměstnanců, o jejich práci, důchody a nemocenské pojištění.

Sem budou směřovat další škrty a radikální úspory pokračujících liberálních reforem založených na politice ultralevné práce diktované deregulovaným trhem, flexibilitě pracovních vztahů a minimální sociální ochraně, abychom „netrestali“ úspěch úzké skupiny vyvolených.

Nedovolme to, krizi musíme překonat společně, každý hlas dnes potřebujeme k tomu, abychom si zvolili ty, kteří budou mít úctu k námezdní práci, jistotám v nemoci, zabezpečení v nezaměstnanosti, při stáří či invaliditě, a kteří podpoří praktickými kroky mladé rodiny, vzdělání našich dětí a pomohou zajistit slušnou práci nám i důstojný život našich rodin.

I.
Reforma veřejných financí

Vláda Mirka Topolánka podpořená hlasy tzv. přeběhlíků z ČSSD, zahájila v novodobé historii České republiky svým rozsahem největší redukci sociálního státu. Současně vedla cílený útok proti dříve dosažené úrovni ochrany práv zaměstnanců a odborových práv (včetně práva na kolektivní vyjednávání).

Podrobné analýzy ČMKOS od počátku fungování vlády zcela jasně signalizovaly, že základní vládní programové „jádro“ tvořil projekt ODS Modrá šance se svým zásadním záměrem snížit míru zdanění v české společnosti (včetně pojistného na sociální a zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti). Cílem bylo omezit systém přerozdělení ve společnosti, vyvolat „uměle“ nedostatek prostředků na sociální systémy a systémy veřejných služeb, a tím výrazně omezit míru společenské solidarity. Mimo to zavedením rovné daně z příjmů a přesunem zdanění od přímého k nepřímému přenést tíhu zdanění od vysokopříjmových skupin obyvatelstva na občany (zaměstnance) s průměrnými a nižšími příjmy.

Snížení daní bohatým musely ostatní skupiny obyvatelstva, zejména zaměstnanci vykompenzovat na výdajové straně veřejných rozpočtů, a to nižšími dávkami a příspěvky z veřejných rozpočtů, zvýšením cen základních životních potřeb či zvýšenými platbami za některé veřejné služby (především ve zdravotnictví). To vedlo k výraznému snížení životní úrovně středně a zvláště nízkopříjmových skupin obyvatelstva a nárůstu chudoby v České republice.

Reformou veřejných financí, kterou vláda koncem roku 2007 těsnou většinou prosadila v Parlamentu ČR a která nabyla účinnosti 1. ledna 2008, byla zahájena záměrná destrukce sociálního státu v České republice. Vláda se soustředila v prvé řadě na redukce příjmů veřejných rozpočtů, tj. na snižování daní a pojistného. Doprovodnými opatřeními pak byly redukce v oblasti výdajů, tj. škrty v sociálních systémech, důchodech, zaměstnanosti, ve zdravotnictví atd.

Změny systému zdaňování (zavedení jedné sazby daně) a zastropování pojistného zvýhodnily zejména příjmově nejsilnější skupinu obyvatelstva. Redukce v oblasti sociálních dávek, zpřísnění nároků pro získání nároku na podporu v nezaměstnanosti atd. se projevuje ve zhoršení životní úrovně občanů žijících v příjmově podprůměrných a průměrných domácnostech, zejména rodin s dětmi, nezaměstnaných osob, nemocných, důchodců a osob v hmotné nouzi.

Snížením daní a pojistného vláda záměrně zmenšovala vliv státu (veřejných financí) na financování veřejných služeb a sociálních transferů, aby účelově vytvořila prostor pro vstup soukromého kapitálu a privatizaci do těchto z podnikatelského hlediska velmi lukrativních oblastí veřejných služeb (zdravotnictví, školství), či sociálních transferů (důchody, nemocenské dávky, podpora v nezaměstnanosti).

Komerční školství a zdravotnictví, ale i důchodové a nemocenské pojištění nebo pojištění pro případ nezaměstnanosti na stejné úrovni si v soukromé sféře orientované na zisk vyžádá jen více soukromých peněz, tj. zvýšení doplatků za léky a zavedení poplatků u lékaře, privatizaci sítě nemocnic a zdravotnických zařízení, zavedení školného, zvýšené platby zaměstnanců na důchody, nemocenskou či poskytování zabezpečení v nezaměstnanosti (pro zajištění stejného plnění) atd.

