A nadmíru se osvědčuje přidat k tomu vlastnímu rozplamenění mysli nějaký šikovně kvalifikující přívlastek na adresu toho "primitiva" na druhé straně. Nebudu uplatňovat stejnou míru přezíravého ostrovtipu. "Dokulím se" k několika potřebným závěrům bez takových, až příliš laciných berliček, i když jsou čtenářsky přitažlivé a sugestivně vděčné. Nejeden člověk si pochutná spíše třeba na drbu nebo lechtivé fotografii, než aby -- možná namáhavě -- vážil, kde je pravda.

*****

1) Prý každý soudíme "podle své planety". Jinak řečeno: Každý máme nějak odlišnou výbavu k chápání světa a možných rolí člověka v něm. Také proto si většina z nás krátí cestu obdobou toho, co je pro elektrikáře "zkrat". Samozřejmě že se tak děje nejednou s přibalením okamžité nálady a celkového osobního rozpoložení. Vždyť kromě jisté míry racionality nebo volních předpokladů oplýváme (někdy až zahlcujícími) emocemi, jimiž pak počastujeme kdekoho!

2) V každém oboru bychom měli mít jistou výchozí průpravu k chápání toho, co se takovým, nás zrovna zasahujícím oborem prezentuje. Kupodivu odborníci bývají vesměs skromní. Nečiší z nich povýšenost. Málokdy mentorují (tj. staví možné partnery dialogu "do latě")! Jsou věcní.

3) Nejde-li o naprosté banality, pak pravda o čemkoli trochu náročnějším může mít nesnadno pochopitelné podhoubí. V zájmu obecnějšího porozumění bývá "pojednávána" v rozmanitých zjednodušujících variacích. Říká se tomu "popularizace".

PŘÍKLAD: Lze mluvit o "slunečních paprscích", a na jiné úrovni třeba o "proudu fotonů".

4) Jevy týkající se lidí, jejich dějin, anebo politiky, mají zvláštní proměnlivost. Mění se jak kulisy dění, tak jejich aktéři v čase. Pokud kdokoli z nás chce v těchto směrech cokoli hodnotit, nikdy nemůže získat absolutní souhlas ostatních (viz výše body 1 až 3). Jistá dynamika se projevuje jak v kulisách vlastního života, tak v životě ostatních lidí; ani jejich případné soudy o světě nebývají také proto konstantní.

5) Dokonce v určitých etapách svého života se člověk neshodne ani sám se sebou nebo se svými dřívějšími "jistotami"! Svým způsobem by se zde také měla zhodnotit kladně bohatší zkušenost "se životem".

6) Je-li něco okamžitě příliš složité, aby se člověk zorientoval, pak okamžitě může od myšlenkových potíží či zmatků odpomoci fikce nebo jiné zjednodušení -- obojí usnadňuje pohled na věc, anebo usnadňuje cestu k utvoření si názoru, bez ohledu na samu věc; osobní jistota zřejmě za to stojí.

7) Nemá-li např. občan přiměřenou průpravu k posouzení perspektiv vlastního života nebo vlastní obce (ne-li dokonce státu), často se spolehne na názory běžné ve vlastním okolí. Zpravidla nechce být člověk se svými představami sám. Jako kouzlem může na každého z nás někdy zapůsobit tzv. "charismatická" osobnost, a doprovodně účast ve shromáždění, kde vystoupí. Politikové a kněží o tom vědí své.

8) Jinak se jedinci posuzuje to, co sám prožil, a jinak informace pouze "z druhé ruky". Ani případná "autentická" zraková informace z televize nebo z novinové fotografie nedává dostatečnou záruku o takto zaznamenané události. Je nějak zvoleným výsekem reality, navíc často i režírovaným (korumpovatelným) jeho "objednatelem" nebo slovním komentátorem.

9) Ani případný prožitek nějaké události neskýtá záruky jejímu svědkovi na "objektivní" pohled. Nějak nám daný "okamžik" možná teprve z širší perspektivy umožní lepší (snad "adekvátnější") vyhodnocení toho, co se to vlastně "doopravdy" stalo.

