Kdo se kam dívá

28. 8. 2009 / Jiří Jírovec

Boris Cvek svým obvyklým způsobem rozpracoval myšlenku, že se komunisté nedokáží dívat jinam než dozadu .

Jeho další tvrzení, že spor komunismu a antikomunismu začal velmi civilizovaně, kultivovaně, kulturně a demokraticky je pozoruhodně nesmyslné a zavádějící.

Zmíněný spor byl přece manifestován občanskou válkou, v níž státy Dohody stály proti revoluci ZDE

Troufám si tvrdit, že se komunisté v Rusku a konec konců i v Československu dívali dopředu. Měli svůj program a ten postupně uskutečňovali, v mnoha případech ve prospěch všech.

Pohled zpátky se navíc odehrává ve dvou rozdílných rovinách. Ta první je politická, tedy na úrovni politické strany, kterou její oponenti nutí, aby se vracela do minulosti a prováděla sebekritiku, která by mohla být základem jejího zrušení nebo zákazu.

Druhá rovina je lidská, pramenící ze zkušenosti, že vývoj mezi roky 1948 a 1989 měl řadu velice positivních stránek, kdežto po sametu se objevila vrstva zlodějů a lhářů, která si přihrála do své kapsy. Jistě, oni ti pamětníci jednou vymřou a bude pokoj, jak by si pan Cvek přál.

Protože žiji přes dvacet let v Kanadě, mohu bez obav tvrdit, že i zde je pohled zpátky velmi častý. Dřívější jistoty ubývají, kdežto přibývají zloději a lháři.

Ani tady, ani tam nemají politické strany žádný program, který by se podobal pokroku a naznačil, co se zlepší a kde se na to vezme. Na obou stranách má plebs pornografii a hokej a starost o budoucnost se redukuje na tu z impotence a o nominaci Haška nebo Heatleyho na OH.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 28.8. 2009