Lobbying: zájem soukromý a jeho vztah k zájmu veřejnému

24. 8. 2009 / Jan Petrtyl

Lidé zvaní lobbyisté se snaží zaonačit důležitá rozhodnutí s veřejným dopadem tak, aby vyhovovala tomu subjektu, jehož zájmy reprezentují -- čili za koho lobbují. Tedy de facto ve svůj vlastní prospěch, neboť jsou za tuto podporu často placeni (proč by to také jinak dělali). Otázkou, která z podstaty věci vyplývá, je, jak bychom na tuto činnost měli pohlížet. Je v souladu s "veřejným blahem", či jde proti němu? Reprezentuje názor většiny a je i pro většinu prospěšná, nebo jen vyzdvihuje zájmy úzké skupiny lidí či jednotlivců? A i kdyby reprezentovala názor většiny, je tato činnost ve své podstatě správná? Měli bychom ji podporovat, nebo se snažit o její omezování?

Pokusme se na problém nahlédnout od jeho podstaty. Je ve veřejném zájmu, aby byl ve městě Svobodném vybudován areál pro in-line bruslaře, který by se velmi zamlouval několika desítkám sportovců a firmě pana Stavitele, která by jej měla vystavět a provozovat? Tato, na první pohled bohulibá myšlenka, má svůj rub i líc.

Předně, areál je třeba vybudovat na nějakém pozemku. Pokud se rozhodne, že v této konkrétní lokaci bude areál pro bruslaře, už tam nemůže být například tenisový kurt, volejbalové hřiště, plavecký stadion, kuželková herna, pečovatelský dům či cokoli jiného. Dejme tomu, že ve Svobodném žije 200 lidí, kteří by byli velmi rádi, kdyby se jim určený bruslařský areál skutečně zbudoval. Proti tomu však stojí 100 lidí, kteří by na onom místě raději viděli tenisové kurty, 50 občanů by zas preferovalo kuželnu a 175 lidem by velmi ulehčila výstavba pečovatelského domu. Nyní do hry vchází pan Výmluvný, lobbyista najatý panem Stavitelem. Bude na radnici prosazovat výstavbu in-line areálu. Pro svůj záměr snese tisíc a jeden argument, proč by se mělo začít stavět. Nyní ale narážíme na základní problém. Kdo zaručí, že i když budou jeho argumenty dobré, budou reprezentovat skutečně ten nejlepší zájem pro celé město? Jaký tento zájem vlastně je? A jak by se měla rozhodovat radnice?

Pan Výmluvný argumentuje tím, že výstavbou areálu se udrží (resp. zvýší) zaměstnanost ve městě, bude se podporovat sport, zušlechtí se v současnosti nevzhledná plocha a tak dále. Jak ale pan Výmluvný srovná přínosy tohoto zamýšleného počinu v porovnání s tím, že by se na onom místě vybudovaly tenisové kurty? Může se kupříkladu dušovat tím, že bruslaři by byli ochotni zaplatit celkem až 20.000,- Kč měsíčně za vstupné. Na druhou stranu zamlčí (protože to vlastně ani neví), že tenisoví nadšenci by byli ochotni platit až 45.000,- Kč za měsíc. Nikdo se to nedozví, protože po takové informaci se nikdo nepídí -- tenisté vlastního lobbyistu nemají. O pomyslném užitku lidí, kteří potřebují odbornou péči a o jejich rodinách, které nejsou s to se o ně kvalitně postarat, raději ani nemluvme, protože to by celý problém dále komplikovalo. Vidíme, že původně jasně veřejně prospěšný záměr se dostává do zcela jiného světla, pokud jej porovnáme s ostatními alternativami. Jaký dopad má lobbyistovo chování? Pokud se radnice nechá přesvědčit, že in-line areál je tou nejlepší možnou alternativou, zvolí skutečně tu pravou? Nezůstane nakonec ve městě více těch, kteří by na onom místě preferovali něco jiného? A pokud by jich bylo i absolutně méně, nebyli by možná ochotni zaplatit za jinou alternativu více na vstupném či jinou formou? Ale to už jsme opět v křivolaké uličce, ze které nebývá snadné se vymotat.

