Pět mýtů o letounu Raptor anebo Obamovo "vítězství" nad F-22

14. 8. 2009

Senátor za Michigan Carl Levin, který je sám odpůrcem dalšího utrácení za F-22, řekl po onom hlasování, že „prezident opravdu potřeboval tohle hlasování vyhrát, a to nejen kvůli samotné otázce F-22, ale také kvůli svojí celé reformní agendě“. Jinými slovy, zřejmě šlo o zkoušku měření sil mezi Bílým domem a... asi kýmkoliv, kdo se mu postaví do cesty. Hlasování o F-22 mělo ukázat, „kdo tady velí“, takže debata poté nejen ztratila skutečný význam pro národní bezpečnost, ale navíc přispěla i k šíření některých mýtů, které ovlivňují financování vojenských projektů.

1. mýtus: Zrušení financí na F-22 zasáhlo „zlý vojensko-průmyslový komplex“

Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Zastavení produkce F-22 znamená, že hřiště je nyní úplně volné pro další letoun nové generace, který nyní prochází letovými zkouškami, totiž pro F-35 Lightning II, tzv. Joint Strike Fighter (JSF). F-35 je nejdražší projekt v dějinách Pentagonu. Je to menší, jednomotorový a obtížně zjistitelný letoun, který má utvořit základ spolupráce USA se zahraničím do budoucnosti. Na projektu se podílí devět zahraničních partnerů a další země, které se neúčastní vývojové fáze, ale budou F-35 kupovat na základě statutu „bezpečnostních spolupracujících účastníků“. (Tyto země ale zřejmě nebudou mít přístup ke všem technologiím F-35, protože tento letoun, i když je jednodušší a levnější, představuje velmi pokročilou zbraň a využívá i některé utajené prvky F-22; pozn. LVI)

Žádný z představitelů firem zapojených do projektu F-35 by to patrně nepřiznal, ale zastavení F-22 je ve skutečnosti ten nejlepší „dárek“ za celý rok. Kdyby totiž program F-22 pokračoval, řada zemí, které nyní usilují o zrušení tzv. Obeyova dodatku (který zakazuje vyvážení F-22 do zahraničí), by nakonec mohla uspět. A to by umožnilo vyvézt F-22 do Japonska, Jižní Koreje, Austrálie a možná i dalších států, díky čemuž by někteří účastníci JSF asi z programu odešli a chtěli by F-22 místo F-35. Ve „hře s nulovým součtem“, což zbrojní obchod zpravidla je, tedy vojensko-průmyslový komplex může nyní těžit z toho, že těmto státům nezbývá jiná možnost než F-35, který se bude vyrábět v tisícových počtech. (Zrušení Obeyova dodatku ovšem pořád není vůbec vyloučeno, protože ony „seškrtané“ finance se vztahují pouze na výrobu F-22 pro americké letectvo; pokud by tedy např. izraelská nebo japonská lobby nějak dosáhla povolení vývozu, mohla by výrobní linka zůstat otevřená; někteří zastánci F-22, kteří dříve prosazovali zákaz vývozu, dnes paradoxně chtějí vývoz umožnit, aby produkce pokračovala, což by mohlo v budoucnu umožnit nákup dalších F-22 pro USAF; Johnson má však nesporně pravdu v tom, že na doslova tisícovkách letounů F-35 vydělají americké zbrojovky ve výsledku mnohem více než na několika stovkách F-22; pozn. LVI)

2. mýtus: F-22 je enormně předražený letoun, protože zbrojovky se snaží ošidit daňové poplatníky o peníze za „příliš výkonné“ zbraně

