Krachují malé obchody kvůli spotřebitelům, ne supermarketům?

14. 8. 2009 / Jan Molič

První argument je, že otevření supermarketu rozšíří množinu alternativ pro spotřebitele. Nelze než souhlasit. Ale je otázkou, na jak dlouho - než vytlačí malé obchody? Věta o rozšiřování množin alternativ na mne působí spíše jako PR, které zamlčuje, že jediným "přínosem" supermarketu, tedy jedinou alternativou, jsou nižší ceny. O vyšší kvalitě zboží a služeb bych pochyboval.

Druhým argumentem je, že spotřebitelé se mohou rozhodnout, zda budou preferovat malé obchůdky či supermarket. Opět souhlasím, máme přeci svobodu - ale s výhradou, že vyváženost mezi preferencemi supermarketu a malých obchodů by nastala jedině tehdy, kdyby šlo o ideální spotřebitele. Ti reální zdaleka nepřemýšlejí, zda svou preferencí nezruinují maloobchodníky. Zajímá je cena. Jenže maloobchodník nemůže cenou konkurovat, protože sám nakupuje a prodává v menším množství než supermarkety, a tudíž méně výhodně. Supermarkety navíc používají další taktiky, jimiž nutí výrobce, aby jim zboží dodali ještě levněji. Vůbec je s podivem, že obchodní řetězce mohou ze zákona existovat, když jde fakticky o jiný název pro kartely.

Poslední argument považuji za nejvíce utopický: Kdyby drtivá většina obyvatel dotyčného venkovského městečka byla vskutku radikálně proti, mohla by supermarket bojkotovat a ten by zkrachoval. Podobně by šlo říci, že kdyby drtivá většina přišla k volbám, nemusela by drtivá většina nadávat na politické poměry. Argument nezohledňuje přirozené lidské chování. Lidé se totiž angažují až v případě, kdy jsou sami v ohrožení (například pokud sami vlastní malý obchůdek) nebo mají ve věci nějaký jiný zájem. Potřeby spoluobčanů řeší až tehdy, jsou-li naplněny jejich vlastní - což se v době krize nedá předpokládat.

Současná krize rozhodně nenahrává maloobchodníkům a/nebo prodejcům kvalitního zboží a služeb. Místo toho se objevují second-handy, outlety či obchody prodávající prošlé potraviny s 80% slevou. Lidé nakupují levně v supermarketech a pouze věci, na které zapomněli, dokupují v malých obchodech.

V konkurenci se pak udrží jen ti, kteří prodávají životně důležité zboží. To si uvědomili například vietnamští obchodníci, a proto jsou dnes města zaplavena jejich obchody s potravinami. Jenže v jejich případě jde spíše o řetězec, který zakládá další pobočky pomocí franchisingu a následně zajišťuje zásobování - jak jinak si vysvětlit, že všichni prodávají totéž?

Proto tvrdím, že pokud se vezme v potaz přirozené lidské chování a reálné podmínky, pak i samotné otevření nového supermarketu JE v současnosti důvodem krachu malých obchodníků. A stávající super či hyper markety jsou zase překážkou, kvůli níž nemohou vznikat nové malé obchody, které by prodávaly něco jiného než životně důležité nebo speciální zboží.

Vytisknout