Jaká by tedy měla být kriteria pro rozhodování radnice? Kdo rozhoduje, musí mít pro svá rozhodnutí podklady. Nebylo by však lépe, aby lobbyisté neměli k politikům přístup, a aby se alternativy posuzovaly nezaujatě, na základě jasných kriterií, která by byla předem dána a všem srozumitelná? Lze vzájemně porovnávat přínosy sportoviště a pečovatelského domu? Zřejmě ano, ale bez znalosti konkrétní situace ve městě se na takovou otázku odpovídá nesnadno a od stolu je to prakticky nemožné. Město by mělo mít nějaký územní plán. Jak k němu dojde? Na základě pečlivých úvah a analýz zastupitelů v nestranné spolupráci s občany, nebo pod vlivem různých zájmových skupin a jejich tlaku?

Není tajemstvím, že když někomu dáte možnost jen tak vyhrát s pravděpodobností 70 procent 100.000,- Kč, asi se přihlásí do soutěže a zkusí své štěstí. Pokud dodáte, že zároveň s P=0,3 ale bude muset zaplatit 600.000,- Kč, asi s díky odmítne a do soutěžení se nepustí. Záleží na tom, do jakého rámce celou nabídku zasadíte a jaká fakta druhé straně sdělíte. Lobbyisté umějí své zájmy často zasazovat do velmi zajímavých rámců.

Pokusme se nyní přenést z města Svobodného na úroveň celorepublikovou. I tam se totiž vyskytují a kříží různé zájmy podporované různými angažovanými skupinami či jedinci. Situace je totiž tím komplikovanější, čím více lidí se týká. Princip je však pořád stejný. Jen činnost správce je stále viditelnější. Existují různé rozhodovací postupy využívající více či méně kvantifikaci. Nelze se bez nich obejít a pro ty, kteří rozhodují (a to nejen ve firmách), jsou často nepostradatelným, byť stále jen podpůrným, nástrojem. Platí však (bez výjimky!), že pokud chce někdo získat správný výsledek, musí z podkladů pro své rozhodnutí odstranit subjektivitu a vůli předem se dobrat ke konkrétnímu výsledku. Jaký má smysl vybírat z několika aut, když předem chci vybrat to bílé a tomu přizpůsobím rozhodovací kriteria? Zde hrají lobbyisté s vyzdvihováním jistých výhod své alternativy velkou roli.

Jediným veřejným zájmem je v tomto případě podle mého názoru to, aby soutěž a její prostředí byly transparentní. To znamená, aby byla dána jasná pravidla, která je nutné dodržovat. Tím mám na mysli pravidla maximálně obecná, z oblasti soukromého práva (nekrást, nešidit, nelhat, a podobně). Doplnění hledejme v právu veřejném (vyhlášky a nařízení přijaté nikoli s cílem podpořit jedince, ale zachovat transparentnost a pořádek). Tím se musejí řídit jak lidé z vedení města, tak i firmy, které usilují o získání zakázek. Jediným veřejným zájmem je zdokonalování zmíněných pravidel a hledání nedostatků v jejich současné formulaci, aby se tím předcházelo nepravostem. Platnost a obecnost oněch pravidel je jasně dána. Pokud někdo lže nebo uplácí, prostě je to tak a po uvedení důkazů je to nezvratný fakt.

Pokud pod tlakem lobby někdo říká, že nová silnice by měla vést o 200 metrů severněji než je plán a tím pádem vedle rázem lukrativních pozemků, i když z nákladového hlediska by šlo o dražší variantu, obranu veřejného zájmu v tom budeme hledat jen těžko. Zvýhodňovali bychom jednotlivce či skupiny na úkor jiných a těžko bychom byli s to podložit svá rozhodnutí nějakými pádnými důvody. Totiž něčím jiným, než konkrétním vlastním zájmem. Je totiž správné, aby ti, kdo rozhodují o věcech veřejných, nikomu nestranili.

V žádném případě nejsem proti podnikání, podnikatelům či jejich zájmům, pokud by si někdo má slova takto vykládal. Právě naopak! Svoboda podnikání a konkurenční boj, to jsou příklady zdrojů pokroku. Objevování nového, lepšího, služba ostatním a plnění jejich přání (co jiného je například obsluha v obchodě při pátečním nákupu) jsou činnosti navýsost záslužné. Důležité však je, aby si zúčastněné strany (ta veřejná i ta soukromá) dobře uvědomovaly, kde vlastně jsou ony mantinely dané pravidly správného chování, za které se už jít nemá. Jinak by se totiž ze služby ostatním stalo něco, co s ní vlastně mnoho společného nemá.

Vytisknout