F-22 skutečně je extrémně drahý projekt, ale zejména proto, že se jeho vývoj příliš protahuje. Původní prototyp YF-22 Lightning II, z něhož se vyvinul sériový F-22 Raptor, porazil svého konkurenta YF-23 od firem McDonnell Douglas a Northrop už v roce 1991. Vývoj prototypů začal už dlouho před tím, takže F-22 se vyvíjel téměř 20 let, což byl ale i důsledek toho, že si US Air Force muselo volit i dodavatele subsystémů (např. radaru, motorů či elektroniky), jež byly vyvíjeny speciálně pro tento letoun. (F-22 je ukázkový příklad koncepce „Weapon After Next“, tj. doktríny, že spolu se zařazením nové zbraně do výzbroje už má začínat vývoj jejího perspektivního nástupce; projekt ATF, Advanced Tactical Fighter, který vyústil v F-22, začal současně se zahájením provozu stíhaček F-15 Eagle; pozn. LVI) USAF si tak vlastně vybralo „prázdnou schránku“, jak to popsal jeden analytik USAF, a pak zadalo pokyn k vývoji letadla. Výsledkem je účet na 32 miliard dolarů, takže ona částka 1,75 miliardy, kterou Výbor Senátu pro ozbrojené síly zamýšlel přidělit na pokračování produkce, tvoří jen cca 5 procent celkové částky na výzkum a vývoj. Ušetření takové víceméně směšné sumy možná způsobí senátorům dobré pocity, prakticky je ovšem bezvýznamné. Pokud chtěl Kongres opravdu výrazně ušetřit, mohl před deseti roky zastavit celý projekt F-22. (A takové úvahy zde skutečně byly, ale nikdy se nedostaly dále než k prázdným řečem; pozn. LVI)

3. mýtus: 187 letounů F-22, které mají být postaveny, se rovná počtu letounů, jež budou k dispozici pro bojové mise v budoucím konfliktu

Pokud hovoříme o moderních bojových letounech, musíme mít na paměti, že jistý počet bude vždy využíván k výcviku, další počet bude testovat nové zbraně a palubní systémy, významné množství bude prodělávat modernizace a další budou procházet generálními opravami. Pokud se toto všechno započítá, bude v jakémkoliv okamžiku pro opravdové bojové mise k dispozici pravděpodobně méně než polovina z těch 187 kusů. V každém větším vojenském konfliktu je takový počet stíhaček maximálně „stříbrnou kulkou“ pro první den války, což je za 32 miliard na vývoj trochu málo. Je to i málo na návrat investicí z peněz daňových poplatníků, kterým by se tak vlastně mělo sdělit, že těchto letounů je „příliš málo na to, aby byly poslány do boje, ale zase příliš mnoho na to, abychom je nechali zničit“. (Je nepochybné, že F-22 dokáže bojovat i s velkou početní přesilou, jež se může pohybovat v řádu desítek nepřátelských strojů na jediný F-22, ale tato schopnost by se neměla přehánět; jeden americký politik prý prohlásil, že F-22 má mít v boji proti MiG-21 poměr sestřelů „tisíc ku jedné“, po čemž se ho přítomný důstojník letectva údajně zeptal: „Co jste to kouřil?“; pozn. LVI)

4. mýtus: Je správné rušit drahé zbraně, jako je F-22, protože ty jsou hlavním důvodem pro velké rozpočty ministerstva obrany

Drahé položky jako špičkové bojové letouny jsou vždycky snadným terčem pro ty, kdo pořád obviňují Pentagon, že je největším světovým utrácečem. Ale skutečnost je taková, že byste asi mohli zrušit jeden každý projekt vývoje zbraní na seznamu amerických ozbrojených sil, avšak rozpočet by byl stále nebetyčný. Co představuje největší výdaje, to jsou samotní vojáci, pokud jsou zapojeni do rozsáhlých a dlouhých operací v nejrůznějších prostředích. Platy, příspěvky a ošetření, to jsou největší položky v rozpočtu Pentagonu a je jasné, že nadále porostou a budou tvořit stále větší část rozpočtu. Pro posouzení, jestli F-22 za ty velké peníze stojí, snad postačí jeden fakt: 25 letadel F-22 zatím dodaných letectvu je úplně bez poruchy. „Vzhledem k tomu, že jde o první bojový letoun 5. generace v americké historii, a vzhledem ke složitosti letounu, dvou motorů, systému vychylování tahu a počtu řádek počítačového kódu v letadle se jedná o opravdu výjimečný úspěch,“ uvedl jeden vedoucí představitel firmy Lockheed Martin. „A pro lidi, kteří to letadlo navrhli a postavili, je hodně ponižující, když je F-22 používán jako bič ve střetu mezi Kongresem a Bílým domem,“ dodal ještě.