Komerční pojišťovny rády nabídnou produkty, které jim – samozřejmě na základě komerčních pojistných pravidel a podstatně vyšší režie – tato rizika ošetří. Avšak nízkopříjmové skupiny, které nebudou mít dost peněz na nejrůznější připojištění (či na přímé hotovostní platby), se v logice těchto reformních kroků budou muset smířit s omezeným přístupem k veřejným službám a se sociálními dávkami pohybujícími se na úrovni životního (existenčního) minima.

II.
Reforma zdravotnictví
...aneb pokus o velkou zdravotnickou loupež

Na podzim roku 2007 předložila vláda balík zdravotních zákonů, znamenající zásadní a nevratný průlom do organizace a financování systému zdravotní péče v České republice. Ve svých důsledcích neznamenaly navržené úpravy nic menšího, než rozhodující krok ke kompletní privatizaci celého systému zdravotnictví – tedy nejen fakultních nemocnic a zdravotních pojišťoven, ale ve skutečnosti i systému zdravotního pojištění.

Přestože podle čl. 31 věty druhé Listiny základních práv a svobod „mají občané na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“, a že Listina jednoznačně klade důraz na veřejný charakter zdravotního pojištění a bezplatnost zdravotní péče, předložené návrhy věcných záměrů zákonů a poté i návrhy zákonů k realizaci zdravotní reformy, směřovaly k prosazení výlučně soukromé podoby českého zdravotnictví provozovaného na tvorbu zisku orientovanými obchodními společnostmi (zdravotní pojišťovny i zdravotnická zařízení mají být transformovaly do formy akciových společností) a k podstatnému rozšíření rozsahu „placené zdravotní péče“.

Připomeňme si, že to byla především zásadní vystoupení a demonstrace ČMKOS proti těmto privatizačním snahám a proti zavedení poplatků ve zdravotnictví, které vedly ve spojení s výhradami vůči tomuto systému i v rámci vládní koalice (část KDU-ČSL) prozatím k pozastavení těchto návrhů. Zásadně odmítavá stanoviska ČMKOS vypracovaná v úzké součinnosti s Odborovým svazem zdravotnictví a sociální péče ČR tak přispěla k neúspěchu vládní reformy zdravotnictví a pádu ministra zdravotnictví MUDr. Julínka. Nepřipusťme pokračování těchto nebezpečných experimentů a obchodu se zdravím obyvatelstva.

Individuálně se „dobrovolně“ připojistit na „finanční a komerční rizika“ spojená s nemocí by byla schopna pouze část občanů, jimž to umožní vyšší příjmy podporované navíc výrazným snížením daní a zavedením stropu pojistného na zdravotní a sociální pojištění pro nejvyšší příjmové skupiny. Komerční pojišťovny jim v rámci obchodu se zdravím nabídnou produkty, které jim – samozřejmě na základě komerčních pojistných pravidel a odpovídající režie – tato rizika ošetří.

Nízkopříjmové skupiny, které nebudou mít dost peněz na nejrůznější připojištění (či na přímé hotovostní platby) se budou muset smířit s omezeným přístupem k veřejným zdravotním službám, „amerikanizace“ českého systému zdravotního pojištění jim zajistí systém tzv. řízené péče, v němž rozhodující slovo mají zdravotní pojišťovny a jejich zájmy.

III.
Zaměstnanost, zákoník práce
...aneb pokus o destrukci pracovněprávní ochrany pod rouškou flexibility

Svůj vztah k řešení otázek zaměstnanosti názorně předvedla bývalá středopravá koaliční vláda ODS, KDU-ČSL a Strany zelených tím, že s účinností od 1.1. 2009 snížila pojistné na státní politiku zaměstnanosti, čímž způsobila propad výběru finančních prostředků určených na financování aktivní i pasivní politiky zaměstnanosti o cca 4 mld. Kč ročně bez ohledu na skutečnost, že hospodářská krize byla při přípravě tohoto kroku již realitou. Financování mimořádných opatření na záchranu současných a vytváření nových pracovních míst je ve všech vyspělých zemích světa dnes politickou prioritou.

