Pro malý národ je sebevražda uctívat geopolitiku

21. 8. 2009 / Karel Dolejší

Polemika s článkem Štěpána Kotrby "Rusáci -- politická frustrace, ponížení a ztráta nadějí, nebo nevyhnutelnost v bipolárním světě?"

Počínaje Gottwaldem a až po Novotného v Československu žádné větší sovětské jednotky ani rakety nebyly, ačkoliv tlaky existovaly už od února 1948. Trend je jedna věc a nakolik se prosadí proti reakci "objektu" věc druhá. Nic naprosto "fatálního" neexistovalo, kdyby čs. vláda dělala politiku zaměřenou na ochranu zbytků suverenity, podobně jako ostatní země bloku nebo země sousedící se SSSR.

Na okraji impéria se daly najít různé modely, jak reagovat na geopolitické tlaky. Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie nebo Finsko se dají jmenovat kvůli přehlednosti jako příklady toho, co bylo možné. Za to že byl Dubček naivní věřící komunista a současně zaslepený poseroutka obklopený podobně disponovanými spolupracovníky (čest výjimkám) žádná geopolitika nemůže, to je jednoduše blbost a omezenost představitelů budovatelské generace komunistů v ČSSR, která si potřebovala cosi dokázat bez ohledu na cokoliv.

Kdybychom vycházeli důsledně z geopolitiky, už jsme byli jako Češi dávno germanizováni a přivtěleni. Má cenu uvažovat o hranicích možného a případně o jejich posouvání, je to vždycky dost užitečné tváří v tvář opakovaným českým záchvatům, v nichž se kdosi strašně "mravný a chytrý" pokouší "kázat celému světu geniální myšlenky"; ale z druhé strany je pro každý malý národ sebevražda uctívat geopolitiku. Musíme vědět, jaké jsou naše reálné možnosti, ale vyrovnat se s výzvami je třeba kreativně, ne na základě nějakých učebnicových geopolitických pouček.

Rakety v ČSSR se ostatně ukázaly být velmi kontraproduktivním mezinárodněpolitickým krokem a snížily vyhlídky na přežití populace v případě konfliktu. Sama invaze navíc byla hřebíčkem do rakve mezinárodního komunistického hnutí a v tomto smyslu taky netuším, v čem byla vlastně "správná".

21. srpen 1968
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 21.8. 2009