Vzkazy akademikům od kolegů z blogů až za vodou

24. 8. 2009 / Ivo V. Fencl

Stupňovitý řád loajality zde byl vždycky švejkovsky poťouchlý

Proč ne císaři? zeptají se nezasvěcenější. Jsi čtenář Karla Poláčka? říká kamarád a připomene mi humornou postavu pana Habáska z doby zhruba před sto lety a písničku, která měla přesvědčit mocnáře, aby se dal korunovat i za českého krále. Tím byl dle titulatury, ale pro tyhle občanské aktivisty to nebylo ono. Chtěli, aby byl korunován v Praze, doplnil úvahu.

Deklarantským prohlášením, formálně, ne doopravdy, byly české vzdělávání a vědy zastřešeny ve stylu vlci se nažerou a kozy nám zůstanou na živu. To architekt Josef Hlávka byl muž činu. Na tohoto Čecha nedal císař dopustit. Jeho loajalitě věřil. Podepsal mu českou zřizovací listinu první české Akademie věd česky bez potíží. Tehdejší Královská česká učená společnost se programovému mecenáši Hlávkovi jevila jako instituce německy mluvících a píšících vzdělanců už národu nedostačující. Ke konci života založil i Národohospodářský ústav, sekci Akademie věd, kde byli placení odborníci-akademici. Je škoda, že tato skutečnost nevstoupila do preambule nového zákona o Akademii věd ČR i po roce 1990. Ostatně na preambule si technokratické zákony o současném vzdělávání a vědě nepotrpí.

Co se za našeho života změnilo, je vztah dnešních českých vzdělanců a školského systému k jakýmkoliv dalším ideově nebo dokonce ideologicky zastřešujícím pojmům. Jsem v čase zpochybňování a revize tradičních hodnot, dekonstrukce konceptu naší středoevropské vzdělávací a kulturní civilizační tradice, její popření "teorií" a už i "praxí". Znovu se vynořují hloupé kvazi-politické slogany a někteří se pokoušejí i o rehabilitaci nebo restauraci už dávno pozapomenutého. Opět se přepisují dějiny, vytvářejí nové mytologie. Je to "nový diskurs" řeknou nám svojí novou terminologií zdejší ctižádostiví vyznavači postmoderny.

I z encyklopedií vyčteme, jak se postupně devalvovaly koncepce školství- včetně universit a akademií. Jsou to ještě dnes vůbec "brány a koruny vší vzdělanosti"? Někteří blogeři tvrdí, že je vystudovali jen proto, aby měli PAPÍR a všechno další se naučili jinde a od jiných. Najdeme ale i optimisty, kteří jako v předchozích dvou stoletích jsou přesvědčeni, že s pozitivním vědeckým nasazením a badatelským idealismem je možné postupně odpovědět na všechny klíčové otázky dějin i života. Že i teoretické, "nechlebové", spekulativní, ba i metafyzické obory, hledající pravdu pro pravdu samotnou a pravdu o Bohu, bezprostředně nepřinášející ekonomický užitek, na nejvyšší veřejnoprávní vědecké ústavy akademií a universit patří a mají právo na rozvoj už z důvodu zachování této naší civilizace. I proto, že boční a druhotné efekty badatelského nasazení zde bývají pro lidské poznání a vědy převratné.

V euro-unijních materiálech o evropském vědo-prostoru se bohužel uvádějí na posledním místě - tuším osmibodové stupnice- rámcově jako "zkoumání národních identit".

Blogeři, většinou anonymní, patřící do akademické obce, současnou krizi AV ČR a Universit vidí jinak. Reprezentují podzemní generačně odlišné a kosmopolitní názorové protiproudy a ostrý globalizační vítr:

A jiný bloger dnes ze zahraničí tomu dodává:

Peníze, věda a vládní poraděnkové

Že reflexe VVI je sporná, dokládá úřední Zpráva o jejich jakosti. Vznikala v pro tento úkol zřízeném sekretariátu po několik let, a neustále byla při jednáních vlády odstrkovaná. Je chybou, že akademická badatelská obec tomuto významnému byrokraticko-mocenskému dokumentu o "evaluaci" základního a aplikovaného výzkumu nevěnovala průběžnou analytickou a polemickou pozornost. Nyní je zaskočena praktickými důsledky. Otázkou je, zda to byla laxnost nebo ustrašenost.