V ČR např. v roce 2007 činil podíl výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti pouhých 0,164 % HDP, zatímco průměr tzv. starých členských zemí Evropské unie (EU 15) se pohybuje v rozmezí 1-1,5 % HDP ročně. Připomeňme si, že od roku 2005 byly v rámci nástrojů APZ poskytovány i překlenovací příspěvek a příspěvek na dopravu, které po zásahu vlády Mirka Topolánka do zákona o zaměstnanosti už od roku 2009 vypláceny nejsou.

Využívání programů aktivní politiky zaměstnanosti bylo za vlády Mirka Topolánka nedostatečné. V roce 2008 došlo k poklesu takto podpořených o 38 601 osob, k poklesu z hlediska počtu zúčastněných osob došlo i u programů financovaných z Evropského sociálního fondu (ESF). Tento fakt vypovídá o setrvalém podcenění programů aktivní politiky zaměstnanosti v uplynulém volebním období a o určitém sebeuspokojení v situaci, kdy nezaměstnanost klesala – důsledkem je současný vytrvalý nárůst nezaměstnanosti a nepřipravenost nástrojů na její překonání.

Novelou zákona o zaměstnanosti a dalších zákonů (zákona o hmotné nouzi, zákona o důchodovém pojištění, zákona o pobytu cizinců), účinnou od 1.1.2009, vláda Mirka Topolánka provedla zejména redukci úrovně podpor v nezaměstnanosti a zpřísnění podmínek pro její výplatu, zpřísnění výplat příspěvků v hmotné nouzi, redukci aktivní politiky zaměstnanosti, redukci náhradních dob a zavedla institut zelených karet, což dále snížilo v období hospodářské krize jistoty zaměstnanců i ochranu českého trhu práce a prohloubilo problémy v oblasti nelegálního zaměstnávání.

Novelou zákona č.72/ 2000 Sb., o investičních pobídkách účinnou od ledna 2009 došlo rovněž k odstranění preferencí v poskytování investičních podmínek pro regiony s vyšší mírou nezaměstnanosti.

Připomeňme si rovněž, že vláda Mirka Topolánka zahájila své funkční období bojem proti novému zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Ve svém programovém prohlášení se zavázala, že navrhne novelu zákoníku práce s cílem zvýšit tzv. flexibilitu. Když neuspěla ani se zablokováním účinnosti nového zákoníku práce, ani se zrušením jeho podstatných částí prostřednictvím Ústavního soudu, pokusila se připravit a prosadit tzv. koncepční novelu zákoníku práce, v níž usilovala o podstatné oslabení dosažené pracovněprávní ochrany i odborových práv, včetně práv „odborové kontroly“ v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Návrh koncepční novely zákoníku práce připravený ministrem práce a sociálních věcí Petrem Nečasem obsahoval

• řadu zásadních věcných změn zákoníku práce, které směřují k velmi široké liberalizací pracovněprávních vztahů založené na prioritě smluvní autonomie zaměstnanců a zaměstnavatelů, potlačení možností kolektivní obrany zaměstnanců a významu kolektivního vyjednávání,
• návrhy změn, které v rozporu s evropským konceptem „flexicurity“ (flexibilita s potřebnou ochranou zaměstnanců) počítají pouze s flexibilitou v oblasti pracovních vztahů, zejména při uzavírání a skončení pracovního poměru a v oblasti pracovní doby a neberou v úvahu potřebu odpovídající ochrany (security) zaměstnanců, např.
• prodloužit maximální délku zkušební doby ze tří na čtyři měsíce (u vedoucích zaměstnanců až na 6 měsíců),
• rozvolnit pravidla pro uzavírání pracovního poměru na dobu určitou, zejména prodloužit základní dobu, ve které lze neomezeně uzavírat pracovní poměry na dobu určitou, ze dvou na tři roky,
• zrušit povinnost zaměstnavatele zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru a zvýšit maximální rozsah výkonu práce na základě dohody o provedení práce na 200 hodin (jde o práci bez sociálního pojištění),
• zrušit institut „náhrady mzdy/platu“ a tím snížit roční příjem zaměstnanců,
• zrušit ochranu zaměstnanců před poskytováním neúměrně nízkých mezd formou zaručené mzdy,
• připustit možnost sjednání mzdy s přihlédnutím k veškeré případné práci přesčas, a tím snížit roční příjem zaměstnanců,
• umožnit propuštění bez ospravedlnitelného důvodu se zaplacením vyššího odstupného,
• zkrátit základní výpovědní dobu na jeden měsíc nebo alternativně na délku pracovněprávního vztahu zaměstnance k zaměstnavateli reagovat odstupňovanou výší odstupného.
• vysokou míru rizika pro zaměstnance vyplývající ze skutečnosti, že výklad ustanovení zákoníku práce bude oproti minulosti mnohem více záviset na judikatuře soudů, která se bude utvářet v delším časovém období – to sníží výrazně právní jistotu zaměstnanců,
• úpravy směřující k oslabení postavení zaměstnanců i odborových organizací v oblasti pracovněprávních vztahů.

