Vsetínská historie

25. 8. 2009 / Štěpán Kotrba

reakce na článek Jozefa Bohumila Ftorka "Dostat se z vojenské školy bez placení nebylo snadné" a Pavla Skácela "Topolánek z vojenského gymnázia vyhozen nebyl, byl to vzorný student"

Otazníky okolo Mirka Topolánka, o kterých mluví bývalý vychovatel Vojenského gymnázia Jana Žižky v Opavě Pavel Skácel v článku "Topolánek z vojenského gymnázia vyhozen nebyl, byl to vzorný student", mohu osvětlit. Minulost rodiny Topolánkovy se s minulostí mojí rodiny několikrát protla, aniž si toho zúčastnění v tu chvíli všimli. Nicméně si i po dlouhé době vzpomněli. Pro odpověď musíme ale zajít do dávné historie.

Inženýr Mirek Topolánek st. (* 1928), otec Mirka Topolánka, pocházel z komunistického hnízda na Jasence na předměstí Vsetína. Předměstí ale není město...

Pozn. red. Potomci nenesou "vinu" svých rodičů a v žádném případě se tímto článkem nesnaží Britské listy přenášet "vinu" otce na syna. Názory a politické postoje Topolánka seniora přirozeně nemají nic společného s názory a politickými postoji Topolánka syna. Okolnosti týkající se životní kariéry Topolánkova otce jsou zde zveřejněny pouze ve snaze vysvětlit kontext, v jehož rámci Mirek Topolánek studoval na vojenské střední škole.

V 50. letech se jako uvědomělý komunista zúčastňoval prověrek, hlavně učitelů. Učitelkám vytýkal zejména návštěvy kostelů, ačkoliv to byly mnohdy manželky příslušníků Státní bezpečnosti či lidí, kteří byli u partyzánů, po válce honili v lesích zbloudilé nacisty a byli svázáni mnohými přátelstvími i mnohými temnými pohraničními historiemi. Dbalo se také daleko více na tradice a společenské konvence - bez ohledu na režimy... Chodit do kostela bylo v maloměstských kruzích společenskou normou i během stalinského režimu.

Tak se Topolánek mimochodem poprvé potkal s mými příbuznými, neboť jedna z nich pracovala v jeslích... Posléze byl Topolánek starší poslán na jednoroční školu dělnických kádrů, kterým se později říkalo rychlokvašky s maturitou. Mladý, nadšený a na slovo poslušný soudruh. Kádr. A odtud na vojenskou vysokou školu v Brně. Po jejím absolvování byl zaměstnán ve vsetínské zbrojovce. Podotýkat, že ve zbrojovce nemohl dělat každý, neb se zde vyráběly zbraně, je asi zbytečné... A tak se podruhé potkal s mými příbuznými, neboť jeden z nich měl na starosti kontrolu kvality zbrojní výroby. Topolánka ovšem setiny milimetru na obrobcích nevyváděly z míry. Před rokem 1968 se rozvedl. V roce 1970 byl neprověřen, pracoval jako dělník a půl roku byl dokonce bez práce. Pomsta za mladičkou horlivost může mít i osobní rozměr. Vypadalo to, že si s ním někteří vyřídili staré účty. Vsetín je město, kde každý každého zná tři generace nazpět.

Syn Mirek byl výborným žákem. Rodiče ho přihlásili na střední vojenskou školu nikoliv z důvodů ideových, ale z důvodů finančních. Internát v Opavě byl s plným zabezpečením a rodině se nevedlo nejlíp. Jistota života "v eráru" dávala klid v duši rodičům. Kvůli špatnému kádrovému profilu otce bylo ale jeho řádné přijetí zamítnuto. Matka, povoláním magistra, mu jako předsedkyně KSČ na vsetínském OÚNZ (Okresní ústav národního zdraví) spolu s ředitelem přijetí vyřídila. Takže na školu nastoupil.

Ovšem předem bylo dohodnuto, aby byl po skončení studia vyloučen, neb nebyl kádrově způsobilý a rodiče nechtěli, aby musel platit náklady vojenského studia. Kompromis, který nikoho nebolel.

Matka nesdílela tak doslova otcovy představy o obraně socialistické vlasti a předpokládala, že syn nebude moci a možná ani chtít zůstat v armádě - kádrový postup by ho vzhledem k rodinným okolnostem nečekal. Doba poválečná už odeznívala. Odsloužení určitého počtu let byl nicméně závazek za řádné absolutorium.

VUT studoval již mladý Topolánek civilní.

Takže vysvětlení je prosté. Valašský synek byl vychován v disciplíně stranického nadšenectví padesátých let, musel se snažit daleko více než jeho vrstevníci, nicméně život není černobílý a ne vždy se horlivost rodičů vyplácí. Ti, kteří ještě pamatují jeho otce i jeho, jsou stále živí. A nezapomínají.

Armáda ho vybavila houževnatostí, znalostmi i sebeovládáním, ale nenaučila ho ctít stavovskou čest ani hrdost příslušnosti k elitním absolventům. Dál už to znáte.

Podrobnosti ostatní Topolánkovy historie najdete v článku Magazínu Práva z 18. 10. 2003 po titulkem "Topolánek: Mesiáš nejsem", kde o své manželce prognosticky řekl: "Vděku se ode mne nedočká." O svém vzdělání předseda ODS pravil: "Dokonce jsou politici, kteří nečetli nikdy žádnou knihu, přicházejí s revoluční koncepcí, mají jen onu vizi a dokážou masy přesvědčit. Někdy to v dějinách bylo dobře a někdy velmi špatně."

Jaký byl ten váš genetický základ?
Pocházím na valašské poměry z velmi intelektuální rodiny, ač to možná není až tak vidět. Oba mí rodiče byli vysokoškolsky vzdělaní. Speciálně moje maminka na mne měla velký vliv, byla z muzikantské rodiny, vystudovala farmacii. Co jsem věděl o umění, jsem věděl díky ní. Znal jsem kdejakého impresionistu, ve Zlíně jsem absolvoval všechny koncerty, divadla. Dala mi velmi silný základ a otec se zase o mne zasloužil svou úporností, díky níž se z vesnického chlapce bez táty stal absolventem vysoké školy. Rodiče se nakonec rozvedli, ale strašně mě mrzí, že už nežijí. Hrozně mi chybějí. Otec byl na mne velmi pyšný, i když jsme spolu měli komplikované vztahy. A maminka, tak ta vůbec - když teď o tom mluvím, mám slzy v očích.
Co politická rodinná anamnéza?
Oba rodiče byli v KSČ, otec byl po roce 1968 poměrně brutálně vyloučen, neboť byl velký kritik vstupu vojsk. Byl ale levicově založený a dnes by byl určitě stoupencem sociální demokracie. Rozhodně nemohu říct, že jsem vyrůstal v protirežimním prostředí.

zdroj Magazín Práva, 18.10.2003 Rubrika Osobnost, str. 4, Kateřina Perknerová: Topolánek: Mesiáš nejsem

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 25.8. 2009