Ideologický "slogan" najdeme hned v preambuli. Symbolizuje způsob štěrbinového a jednostranného vidění stavu a cílů VVI. Formálně i obsahově připomíná scholasticky úskočnou eristickou dialektiku, jen mazanou rétorickou figuru. Její dílčí premisy "věda dělá z peněz znalosti, inovace dělají ze znalostí peníze" může mít výstup kladný i záporný. Obě tvrzení jsou ale ukázkovým příkladem plutokratického uvažování a současné fetišizace peněz. Ve výsledku překrucují smysl pojmů VĚDA, BÁDÁNÍ, OBJEVOVÁNÍ. Nesou znaky naší mravně vyprázdněné pozdní klientelistické demokracie a světového oligarchicky přízemního uvažování některých bossů.

Než se z lidského mláděte stane vědec, trvá několik desetiletí. Zdaleka to nezávisí na penězích. Je těžké odhadnout, kdo bude tvořivým badatelem nebo strážcem už poznaného, což bývá úděl většiny pedagogů. Také nevíme, kdy nastane zenit osobní tvořivosti vědce, učence a badatele. I eventuální průlomový úspěch v oboru je spíš výjimečný a hypotetický. Mladému Albertu Einsteinovi stačilo ke slávě šest stránek papíru s textem a výpočty, aby se stal světově proslulým mužem par excelence.

Proto si mohl ve stáří dovolit provokativně napsat, že "všechna náboženství, umění a vědy (!) jsou větvemi téhož stromu...a pozvedají lidský život nad sféru pouhé fyzické existence a vedou člověka k svobodě". Že "nejhorším nepřítelem tvořivého a inovativního vědeckého myšlení je chvat a časový stres". Navrhoval pro řadu vědeckých disciplin ústraní, klidné prostředí, dokonce, aby velmi myslitelsky nadaní mladí jednotlivci - např. v matematice a filosofii - směli zprvu vykonávat nenáročná a rutinní osamělá povolání, aby měli zajištěnou svoji základní existenci a mohli něco kloudného hned na začátku kariéry vymyslet a předvést ( viz Out of my later years).

Naše společnost stále nerovnoměrněji rozděleného bohatství by ale měla, mimo jiné, těm zřetelně nejzdatnějším a nejnadanějším včas garantovat místa v Akademiích věd a UNIVERSIT budoucnosti, když už tu nemáme vědymilovnou šlechtu, jež zprvu učencům a umělcům nabízela a poskytovala útočiště s celým zaopatřením nebo vědy sama i velmi kvalifikovaně praktikovala...

K dobré povaze vědce-akademika přesto do konce jeho života patří i pokorné přiznání antropologických mantinelů našeho rodu homo sapiens dle axiomu z Platonovy obrany Sokratovy: SCIO ME NIHIL SCIERE. Jsme Neználkové víc než Všeználkové.

Kdo a co zde dostává v pojmovém chaosu na frak

Stav zhoršuje, řečeno s nadsázkou a schematicky, inženýrsko-technokratický a přírodovědecký syndrom ve vědách, v bádání, a ve výzkumu, ve vnější a vnitřní komunikaci. Slovy: různořečí, nespolupráce, nenaslouchání si vzájemně, duplicity, nahodilosti atd.

Je to i teď patrné v citově zjitřených diskusích na obou stranách a Zpráva RVVVI to také konstatuje. To je ale čtení na několik nocí se vším všady. Z článků současné manažerské reprezentace Akademie a Universit - akademických koryfejů, novinářů, diskutérů a anonymních blogů - trčí deficit této nevěcnosti i absence "dialektiky konkrétního" často jako sláma z bot. Ignorování základních sdělení v textu Zprávy, jejích argumentů, souvislostí, kontextů. Chybí nám průhled do technologie vzniku dokumentu, neznáme autorství auditorů- garantů šetření, chybí diferenciace názorového vylaďování soudů po dobu, kdy vznikala. O vědě, s výjimkou sloganu v záhlaví, dál, pokud jsem dobře vše přečetl, už není ani slovo. Možná jsou si autoři vědomi jejího majestátu!? Supervize Zprávy z pohledu vědecké obce je nyní víc než na místě, pokud není už příliš pozdě.

Na víc jak sto stranách Zprávy RV s přílohami naleznete typický ministersky účelový polo-politický produkt. Nalezneme tu i taktické významové podtexty a náznaky. Je stylizovaný v úřednickém jazyce ptydepe, který ze zkušenosti za léta důvěrně známe a jenž byl, vidím, doveden za posledních deset let k vrcholné sofistikovanosti. Jako v pohádce O chytré horákyni: Jak něco říci i neříci, jak něco ukázat i neukázat, a hlavně přímo nepojmenovat.