Souběžně prováděla vláda opatření „na podporu“ práce osob samostatně výdělečně činných vytvářením dumpingových podmínek ve srovnání s podmínkami zaměstnanců dalším změkčováním jejich daňových a odvodových povinností – chybějící prostředky pro financování sociálních nároků těchto osob získávala od zaměstnanců.

ČMKOS vyslovila s návrhem koncepční novely zákoníku práce zásadní nesouhlas. Zejména poukázala na skutečnost, že vláda Mirka Topolánka ztratila důvěru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a nemá proto mandát provádět zásadní změny věcného charakteru směřující k naplnění jejího vládního programového prohlášení.

Ministerstvo práce a sociálních věcí poté návrh koncepční novely zákoníku práce stáhlo a pokusilo se zorganizovat ve spolupráci se sociálními partnery přípravu mnohem stručnější „apolitické“ novely zákoníku práce, nezískalo k ní však potřebnou podporu sociálních partnerů a proto se rozhodlo odložit diskusi o změnách zákoníku práce na dobu po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny.

Díky pádu vlády Mirka Topolánka a postoji ČMKOS k dalším pokusům o zneužití krize k restrikcím pracovněprávní ochrany zaměstnanců se tak podařilo zabránit změnám, které mohly zaměstnance významným způsobem poškodit. Návrh koncepční novely zákoníku práce je však bývalý ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas připraven v nezměněné podobě znovu předložit v případě úspěchu ODS ve volbách. Nedejme mu příležitost omezit práva zaměstnanců ani odborová práva.

Příkladem negativního přístupu koaliční vlády k ochraně zaměstnanců byla její snaha na evropské úrovni prosadit nepříznivé změny v oblasti úpravy pracovní doby v rámci revize směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „směrnice o pracovní době“). Vláda prosazovala tzv. Pozměněný návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby – Politická dohoda o společném postoji, na jehož základě by měla zejména být ponechána na neomezenou dobu odchylka z limitu týdenní pracovní doby, popř. připuštěno i další její prodlužování nad rámec 60 a 65 hodin a konečně povoleno, aby se do výpočtu denní či týdenní doby odpočinku nezahrnovala část pracovní pohotovosti, při které nedojde k výkonu práce.

Tyto změny, pro odbory nepřijatelné, by v případě jejich schválení Evropským Parlamentem otevřely prostor pro výrazné prodlužování pracovní doby zaměstnanců, zejména zkrácením nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami z 12 hodin na 11 hodin denně, zkrácením nepřetržitého odpočinku v týdnu z 35 hodin na 24 hodin týdně a rozšířením rozsahu práce přesčas ze současných 8 hodin na 20 hodin týdně.

Společným úsilím evropských odborů a jejich jednáním s poslanci Evropského parlamentu o podpoře stanoviska Evropské odborové konfederace návrhu revize směrnice o pracovní době se podařilo prosazení uvedených nepříznivých změn prosazovaných koaliční vládou Mirka Topolánka zabránit – Evropský Parlament tyto změny odmítl.

IV.
Důchodová reforma
...zabraňme privatizaci důchodů

Podle svého programového prohlášení vláda Mirka Topolánka realizovala nejprve svoji I. etapu důchodové reformy, která uzákonila zásadní a restriktivní parametrické změny v základním důchodovém systému, zejména postupné prodlužování důchodového věku na 63 let, prodloužení doby pojištění potřebné pro nárok na starobní důchod o 10 let na 35 let, podstatné zhoršení podmínek nároku na invalidní důchod. Poté měla následovat v roce 2009 II. etapa důchodové reformy zaměřená na penzijní připojištění a v roce 2010 III. etapa, privatizace části prostředků důchodového pojištění, když měl být zaveden v České republice opt-out.

