Britské listy: K čemu věda? Stačí zapnout rádio!

14. 8. 2009 / Ondřej Čapek

Přínos Matějem Šusterem odkazované americké studie je nejen v tom, že by byla "empirická", ale že poskytuje statisticky významná tvrzení, odpověď na otázku, zda-li "existuje žádný statisticky významný vztah mezi otevřením nového Wal-Martu a počtem malých obchodů a živnostníků", jak správně píše Šuster. Ve studii je poměrně přesně popsána (aprioristicky) postavená metodologie a konstrukce modelu, který je použit jako důkaz. Dokonce bych řekl, že v není v podstatném rozporu s britským výzkumem, ten totiž nepracuje s tak rozsáhlými daty a opírá se o případové studie. Navíc se týká historické infrastruktury měst a určité historické struktury obchodů a trhů (obojí v USA pochopitelně chybí). Je pravděpodobné, že vstupní podmínky jsou natolik odlišné, že každá studie popisuje jinou realitu. Kromě toho, v britské studii není jasně uvedeno, jestli vztah mezi úpadkem starého centra kvůli vybudování okrajového hypermarketu je jevem zákonitým, pouze tvrdí, že se to "někdy", "obvykle" stane. Dokonce se mi zdá, že v kapitole Additional Data Requirements přiznávají, že je třeba dalších zjištění, definic a lepších dat. Stavět tyto dvě studie proti sobě, jak to implicitně dělá Jan Čulík, je nesmysl.

V případě stavby hypermarketu se nejedná, jak si myslí Tomáš Peltán, o případ tragédie obecní pastviny. Tentp případ popisuje situaci, kdy dochází k nadměrnému vytěžení volného statku kvůli nejasně vymezeným vlastnickým právům: krávy spasou všechnu trávu z obecní pastviny a dochází k prudkému poklesu jejich počtu pod výchozí, stabilní stav. Případ hypermarketu na kraji města, který "vysaje" historické centrum se spíš týká nedostatku informací o dopadech rozhodnutí, kdy zdánlivě nesouvisející aktivita (stavba hypermarketu) ohrožuje cíl udržení historického espritu města a problému "internalizace externalit." Zatímco obchůdky centru produkují pozitivní externality -- předpokládejme vyšší bezpečnost, osvětlení ulice, atd., hypermarket může negativně zvyšovat provoz na místních komunikacích a tím vlastně skrytě odčerpává veřejné prostředky. Naopak lidé v jednom městě využívají soukromě postavené parkoviště před Teskem i jako záchytné parkoviště, čímž ve velice malé míře kompenzují předchozí bod.

Úloha Jana Hoška by platila za zcela umělého předpokladu, že mají lidé stejné preference. Lze předpokládat, že mezi těmi 11 procenty, kteří by se rozhodli pro hypermarket, by spíš byly chudší domácnosti s dětmi, s vysokou cenovou elasticitou. Jak právě ukazuje ona americká studie, místní obchodníci dokáží na tytu změnu struktury poptávky reagovat, ať už změnou sortimentu (dokážu si představit rozšíření sortimentu o dražší vína), či způsobu prodeje (například přeměnu části prostor na kavárnu). Jistě pro některé by to znamenalo i zánik, ale z jakéhosi důvodu jsou v USA nahrazeny jinými, protože dle studie nedochází k poklesu zaměstnanosti v odvětví "small business", pouze k jeho strukturální proměně. Jde o proces natolik složitý ve svých detailech, že skutečně musí být výsledek testován empiricky, ex-post, jak správně tvrdí Šuster. Proč tomu tak (zřejmě) není v Británii, je zajímavá odborná otázka a jejím řešením není demokratické rozhodování samo o sobě, bez znalosti a pochopení problému. Ostatně kdysi právě demokratickým rozhodnutím řada obcí rozhodla o své postupné bolestné ztrátě vlivu v regionu. To když odmítli "špinavou a hlučnou" železnici. Pravda, zachovali si koňské potahy, ale za pár let zjistili, že významný trh se koná o vesnici vedle, kam vede vlečka.

Podle Jana Čulíka prý chceme žít ve světě, kde se problémy řeší spíše voláním do rádia namísto poskytnutí prostoru pro možná trochu méně pochopitelná (a jak píše akademik Čulík, "akademická") odborná stanoviska. Výborně: začněme řešit romský problém podle diskuse, "vlny osobních zkušenosti", na novinkách.cz. Hodně štěstí a silný žaludek.

Vytisknout