5. mýtus: F-35 je postačující pro jakékoli technologické výzvy, které by se mohly objevit v příštích dvou desetiletích

Podle předpokladů ministra Roberta Gatese budou v roce 2020 zhruba 1100 ze všech letounů, jež budou užívat americké ozbrojené síly, představovat „nejpokročilejší letouny páté generace F-35 a F-22, kdežto Čína nebude mít v roce 2020 žádný letoun páté generace. A po roce 2025 se tento rozdíl ještě zvětší, neboť USA budou provozovat kolem 1700 těchto nejmodernějších strojů proti několika málo srovnatelným čínským.“ Problém však spočívá v tom, že Čína není jediným hráčem na poli. Rusko stále vyvíjí svůj letoun páté generace PAK FA / T-50 od firmy Suchoj; první model už byl předán k vyhodnocení pro statické strukturální testy. Navíc je tady i Suchoj Su-35, typ popisovaný jako „generace 4++“. Letoun půjde do sériové výroby již brzy a bude používat řadu prvků a technologií z letounu PAK FA. Analýzy výkonů stíhacích strojů vedou k otázce, jestli jednomotorový F-35 může bojovat s těmito silnějšími dvoumotorovými stroji a zvítězit nad nimi. A vedle toho je možné, že čínský program probíhající ve spolupráci s Ruskem může dosáhnout výsledků dříve, než Gates předpokládá. (Pokud je ale známo, Čína na vývoji letounu 5. generace s Ruskem nespolupracuje, ačkoli její stroj XXJ by některé ruské technologie využívat mohl; na ruském typu 5. generace PAK FA se plnohodnotně podílí Indie a menší zapojení má také Brazílie; Američané samozřejmě nepředpokládají, že by válčili proti Rusku, problém spočívá spíše v tom, že Rusko by mohlo v budoucnu stíhačky PAK FA prodat i některým „darebáckým režimům“, proti kterým už by Amerika docela pravděpodobně bojovat mohla, např. Íránu nebo Venezuele; pozn. LVI)

F-22 byl navržen jako náhrada typu Boeing F-15 Eagle a představuje to nejlepší, co by USAF v dlouhodobém „mixu“ těžkých stíhaček (čili F-22 nahrazujících F-15) a lehkých až středních typů (F-35 místo F-16) mělo mít. Malý počet F-22, který má být postaven, nebude ani zdaleka postačující pro nahrazení všech F-15, které jsou dnes ve službě. Zdá se tedy, že v budoucnosti bude malý počet F-22 podporován stárnoucím inventářem F-15. Ale udržování těchto starších letounů ve službě po dobu, která přesahuje jejich předpokládanou životnost, bude samozřejmě znamenat další velké výdaje. (V tomto kontextu se nabízí jeden hezký vtip, který se vyprávěl už za studené války: Americké letectvo si nakonec bude moci dovolit koupit jen jediný letoun, ale ten sám dokáže zničit celé sovětské letectvo; pozn. LVI)

Závěrem lze říci, že ono údajné „vítězství“, o kterém nadšeně hovořili někteří lidé z Obamovy administrativy, ve skutečnosti není vítězství pro nikoho, snad jedině s výjimkou států, jež mají v budoucnosti v úmyslu válčit proti USA a budou muset čelit jen malému počtu F-22. Pravda je, že rozhodnutí nepokračovat v produkci F-22 by se dalo určitými argumenty obhájit, ovšem to, co američtí senátoři v červenci předvedli, vycházelo z naprosto nesprávných předpokladů a podpořilo to i chybné vnímání vojenské ekonomiky. Budoucnost amerických vzdušných sil je přece příliš vážnou a významnou záležitostí, než aby se takovým způsobem stávala rukojmím v mýty vytvářejících hrách zákonodárců.

Pozn. LVI: Je ale vhodné doplnit, že bývalý ministr obrany Donald Rumsfeld zase nebyl příliš nadšený z JSF a v prvním Bushově volebním období a ještě na začátku toho druhého se vážně diskutovalo o zrušení programu F-35. Známý dokument Rebuilding America’s Defenses, který vznikl v neokonzervativním think-tanku PNAC (Project for the New American Century), tvrdil, že F-35 je spíše problém než řešení a že výhodnější je projekt zrušit a uspořené finance použít na nákup modernizovaných letounů F-15 a F-16 a na vývoj bezpilotních bojových letounů. Ač sám Rumsfeld údajně o zrušení F-35 opravdu usiloval, bylo rozhodnuto projekt dotáhnout do konce, a to zejména díky jeho širokému mezinárodnímu rozměru. Likvidace F-35 by totiž byla „dýka do zad“ mnoha spojencům USA, kteří dnes používají letouny F-16, F/A-18 a Harrier a samozřejmě počítají s jejich nahrazením typem F-35.

Weekly Standard: Myths Of The Raptor: Obama’s “victory” over the F-22 ZDE

Vytisknout