Vládní parametrické změny prosazené proti vůli opozice i odborů sledovaly pouze úzce fiskální zájem - dosažení rovnováhy příjmů a výdajů důchodového systému s úrovní vyplácených dávek, která bude postupně dále klesat až na sociálně zcela nepřijatelnou úroveň. To bude mít v následujících letech nepříznivé dopady, především ekonomické, protože poklesne koupěschopnost a poptávka několika miliónů důchodců vyvolá pokles spotřeby, výroby i poskytovaných služeb, a v důsledku toho i očekávaných daňových příjmů při současném růstu nákladů na sociální pomoc.

Realizované parametrické změny však způsobí i zásadní nepříznivé sociální dopady, kdy v souběhu s rostoucí nezaměstnaností a s podstatným zhoršením podmínek pro přiznávání předčasných starobních důchodů se ve velké míře rozšíří chudoba obyvatelstva zejména ve věku 55 a více let. To bude mít i nepříznivé politické důsledky, když se bude nadále prohlubovat již dnes existující trend ztráty soudržnosti, bezpečnosti a sociálního smíru ve společnosti.

Přijetím parametrických změn dojde postupně ke snížení náhradového poměru (průměrný starobní důchod/průměrná hrubá mzda) ze současných cca 40% na 25 až 30%. Nebude tak zabezpečena dostatečná úroveň důchodů, navíc mnozí z pojištěnců, kteří se dnes nacházejí ve věku blízkém důchodovému věku, jsou vystaveni výrazně vyššímu riziku dlouhodobé nezaměstnanosti, které jejich šance na důstojný život ve stáří při realizaci navrhovaného dalšího zvyšování důchodového věku ještě snižuje. Sociální situaci současných důchodců vláda zhoršovala nedostatečnými valorizacemi důchodů, které jim nekompenzovaly cenové dopady vládních ekonomických reforem a hospodářské krize.

Místo očekávaného oddělení majetku akcionářů penzijních fondů a účastníků penzijního připojištění se státním příspěvkem, které mělo být hlavním cílem reformy II. důchodového pilíře v zájmu zvýšení bezpečnosti důchodových úspor občanů, přišla vláda s „Tezemi pro přípravu návrhu nového zákona o penzijním připojištění“, které oddělení majetku neřeší a vedle současného systému penzijního připojištění navrhly zavést od 1. 1. 2010 nový dobrovolný doplňkový systém „penzijního spoření“ na „podílovém principu“, který přenese veškerá investiční a dávková rizika na jeho účastníky s tím, že poskytovatelé těchto služeb budou mít zaručeny příjmy z poplatků hrazených účastníky za provádění a správu důchodového spoření.

Pouze díky pádu vlády se zatím toto řešení, které kdyby bylo realizováno již při zavedení penzijního připojištění se státním příspěvkem v roce 1994, by připravilo jen v důsledku současné krize účastníky cca o třetinu jejich důchodových úspor, nepodařilo prosadit. Nicméně návrh zákona o důchodovém spoření čeká v Poslanecké sněmovně na svoji šanci tak učinit v budoucnosti.

Nejnebezpečnějším návrhem vlády Mirka Topolánka byl návrh na vyvedení části pojistného odváděného do průběžného důchodového pojištění (tzv. opt-out) do nového soukromého důchodového systému, se kterým ODS a další pravicové strany počítají jako se III. etapou důchodové reformy. To by bylo realizováno na úkor odvodů do solidárního systému, když by z něj po dobu nejméně 20 let odvádělo cca 60 mld. Kč ročně a podlomilo by tak jak financování průběžného důchodového systému, tak stabilitu veřejných financí.

Důsledkem této „důchodové deformy“ by bylo snížení vyplácených důchodů současným generacím důchodců a následné další restriktivní parametrické změny v I. pilíři – je na místě připomenout, že z okruhu osob, které působily ve vládě Mirka Topolánka zaznívají úvahy o „skokovém“ zvýšení důchodového věku již v souvislosti s hledáním zdrojů na překonání ekonomických důsledků současné hospodářské krize!

Nedejme šanci těm, kteří to jsou schopni učinit a rozvrátit tak současný kvalitní solidární systém důchodového pojištění, jehož chod zajišťuje spolehlivě za mimořádně nízkých provozních nákladů (podstatně nižších, než jaké jsou spojeny s provozováním soukromých důchodových systémů, penzijních fondů i pojistných produktů) Česká správa sociálního pojištění!

