Nesnesitelná tyranie většiny:

Tesco a referendum: kde leží hranice legitimního většinového rozhodování?

13. 8. 2009 / Matěj Šuster

Stačí si jen představit extrémní případ, kdy by hlas prosté většiny rozhodoval o tom, koho si člověk smí vzít za manžela, popř. s kým smí (nebo dokonce musí!) zplodit děti. Mají mít obyvatelé obcí právo rozhodovat o tom, zda si člověk smí na území oné obce otevřít např. novou kavárnu, hospodu nebo holičství, jež bude konkurovat kavárnám, hospodám či holičstvím, které jsou v dané obci již provozovány?

Osobně bych řekl, že tohle je přesně ten typ rozhodnutí, který by měl být ponechán individuální volbě občanů. Pokud se najde člověk, který je ochoten příslušný pozemek či nebytový prostor zájemci o podnikání prodat či pronajmout, neměli by ostatní do těchto smluvních vztahů zasahovat (samozřejmě za předpokladu, že předmětem podnikání jsou aktivity, které jsou legální). Hlavním účelem stavebního řízení by přitom mělo být posoudit, zda stavba nebude mít neblahé dopady fyzického rázu na sousední pozemky a stavby (srov. vibrace, hluk, znečištění ovzduší atd.).

Smyslem stavebního řízení by ale neměla být pouhá ochrana etablovaných podnikatelů před konkurencí.

Něco jiného by ovšem bylo, kdyby šlo o obec, která má de facto charakter jakéhosi soukromého spolku, tj. při jejím založení se občané jednomyslně shodli na "obecní ústavě" (srov. stanovy soukromých spolků), podle níž mají právo v referendu zakázat otevření nového obchodu na území dané obce. To samé by platilo, kdyby si občané obce podobnou klauzuli do své ústavy jednomyslně vložili aspoň dodatečně . V praxi by se tomuto stavu blížila i situace, kdy by se proti otevření Tesca postavila naprosto drtivá většina občanů oné obce (např. 90 %).

Každopádně by mě zajímal názor samotného Jana Čulíka, kde spočívá ona hranice, kdy je většinové rozhodování ještě legitimní a kdy už nikoli. Z předchozích článků např. víme, že jde-li o financování vědy, je podle Čulíka většinové mínění irelevantní a přednost by měl dostat názor expertů.

Naproti tomu jde-li o Temelín nebo o radar, je tomu v jeho očích zřejmě přesně opačně, tj. rozhodující je názor občanů a nikoli stanovisko expertů. Podobně si ostatně počíná i sám Monbiot, jenž prosazuje referendum ve věcech, ohledně nichž se většinové mínění shoduje s jeho vlastním názorem (např. Tesco), ale jakmile se postoj občanů od Monbiotova stanoviska odlišuje (např. sociální domy a ubytovny pro bezdomovce), pak podle něj platí "pryč s demokracií", dejme slovo "expertům" (mezi něž samozřejmě řadí především sám sebe).

Vytisknout