Na ošklivci, jak spící Šípková Růženka, se ocitla výslednou hrou se super- čísly v tabulce starobylá a ctihodná Akademie věd coby obětní beránek inženýrského způsobu myšlení autorů této nad-vládní kvazivědecké analýzy. Podle zásady, že v jednoduchosti je krása, vyvodili "universální" konsekvence a "univerzální" kvantitativní účetnickou metodiku hodnocení badatelské výkonnosti a výsledků práce celé Akademie věd. Spočítali jim to pánům Akademikům, jejich texty ale nečetli! Jak by pak mohli porozumět a hodnotit kvalitu? Ředitelé ústavů se potí nyní úzkostí nejvíce, letos nejspíš po letech vyrušeni ze svého bývalého prázdninového klídku a akademické bohorovnosti.

Kolik aktivních diskutujících nebo zasedajících učenců na mimořádném Sněmu, či účastníků petiční akce, či "revoltujících" demonstrantů z vědo-uměleckých sekcí Akademie ČR na happeningu, si text RVVI prostudovalo od začátku do konce?

Je zjevné, že vládní radu několika přemoudřelých poraděnků specifika dělby cílů - vzdělávání, bádání a pěstování věd "an sich" - v textu ani v praxi ústavů moc nezajímají, ačkoliv taková týmová pracoviště a jedinci jsou také na universitách a i na reformovaných technických vysokých školách. Časem i na ně dojde?

Techniky nikdy nepatřily do ranku tradičních úplných universit, to až teď vznikly i vysoká učení kočko-psovitá! Dřívější koncept byl rozumný, a troufám si tvrdit, že na všech technických a technologických učeních se formovali odborníci s odlišným způsobem vidění světa i mentality v přístupech k řešení problémů a záhad. Poslední zaznamenané pokusy Akademie věd usmířit si vysoká učení technická a humanitně orientované university a uklidnit prohlubující se rivalitu, závist a zlomyslná očekávání - například čerstvým udělováním vlastních tzv. velkých doktorátů věd (dříve DrSc. a nyní DSc.) napříč mezi obory a institucemi (!) - stav může i zhoršit, ale sotva zastavit (viz Akademický bulletin, 2009). Po Akademii přijdou, jak jsem předeslal, na řadu University, zejména moloch mojí Alma mater University Karlovy sídlících na četných pobočkách po celé zemi...

Pojmová chaotizace ruku v ruce s akademickou titulaturou

Systém primárního a sekundárního školství, universit, Akademie věd, resortních a firemních výzkumných ústavů jsou spojité nádoby. Lidé v nich by se měli považovat za elity mezi elitami ve svých oborech a veřejnost to zde musí časem zase vzít na vědomí. Slogan, že vědci si bádají za dělnické peníze, byl demagogií vždycky.

Když se probudil ze snů a doplazil až na vrchol osobního úspěchu, zjistil stále nespokojenější cesťák Řehoř Samsa svoji podivnou PROMĚNU. Byl z něj nestvůrný hmyz s velkou hlavou a tenkými údy!

Parafrázuji France Kafku a vynechávám jeho příběh o opici přednášející na jakési universitě o svém polidštění. Tak jakoby odlidštěny, jako svatí blázni, mimo realitu jsou zde někdy představováni UĆENCI A VĚDKYNĚ ...

Pravdou bývá, že když se PhDr. dostane do polemiky s Ing., vznikne názorový konflikt často po několika větách. PhDr. s MUDr. či s JUDr. se domluví bez zásadních potíží. Zde jsou průniky ve vzdělání typu "science" a "humanities" v umělecké angažovanosti, ve VIZÍCH a INTUICÍCH, častější a tradičnější než mezi techniky. I tam jsou výjimky ještě před prof. Vondráčkem nebo Ing. Vladimírem Páralem. Je nápadné, jak odlišně jim to myslí! Když nám kážou Mgr. a ThDr., "scientisti" je do vědy nezapočítávají. Ale co když někteří z nich mají ale i další tituly z dřívějška RNDr. nebo Ing., i MUDr... a tak dále?

A jak argumentuje náš jeden známý produktivní myslitel s RNDr.? Bude s vámi zarputile diskutovat o čemkoliv, ač si o tom nikde nic nepřečetl, ale věří, že mu jeho formální logika vystačí na všechno na tomto světě a až do záhrobí.