V.
Zhoršení sociální ochrany
...nemocenská, státní sociální podpora aj. změny

Reforma veřejných rozpočtů, kterou prosadila a zrealizovala koaliční vláda Mirka Topolánka přes odpor ČMKOS i protestní akce, znamená výraznou redukci příjmové části veřejných rozpočtů, tj. snižování daní a pojistného, zejména pro nejbohatší občany, i v oblasti výdajů, zejména omezení výše dávek státní sociální podpory, zhoršení podmínek pro výplatu nemocenského, ale i zpřísnění nároků pro získání nároku na podpory atd., což se projevuje ve zhoršení životní úrovně občanů žijících v příjmově podprůměrných a průměrných domácnostech, zejména rodin s dětmi, nezaměstnaných osob, nemocných, důchodců a osob v hmotné nouzi.

K ochraně proti chudobě a sociálnímu vyloučení slouží zejména instituty životního, resp. existenčního minima, na které je navázán systém pomoci v hmotné nouzi. Bohužel, koaliční vláda Mirka Topolánka svými reformními zásahy poškodila i tyto základní instituty (nástroje), když od ledna 2008 zrušila povinnost zvyšovat částky životního a existenčního minima po naplnění zákonem dané valorizační podmínky. V důsledku tohoto kroku začíná postupné docházet ke snížení všech sociálních dávek, jejichž výše i nároky na ně jsou odvozovány od životního (popř. existenčního) minima.

Zrušení povinné valorizace se výrazně projevuje v oblasti státní sociální podpory, kde násobek životního minima určuje vznik nároku na testované dávky, výše sociálního příplatku je přímo odvozena od životního minima, a zejména dávek hmotné nouze, které jsou na životní a existenční minimum přímo napojeny (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc).

V roce 2006 bylo v ČR ohroženo chudobou necelých 10 % osob. Snížením úrovně sociálních dávek, zrušením jejich automatického přizpůsobování cenovému vývoji, stejně jako i změna valorizační podmínky životního minima a zpřísnění výplaty dávek pomoci v hmotné nouzi se bezprostředně dotýká osob především osob s nejnižšími příjmy, což ve svém důsledku nutně povede k nárůstu chudoby (téměř 44 % je mezi nezaměstnanými) a nárůstu počtu osob ohrožených sociálním vyloučením.

Od 1.1.2008 vláda Mirka Topolánka zrušila možnost zvýšit příspěvek na výživu (dávka pomoci v hmotné nouzi) o 600 Kč měsíčně při dlouhodobém odkázání na dávky hmotné nouze. Chudobou přitom bylo již v roce 2006 ohroženo i 40 % neúplných rodin s dětmi a téměř 30 % rodin se třemi s více dětmi. Vzhledem k tomu, že vládní koalice snížila či dokonce zrušila některé sociální dávky, na které jsou tyto domácnosti odkázány, lze oprávněně očekávat nárůst počtu rodin ohrožených chudobou.

Vládní koalici se rovněž podařilo prosadit i snížení úrovně některých dávek z pojistných systémů, zejména nemocenského pojištění. Vláda Mirka Topolánka nejprve zneužívala přebytky vybraného pojistného, které má sloužit k úhradě výdajů na dávky nemocenského pojištění, a proto v rámci reformy vláda prosadila další odložení nového zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, aby přebytky pojistného napomohly řešit problémy státního rozpočtu.

Přestože systém nemocenského pojištění vykazoval po řadu let přebytek vybraného pojistného nad výdaji (v roce 2008 se pohyboval na úrovni
16 mld. Kč), vládní koalice prosadila od 1.1. 2008 zavedení třídenní karenční doby. I když Ústavní soud shledal zavedení karenční doby protiústavní a od 30. června 2008 ji zrušil, (bohužel pouze ve „starém“  zákoně č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, jehož platnost skončila 31.12.2008), koaliční vláda Mirka Topolánka následně protlačila Parlamentem ČR pozměňovací návrh, kterým od 1.9. 2008 snížila nemocenské od prvního do třetího dne nemoci na 25 % vyměřovacího základu, tj. na stejnou výši jako před reformou veřejných financí.

V rámci reformy veřejných rozpočtů pak byla touto vládou 3denní karenční doba doplněna i do nového zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, resp. zákoníku práce a současně došlo i ke snížení úrovně náhrady mzdy, kterou je podle nového zákona zaměstnavatel povinen zaměstnanci v době nemoci platit od 4. dne pracovní neschopnosti ze 69 % na 60 % průměrného výdělku a ke snížení pojistného zaměstnavatelům na nemocenské pojištění postupně ze stávajících 3,3 % až na 1,4 %.

