Když už berete lidem chleba, nechte jim alespoň hry

14. 8. 2009 / Miloslav Štěrba

Za minulého režimu se vládní komunistická strana rozrostla do nebývalých rozměrů a počet členů dosahoval jeden a půl milionu. Čili téměř každá rodina měla nějakého svého komunistu, mohla se s ním ztotožnit nebo naopak. U nedělního oběda tak bylo postaráno o další výživnou porci. Rovněž v každé hospodské sešlosti se vyskytl nějaký straník, což tato zařízení obohatilo o další rozměr: mezi karban a kulečník se vetřely politické vtipy a komentáře, pikantní tím, že potrefení byli přítomni.

V dnešní hospodě už na straníka nenarazíte.

Na vesnici je stranictví zakázáno veřejným míněním do té míry, že zvolený starosta je z kandidátky nezařazených, nezávislých, v lepším případě z koaliční nabídky hasičů, zahrádkářů a fotbalistů. U nás na Moravě je do politiky zapojen i pánbůh, a to vnáší iracionální prvek do soutěže volebních programů, když smyslem pozemského plahočení je tímto život na nebesích.

Absence straníků, kam se člověk podívá, však přináší i ztrátu jednoho rozměru našeho života. Bez fyzické přítomnosti potrefených je legrace poloviční, geniální humor postrádá patřičné echo. A protože i práci překryla mlha soukromovlastnické loajality k zaměstnavateli, vstáváte od stolu bez patřičné jiskry. Není na co nadávat. Zbývá už jen ten fotbal či hokej. Než nás opět Slováci trumfnou.

V Praze, Brně, v krajských a větších městech, tam je zakopaný pes. Party, co spolu mluví, si uzurpovaly stranická loga, obrnily se v zátiší sekretariátů, a na volitelná místa, placená lépe než dostávají primáři, profesoři a řemeslníci, nominují sami sebe, a ještě se lidu nestoudně předvádějí na bilboardech jako Madona na kříži. Zejména dvě hlavní strany přestaly vnímat přirozenou potřebu lidí moci do toho mluvit. Už žádná předvolební setkávání s občany. Dnes je v kursu megakoncert britské hudební skupiny či výšlap party hochů spolu mluvících na sv. Hostýn.

Zapomenut je starý Řím i jeho smutný osud. „Panem et circences“ (chléb a hry) si vládní dvojčata rozdělila: jedni hlídají chudinu a sociální dávky, druzí putují mezi českým a italským Špindlem, pokud zrovna nehrají na greenu kuličky. Octavian August ještě před narozením Mesiáše odstartoval zlatý věk literatury. Jakého Vergilia, Horatia či Ovidia zanechají po sobě čeští političtí zlatokopové? Zatím na Klondajk vyslali Koženého, Krejčíře, Pitra, Vaškůje....

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 14.8. 2009