A jsou tu Bc. a Mgr. a PhD. atd. a ještě jinak a ještě výše na té naší Akademii věd. Akademiky už nemají, ani členy korespondenty, tak si vymysleli svoje vlastní tituly, jak jsme to naznačili. Je to jako místo šlechtických přídomků, ač to venku, zejména v USA ve firmách, moc nesledují. Vezmeme tě a ukážeš nám, co umíš... To Američané neamerického původu mají jinou mentalitu. Chodí si dělat PhD. do rodných krajů, a pak s tím mávají i za mořem, i zde, když se jim to hodí, např. když chtějí do komunální správy nebo na funkce tajemníků nebo šéfů. Nic jiného dělat ani nechtějí. PhD. dostávají už naši inženýři. Snad aby se zmatek dovršoval? Ty nebo ti, co pobyli v Americe, se stanou řediteli divizí, mají přednost v postupu atd. atp. TAM za mořem mají PhD. i sálové sestry. Ale zas jde hlavně o tarifní prachy, jinak by to šlo i bez těch titulů... někdy možná i lépe...I o tom diskutuje svět blogerů a my s našimi kamarády-exulanty.

Suma sumárum jde jedna řeč, že dosáhnout na dřívější CSc. dalo mnohem víc úsilí než na dnešní PhD., těch už je tu zas jak z běžícího pásu. A dosáhnout dřív na DrSc, to bylo moc obtížné, protože mezi CSc. a DrSc. byly v technických oborech, jak tu říkává můj kamarád docent z techniky, ještě tři stupně...Ale taky víme, že v ústavech Akademie věd to i po převrat chodilo i jinak. Před převratem a zase po něm! Pokora a skromnost a VĚDECKÁ poctivost je dnes už ta tam, VŠADE nám vládne Paní PÝCHOVÁ z CTIŽÁDOSTIA.

Další Velká POKUŠENÍ a BYROKRACIE

Už tu nenajdeš nikoho, kdo se původně s nadšením obíral tvorbou projektů v první etapě romantické vize demokratických školských změn. I nejlepší úředníci ministerstva odešli do soukromého sektoru, další se oklikou přes politiku vrátili ke své vědě (prof. Vopěnka, prof. Piťha) a podařilo se jim vydat imponující díla.

Je to pánové rozumnější, tamto byl váš úlet a my to bereme. Určitě je to vědě prospěšnější, než plavat v kalném proudu školské a vědní politiky nebo posluhovat dle stranických klíčů jako ministerští věční náměstci nebo ředitelé a manažeři pro cokoliv a pro kohokoliv.

A přežili a zůstali?! Vidím, jak tahají z rukávu dvě VETERÁNSKÁ školská esa: Na čele zas PAVEL ZELENÝ A PETR ROUPEC- oba BYROKRATI s extrémní frustrační tolerancí...

Když jsem tu udělal něco dobrého, hned mi to ti pacholci rozkopali, postesk si po jedné přednášce můj vrstevník a bývalý ministr.

Taky jste chyboval, když jste považoval všechny svoje úředníky v ministerstvu za jednu sebranku, řekl jsem mu drze. Jasné podrazáky a intrikány jste ale sesadit nedokázal...

Raději to vzdal a teď mudruje, myslil jsem si! Tenkrát se jej na chodbě jedna kolegyně- už taky věčný inventář toho ministerstva- zeptala: Kohopak tu hledáte, dědoušku? A on jí opáčil: No, já jsem tady jen ministrem, paní referentko. Bydlím támhle naproti - v Rohanu...

Tahle letitá ad hoc byrokracie, to je to naše neštěstí! Je to osobními a politickými vztahy provázaná sekta, představující vlivné, cílevědomé, dobře organizované podhoubí. Má vyvinutý čich, jak se vzájemně poznávat při prolézání systémem Kafkova ZÁMKU i naší AMERIKY. Má mimikry liftbojů, dnes v kvádrech šitých i v Thajsku aspoň pořád připravených v kufřících. Na něco a na někoho má mnohem lepší paměť, než ona výše zmíněná dáma. Ví, co chce a proč si tam sedí v suchu. Snaží se hlavně vystoupat do nejvyšších pater, vyhozena z výtahu, zase někde nastoupí...

Šéf vlády má věci pod kontrolou, ale blogery - akademiky český švajneraj už popuzuje

Blogeři-akademici už zas píší, že tu raději zabalí kufry. Nejodvážnější z doktorandů porovnávají pracovní klima ve firmách, ve vědeckých ústavech a na universitách po celém světě. Někteří píší uvážlivě, jiní obviňují náš stát z neinformovanosti, vyčítají si vzájemně kdeco a závidí si všechno možné a nemožné. Myslet chtějí většinou za velké peníze.

