TOPOLÁNEK A VOJENSKÉ GYMNÁZIUM V OPAVĚ:

Dostat se z vojenské školy bez placení nebylo snadné

25. 8. 2009 / Jozef Bohumil Ftorek

Pavel Skácel, dlouholetý pedagog na vojenském gymnáziu v Opavě, popisuje situaci a podmínky studia i života na vojenské střední škole poměrně věrně .

Poměry na vojenských středních i vysokých školách byly v tehdejším Československu identické a do pádu totality po desetiletí téměř neměnné (při několikadenním studijním pobytu ve West Pointu na podzim 1997 jsem zjistil, že armádní školy, tamní poměry včetně charakteru studentů jsou i ve světě (na West Pointu studuje mnoho cizinců) velmi podobné, a to bez ohledu na dominantní ideologii).

Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Praze jsem studoval v letech 1988 -- 1992.

Mirek Topolánek dnes tvrdí, že ze střední vojenské školy byl po maturitě z politických důvodů vyloučen, a proto prý nemusel platit oněch dvacet tisíc Kčs, které by jinak platit musel, pokud by se chtěl z ČSLA takzvaně vykoupit. Dvacet tisíc Kčs za čtyři roky studia byla částka, kterou jsem musel v devadesátých letech zaplatit i já, respektive moji rodiče, když jsem se rozhodl armádu opustit.

Socialistická armáda měla tradičně, téměř po celou dobu svojí existence, velký problém s náborem studentů na střední i vysoké vojenské školy. Když už někoho získala a nemálo do něho investovala, bylo pro studenty (vojenské střední školy používaly na rozdíl od civilních středních škol formálně správné označení žáci) velmi obtížné z armády předčasně, nekonfliktně a bez placení odejít! V podstatě existovaly dva jisté způsoby - důvody, jak to zařídit.

Nekonfliktní byly ovšem jen důvody zdravotní. Nezkorumpovaní a zkušení vojenští lékaři simulanty poměrně snadno odhalili, a tak se zoufalí a kreativní žáci obraceli na vojenské psychology. V mojí četě byli na jaře 1989 takoví borci dva. Jeden spolykal demonstrativně nějaké léky, druhý, krátce po demonstrativním pokusu svého spolužáka o sebevraždě sugestivně hovořil před učiteli a spolužáky. Nakonec odešel během hodiny fyziky ze třídy, že prý se jde oběsit. Ten první si svůj odchod po pohovoru s psychologem a po zralé úvaze rozmyslel. Dokonce se jeho čin, po dohodě se školní psycholožkou, podle jeho vlastních slov, neobjevil ani v kádrovém -- osobním posudku.

Nakonec úspěšně dostudoval na vojenské Vysoké škole pozemního vojska ve Vyškově obor týlového zabezpečení. Teď prý na západě Čech provozuje vlastní hospodu. Ten druhý, syn úspěšného důstojníka, mírového pozorovatele OSN v Africe, to dotáhl do konce! Neoběsil se, armáda jej ale velmi rychle propustila. Pochopitelně bez placení.

I politické či náboženské důvody, pokud byly demonstrovány dostatečně přesvědčivě, byly sázkou na jistotu. Kádrový profil byl ovšem "trvale" poškozen. Jeden student -- žák z vedlejší roty si během protirežimních demonstrací krátce před listopadem 1989 půjčil, bez svolení svého velitele čety, jeho důstojnické kalhoty s lampasy, z výložek si odepnul označení studenta I. ročníku (říkali jsme tomu kolejničky) a na každém rameni je nahradil dvojicí zlatých hvězdiček, hodnostním označením poručíka ČSLA.

Při demonstraci v centru Prahy byl zasahující policií, tehdy veřejnou bezpečností, zadržen a předveden. Během zásahu a zadržení byl vyfocen zahraničními reportéry. Osobně si jej prý předvolal tehdejší ministr obrany Václavík. V západoněmeckých novinách mu ukázal otištěnou fotografii z jeho zadržení s titulkem: "Armáda proti socialismu". Klidně, rázně ale prý skoro otcovsky mu řekl: " Vidíš, co jsi způsobil!"

Chlapec měl na kontě ještě nějaké kázeňské prohřešky a drobné krádeže, takže se na svobodě ocitl krátce po jeho slavném politickém protestu a následném pohovoru s nejvyšším důstojníkem tehdejší armády.

Stejně jako někdejší učitel Mirka Topolánka se i já ptám, jak to tehdy Mirek Topolánek udělal -- dokázal, že z toho "vybruslil" tak snadno, elegantně a bez placení!

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 25.8. 2009