Konečně koaliční vláda zařídila od prvního ledna 2009 také snížení procentní sazby pro výpočet podpory při ošetřování člena rodiny ze 69 % na 60 % a tím připravila pečující zaměstnance za 9 dní ošetřování až o 510 Kč. Současně zkrátila ochrannou lhůtu u nemocenského ze 42 na 7 kalendářních dní – všechny tyto změny podstatně snižují úroveň sociální ochrany zaměstnanců a jejich rodin. Je zřejmé, že pokud by stejná koalice dostala novou šanci, pokračovala by právě tímto směrem v rámci své ideologie minimálního státu s tím, že každý si bude sociální zabezpečení hradit v budoucnosti ze svého.

Tomu nasvědčují i vládní kroky ve vztahu k pojistnému. Vláda Mirka Topolánka poté, když Ústavní soud zrušil karenční dobu, prosadila úplné zrušení povinnosti zaměstnance platit pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Zaměstnanci tak jsou již jen plátci pojistného pouze na důchodové pojištění.

Zrušení povinnosti pro zaměstnance odvádět pojistné na nemocenské pojištění sníží celkový výběr pojistného o 13 mld. Kč v roce 2009 a zrušení příspěvku na státní politiku u zaměstnance o dalších 5 mld. Kč. Takové snížení příjmů nemocenského pojištění již vážně ohrožuje vyváženost příjmů a výdajů tohoto systému a je nepochybně prvním krokem k naprosté likvidaci veřejného systému nemocenského pojištění, pokud uvedená pravicová vláda opět získá šanci pokračovat ve svých reformách.

Neustálým snižováním dávek při současném zavedení maximálního vyměřovacího základu (strop pro odvod pojistného je stanoven jako 48násobek průměrné mzdy ročně - v roce 2009 činí tato hranice 1 130 640 Kč ročně, což odpovídá částce 94 220 Kč měsíčně) pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění je tak ohrožena samotná podstata pojistných systémů. Jde o jednostranný posun míry solidarity v těchto systémech ve prospěch vysokopříjmových skupin.

Přitom i nadále ve veřejných pojistných systémech přetrvává nerovnost v odvodu pojistného mezi zaměstnanci a OSVČ, když zaměstnanec odvádí pojistné z hrubého příjmu (hrubé mzdy), zatímco u OSVČ představuje vyměřovací základ 50 % příjmů ze samostatné výdělečné činnosti, a to až po odpočtu výdajů (tzn. vyměřovacím základem je pouze 50 % z dosaženého zisku), jde o nerovné zacházení ve výši plateb, které vláda Mirka Topolánka podporovala v neprospěch zaměstnanců a jejich rodin.

VI.
Závěr
...aneb letošní volby jsou klíčové pro zachování sociálních a právních jistot v České republice

O tom, jaký bude další postup v oblasti sociálního zabezpečení, daňové oblasti či zdravotnictví, se bude rozhodovat při podzimních volbách. Každý hlas bude důležitý. Přijďte hlasovat spolu se svými rodinnými příslušníky pro svoji lepší budoucnost, abychom společně vytvořili zemi, kde solidarita, sociální dialog a sociální soudržnost nejsou jen prázdným heslem.

V nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny půjde zejména o to, zda budou pokračovat výše nastíněné liberální reformy, zejména reforma veřejných financí (daní), změny zákoníku práce, popřípadě reformy (resp. privatizace) důchodů či zdravotnictví nebo zda se podaří zvolit takové složení Poslanecké sněmovny, které umožní vznik vlády více nakloněné takovým reformám, které zaměstnancům, jejich rodinám, důchodcům a zvlášť zranitelným skupinám osob zajistí „evropskou“ úroveň sociální a pracovněprávní ochrany, která jim umožní důstojný život.

