Maďarsko oslavilo, jak před dvaceti lety způsobilo pád komunismu v celé Evropě

20. 8. 2009 / Jan Čulík

Dnešní Češi to většinou nevědí, ale pád komunismu v celé Evropě před dvaceti lety způsobilo Maďarsko.

Na rozdíl od Husákova a Jakešova Československa, které bylo koncem osmdesátých let skanzenem normalizačního socialismu, kde bylo všechno zakonzervované a geriatři ve vedení státu se snažili nic neměnit, přičemž se hrozili "historické pomsty" přicházející z Moskvy, protože s Gorbačovovou "perestroikou" a "glasností" se jim po dvaceti letech kolaborace a potlačování Pražského jara toto Pražské jaro vrátilo z Moskvy, Maďarsko bylo uvolněný, svobodný, evropský stát, v němž šéf komunistické strany pravidelně chodil hrát tenis s americkým velvyslancem. (Dovedete si to představit u Husáka či Jakeše?)

A v srpnu 1989 udělalo drze reformistické vedení maďarského komunistického státu něco, co se stalo dějinným mezníkem a vedlo to k pádu komunismu ve střední Evropě.

Východní Němci, občané NDR, patřili v osmdesátých letech k nejzotročenějším komunistickým národům Evropy. Nesměli jezdit nikam, než jen do Československa a Maďarska, případně do Bulharska a Rumunska. Východní Němci ovšem měli množství příbuzných v západním Německu a velmi se jim nelíbilo, že je nemohou jezdit navštěvovat.

Maďaři o této východoněmecké frustraci dobře věděli a zcela provokativně dne 19. srpna 1989 otevřeli své hranice s Rakouskem.

Co se nestalo: Jakmile se o tom Východní Němci dozvěděli (chvilku to trvalo), začali ve svých trabantech ve velkých počtech odjíždět přes Československo, Maďarsko a nyní otevřené Rakousko do Německa.

Německá kancléřka Angela Merkelová ve středu navštívila Maďarsko při příležitosti dvacátého výročí otevření maďarských hranic, kterému se tehdy začalo přezdívat "panevropský piknik".

A jak to před dvaceti lety pokračovalo dál?

Československému komunistickému režimu byla obrovská šňůra trabantů, jedoucích do Maďarska, neúnosná, a tak českoslovenští neostalinisté prostě uzavřeli hranice s Maďarskem.

Jenže Východní Němci se už do Německa nevrátili. Obrátili trabanty a jeli do Prahy, kde jich snad deset tisíc okupovalo budovu a zahradu západoněmeckého velvyslanectví na Malé Straně.

Všude po Malé Straně stály zaparkované opuštěné trabanty a překvapení Malostraňané nosili hroznům Východních Němců, visících na zahraně západoněmeckého velvyslanectví horký čaj.

Tohle už bylo v druhé polovině října 1989. Mezitím to začalo ve východním Německu vřít. Ve východním Německu totiž byla volně viditelná západoněmecká televize, takže všichni východní Němci v Německu byli z jejího přímého vysílání dobře informováni o dramatu v Praze.

Vyvolalo to lidové demonstrace - do ulic v Lipsku a pak i v Berlíně vyšly miliony. Odpor vůči režimu pocházel především z východoněmecké protestantské církve, ale brzo se utvořila neformální občanská organizace - Nové fórum. Demonstrace sílily, Rusko vojensky nezasáhlo a začátkem listopadu padla Berlínská zeď.

A jak to vypadalo v Československu koncem osmdesátých let? O tom ZDE ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 20.8. 2009