Dostávám do Britských listů desítky emailů, ujišťujících čtenáře, že autor si je stoprocentně přesvědčen, jaké jsou myšlenkové pochody Mirka Topolánka, nebo Jiřího Paroubka, nebo jiných politiků. Všechny ty maily končí v koši, neboť i když je spiklenecké teoretizování mezi Čechy oblíbeným sportem, do seriozního periodika to nepatří.

Teď se setkávám se spekulativní teoriemi i u Štěpána Kotrby, zřejmě poněkud opilého volebním vítězstvím ČSSD, s kteroužtou stranou nepokrytě sympatizuje.

Zdá se, že Kotrba má přímé vedení do Topolánkova mozku, a proto ví stoprocentně, že Topolánek v sobotu přijel do ústředí své strany s kočárkem, aby vyvolal po porážce ODS sympatie veřejnosti. Takovéto spekulace jsou nehodné seriozního komentátora a rovnají se hospodským kecům. Kotrba by měl psát o věcech, které ví jistě a pro které má k dispozici důkazy. Jinak se neodlišuje od "historika" Hradilka, který je také stoprocentně přesvědčen, že Milan Kundera je udavač.

Existují určité etické hranice, které se nepřekračují.

Ke glose Jana Kellera bych chtěl říci toto: Má kritika nepřijatelného chování reportéra bulvárního plátku samozřejmě neznamená (jak Kellerův článek nepřímo naznačuje), že snad kritik sympatizuje s nepřijatelným chováním některých činitelů ODS, jak je Keller popisuje.