Z přiloženého přehledu hlasování o návrzích zákonů, které se svými dopady nejvíce dotýkaly pracovněprávních a sociálních práv, vyplývá, že nejvíce podporovaly svými hlasy zájmy zaměstnanců a jejich rodin, včetně důchodců, obě levicové strany (ČSSD a KSČM) a v některých případech i KDU-ČSL. Zklamáním z pohledu evropské zkušenosti, kde se k sociálně orientované levici řadí i zelení, byly v této souvislosti postoje Strany zelených, která v České republice plně podporovala liberální vládní reformy. Obdobný postoj je možné očekávat s ohledem na osobnosti, které stojí v jejím čele, také od nové Strany TOP 09, jíž přiznávají současné volební průzkumy šance na vstup do Poslanecké sněmovny.

ČMKOS není politickou stranou a nemá své kandidáty na kandidátních listinách politických stran, které se ucházejí o přízeň voličů ve volbách do Poslanecké sněmovny. Nemůže však s ohledem na zásadní význam nadcházejících voleb pro své členy, jejich rodiny i ostatní pracující vrstvy obyvatelstva zůstat zcela stranou kampaně a diskusí o volebních programech jednotlivých politických stran a o jejich dosavadních postojích k zájmům zaměstnanců.

V nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny na výsledku voleb mimořádně záleží: Jde o to, zda politika vlády, která vyjde vítězně z voleb, bude vedena v zájmu zaměstnanců a jejich rodin, včetně důchodců nebo naopak, v zájmu silných finančních a hospodářských skupin.

ČMKOS jde o to, aby Česká republika směřovala po volbách k upevňování pozice naší země jako vyspělého sociálního státu, který usiluje promyšlenými reformami o plnou zaměstnanost, zdravé konkurenční prostředí a spravedlivou hospodářskou soutěž a o vysoké sociální jistoty vrstev obyvatelstva, které si obstarávají své příjmy poctivou prací. Nenechme se oklamat sliby, nezapomínejme na skutečné zásluhy jednotlivých stran o uvedené hodnoty.

ČMKOS je přesvědčena, že pro ně v uplynulých letech více práce odvedly levicové strany, a proto vyzývá všechny voliče, aby se letošních voleb do Poslanecké sněmovny zúčastnili a aby na to při hlasování nezapomněli!

Významná hlasování v PS PČR v 5. volebním období

Název zákona	Politické strany	PRO	PROTI
Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů (změny cca 44 zákonů) 21.8.2008 kvorum 101 hlasů Zákon omezil příjmy státu, snížil daně nebohatších za cenu zvýšení cen základních životních potřeb, vedl ke škrtům v sociálních systémech, zavedení poplatků ve zdravotnictví apod.	ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL SZ NEZAŘAZENÍ Celkem	81 12 6 2 101	72 26 1 99
Zákon o daních z příjmů – novela 25.3.2008 kvorum 88 hlasů Odročení zákona zabránilo zrušení stravenek pro zaměstnance	ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL SZ NEZAŘAZENÍ Celkem	62 24 2 88	62 6 5 71
Zákon o důchodovém pojištění – novela 25.6.2008 kvorum 94 hlasů Zákon zhoršil výrazně podmínky vzniku nároku na důchod, zavedl další postupné zvyšování důchodového věku na 65 let, prodloužil potřebnou dobu pojištění atd.	ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL SZ NEZAŘAZENÍ Celkem	75 13 5 2 95	66 24 1 91
Zákon o nemocenském pojištění – novela 25.6.2008 kvorum 93 hlasů Zákon zhoršil výrazně podmínky nemocenského pojištění, zejména zavedl neplacené první 3 dny pracovní neschopnosti (karenční doba) a snížil výši nemocenských dávek.	ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL SZ NEZAŘAZENÍ Celkem	75 13 4 2 94	63 24 1 88
Zákon o zaměstnanosti – novela 22.8.2008 kvorum 94 hlasů Zákon zhoršil výrazně podmínky a výši poskytování podpor v nezaměstnanosti a vytvořil podmínky pro příliv cizinců na český pracovní trh potýkající se s rostoucí nezaměstnaností (zelené karty)	Celkem	Hlasování jednotlivých stran nejsou k dispozici. 95	Sčítání prováděly skrutátorky ručně. 90
Zákon o daních z příjmů – novela 1 10.12.2008 kvorum 86 hlasů Zákon zrušením odvodu na nemoc. pojištění a odvodu příspěvku na státní politiku zaměstnanosti pro zaměstnance zhoršil podstatně podmínky financování těchto systémů a zvýšil riziko dalších omezení dávek.	ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL SZ NEZAŘAZENÍ Celkem	68 11 4 5 86	56 56

Vytisknout