Ti slabší v kramflících nám tu školí učitele v didaktickém know how. Řeční za dlouhé peníze týdny o banalitách, ač by to šlo zvládnout za pár hodin. Plánují, že se tak budou přiživovat na školském rozpočtu ještě deset let. Většinou vypadají nedůvěryhodně už svojí vizáží na první pohled. Málokdo je tu bere vážně. Řadoví učitelé nejméně. Tím netvrdím, že všichni školo- vědo-kulturo-úředníci jsou neschopní, jak se na to občas dívali mocí opojení političtí ministři.

Z těch dobrých, výkonných, když zde začnou najednou konat dle vládních harmonogramů a profesionálních standardů a jdou do důsledků, tu jde najednou děs. Není náhodou, že manažerské chaoty na všech úrovních nyní nejvíc za dvacet let vyděsila vláda úředníků, i když ona sama svůj mandát bere s velkou reservou. To nic nemění na možnosti, že udělá nepříjemnou práci za politickou reprezentaci a že by si to někteří političtí předáci přáli.

Na první pohled je zarážející, jak neparitně, účelově, profesionálně a generačně ledabyle, byla sestavena i RV pro VVI, to popsali jiní. Přisvojila si roli auditora, navrhovatele a dohlížitele nad institucionálními toky veřejných peněz? Přestala být už jen poradním orgánem via facti? Šéf vlády tvrdí, a je to její statutární šéf, že má tyto věci pod kontrolou a nic unáhleného neudělá. To by byl přijatelný koncept odpovídající realistickému inženýrskému způsobu myšlení- i koncepcím standardům jakosti- zde aktuálně s dominací a preferencí technologických a technicko-ekonomických přístupů, ale i se schopností ukázat na konkrétní slabá místa a jejich personifikace. K tomu je třeba ale správně vyložit a do rozumné státní suverénní praxe překlopit ideologicky nazdobenou a unifikační euro-terminologii o tzv. euro-vědo-prostoru a roli národů v něm.

Bohužel zatím výsledkem, snad ale nikoliv cílem nebo dokonce zlým úmyslem, je znejasnění rozdílu mezi základním a aplikovaným výzkumem ve Zprávě VVI. To by zpochybnilo (mezi) národní akademickou kompetentnost a relativní samosprávnost nejen Akademie, ale v zápětí i Universit. Socialistické "plánování vědy" bude regulace s nepředvídatelnými následky. Absurdní je, že by se to událo z vnějšku dosazenými laickými delegáty až do "správních rad"- bez ohledu na to, že se jedná o veřejnoprávní instituce vědy, výzkumu a vzdělávání. O tom už ale něco vědí university, kde správní rady fungují...

Vzdělávání, základní i aplikovaný výzkum a inovace by byly polo-privatizovány nebo úplně podřízeny potřebám podnikatelské klientely. Znovu bychom draze zalepovali katastrofální chyby divoké privatizace, kdy vědecko-výzkumná základny byla po roce 1990 smetena nebo minimalizována novými zahraničními vlastníky. Dnešní námluvy Akademie věd s generály průmyslových lobby jsou zde už opět. Podobně to vidí někteří komentátoři na blozích: Např. žena v AV ČR, její bývalá PhD studentka.

A její kolega z kočko-psovité venkovské university ve středních Čechách dodává:

Krize vzdělávání zde jde ruku v ruce s krizí vědy a jejich institucionálními reprezentanty- Akademií věd i Universitami, které katastrofální vývoj na nižších patrech školství skoro patnáct let zanedbávaly a přehlížely. O tom jsem psal i zde mnohokrát... Dvě generace za dvacet let dorostly. Jdou na zteč vyšších pater systému? Silné generační pnutí je nejen ve výzkumných ústavech Akademie věd, ale i na universitách. Někteří koryfejové AV si ale přihřívají svoji polívčičku. Po volbách začne druhé dějství dramatu! Není náhoda, že Konference rektorů významně mlčí...Když university zhltnou Akademii, vylepší si nejen svůj pošramocený "kádrový" profil, ale přístrojovou a technologickou základnu. A nejen to!

(Poznámka: Tato esej je volným pokračováním textu v BL ze 7. 7. 2009 "Syndrom vyvolenosti tzv. intelektuálních a uměleckých elit")

Vytisknout