Mezinárodní vztahy Česka a Evropska na pozadí baltského incidentu

24. 8. 2009 / Egon T. Lánský

Před časem jsem v BL zveřejnil text adresovaný předsedovi senátorského výboru pro zahraniční a bezpečnostní politiku Jiřímu Dienstbierovi (ale i všem, kdo na věc mají názory a chuť je vyjádřit) - článek "Jaká je vlastně zahraniční politika České republiky?". Obdržel jsem přehršli reakcí i ze zahraničí, vesměs pozitivních, nikoli ale diskusních, či polemických, čehož lituji. Nicméně to nevzdávám. Pokusím se vyvolat veřejnou diskusi, či slyšení přístupné občanům, pokud možno na nějaké formální politické platformě. Jako již dříve při svých veřejných aktivitách, bych čtenáře BL a spoluobčany vůbec rád informoval, pokud možno předem. Schválně o tom píši právě tento víkend, na nějž připadá výročí konce Pražského jara.

Spolu s nadcházejícím dvacetiletím sametu mi připomíná, že jsme po vlastním názoru na sebe i svět dlouho toužili. Měl jsem s tím co dělat v obou případech a vždy to byl mimořádný zážitek. I za totality, ba právě za ni, Češi a Slováci prokázali ochotu a nadšení třeba riskovat a bít se o právo na svůj názor. Teď ho můžeme mít, hájit, uplatňovat, prosazovat, ale nejsem si jist, zda se o to snažíme. Svoboda nás jaksi vyčerpala, českou politickou scénu proměnila na vulgární bojiště a snahu o lehké a rychlé naplnění kapes, prostě o získání něčeho za nic.

Nemíním zde moralizovat, chtěl jsem význam našich vztahů k Evropě a ke světu připomenout ještě před volbami. Kolem nich se z různých stran ozývají matoucí zvuky, například o tom, jak zlí sockové poškodili Česko, když shodili vládu, jež právě řídila Evropu. Ve skutečnosti žádná česká vláda Evropu nikdy neřídila a domnívám se, že ani nikdy nebude. Sockové vládu neshodili. - bez odpadlíků z ODS a zelených vyloučenců by se to nikdy nepodařilo. K věci také patří, že povinností opozice je vládě oponovat, Evropa - neEvropa. Povinností vlády je co nejlépe vládnout. Když to nedělá, vystavuje se jistým rizikům.

Osobně jsem byl vždy příznivcem Evropského společenství (ES), pozdějí Unie (EU). Jsem jím stále, mám ale pocit, že chyby je třeba kritizovat, právě v zájmu oné unie, ale hlavně v zájmu nás, jejich občanů. Mezinárodní vztahy jsou důležité pro Čechy i pro Evropany vůbec; některé chyby se dodatečně napravit nedají a mohou mít nedozírné následky. Například Mnichovská dohoda v září 1938, nebo pakt hitlerovského Německa se stalinským Sovětským svazem 23 srpna 1939. Osobně mám dojem, že Evropská unie činí v mezinárodních vztazích některé kroky, které občanům členských zemí nejednou neprospívají.

Čerstvým příkladem je podivný případ lodi Arctic sea, nedávno údajně unesené v Baltiku, poté ztracené a nakonec – znovu údajně – nalezené v Atlantiku u břehů Afriky, kde se ji zmocnilo ruské námořnictvo a dopravilo „piráty“ i „posádku“ do Ruska – vše také údajně. V sobotu, 22 srpna se o věci dočítáme více v německém deníku Süddeutsche Zeitung.(SZ). Článek přeložím a zveřejním v BL, zatím z něho alespoň ocitují pár faktů:

  • Loď zřejmě nikdy nezmizela, Evropané o ní a o její trase po celou dobu věděli a denně informovali ruského velvyslance při NATO Rogozina.
  • Rusové trvali na tom, že problém vyřeší sami a NATO i EU s tím souhlasily. Dosud ale ani náznakem neinformovaly vlastní občany....
  • K věci patří, že 'únos' se uskutečnil v Baltiku, moři, jež vedle Ruska omývá břehy sedmi členských zemí EU, z toho pěti členů NATO, že loď pluje pod maltskou vlajkou a je vlastněna finským rejdařstvím (obě členské země EU).
  • Rus Alexej Bezborodov z internetového portálu Ifranews tvrdí, že pirátský útok byl očividně inscenovaný.
  • Michail Vojtěnko, vydavatel portálu „Sovfracht Maritime Bulletin“ podezírá, že Rusko chtělo (zřejmě nikoli poprvé) dopravit tajný náklad někam na Blízký východ.

V éře míru a svobody se ovšem občané dotčených členských zemí demokratické unie a bezpečnostní aliance od svých volených politiků nedozvědí nic. To vše rok po válce mezi Gruzii a Ruskem, která vážně narušila vztahy ve strategické oblast Kavkazu.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 24.8. 2009