PŘÍKLAD 1: Nejdříve nemá autohavárie žádné vysvětlení. Ví se jenom, že k ní došlo. Hledají se její příčiny. Kdybych byl v kůži přeživšího řidiče, na němž lpí podezření, nepokusím se v té emočně vypjaté situaci vylepšit své vyhlídky na vyhodnocení události, abych byl (možná oprávněně) také "úředně" bez viny?

PŘÍKLAD 2: Nejdříve je insolventní jedna banka. Může se zdát, že "na vině" je termín, k němuž banka zrovna výjimečně nedisponuje potřebnými krytými aktivy...

10) Je-li možné zahrnout více parametrů do problematiky, je pravděpodobně také možné, že pak budeme blíže pravdě. Často nemáme trpělivost k vyhodnocování dalších možných -- a někdy dokonce zásadnějších a významnějších -- údajů, které by měly být vyhodnoceny dřív, než dojde k verdiktu. Nejde-li třeba jen o to, zda 2 + 2 = 4, pravda je skoro vždy kontextuální a svým způsobem dokonce provizorní! Pravda má svůj relativní časoprostor, v němž máme intersubjektivně za to, že se na ni můžeme spolehnout. ("Subjektivní pravda" spadá do psychologie, nikoli na intersubjektivní jeviště.)

*****

Málem jakýkoli námět připouští konfrontaci. Pár důvodů jsem uvedl výše. Nemyslím si, že jich je zrovna "desatero". Budiž. Netušil jsem, že v polemikách těchto dní mi bude dopřáno dočkat se kooptace k tolik již kritizovaným -- v rámci BL -- publicistům, jakými jsou pánové J. Čulík a Š. Kotrba. Nemohou za to. Teď se na jejich popularitě smím svézt také já?!

Komentovat všechny vyřčené názory na mou adresu v těchto dnech nebo je vyvracet není asi dost funkční. Mohla by z toho být i řetězová reakce; replika na repliku, a dokolečka dokola. Stačí na to umanutost vlastním stanoviskem, bez vnitřní potřeby aspoň trochu vnímat jiné úhly pohledu (mají-li aspoň trochu opodstatnění). Stane-li se to v elektronickém médiu připouštějícím reakce z širšího publika, pak rozsah navazujících replik může předčit podnět třeba stonásobně.

Ten můj nynější poněkud kritický šleh týkající se "Student Agency" nebyl rozhodně motivován "věčně hořekujícím jazykovědcem", jak psal jeden z kritiků o autorovi těchto řádků. Byl vyprovokován -- což snad pozorný čtenář nepřehlédl -- možným negativním dopadem té naší "domácí" výslovnostní kuchyně do uší cizinců vbrzku již potenciálně obsluhovaných právě touto osvědčenou agenturou, a tím, co si následně možná odnesou domů za názory o tom, jak tady v Česku jsme "evropští" a "světoví". V ČSR a v ČR kupodivu převládala po léta potřeba adekvátně číst a vyslovovat cizí jména tak, jak to odpovídá zemím jejich původu. Tedy nikoli louskat "grafiku"; i když nám to často uspokojivě nejde! A pokud jsem uváděl, že řekněme nějaký malý černoušek bude vyslovovat podle toho, co a jak jeho uši (v navázání na vlastní jazykové dispozice) pochytí, nemá to s "rasismem" (ani s "rasismem" naruby) společného vůbec nic. Kritik samozřejmě může autora textu zadarmo a bez zjevných následků "oznámkovat" jako "rasistu"! Také tím je "nad ním". (Že zároveň kooptoval do toho svého "rasistického razítkování" také zakladatele a redaktora BL, je mimo jakoukoliv zjevnou "mísu".) Kupodivu asi zmíněný rozohněný polemik netušil, že uvedl příklad ve prospěch kritizovaného autora --- jak je významné, dostane-li již od útlého dětství mládež do uší neproblematickou výslovnost, která je doprovodí v budoucnu třeba i do té "Evropy" bez schizofrenicky působících komplikací. Trvat v časovém předpolí našeho českého předsednictví EU na jakémsi "hláskováním písmen" místo normální (adekvátní) výslovnosti anglického názvu firmy je přinejmenším -- propagačně a "politicky" -- anachronismus.

*****

Samozřejmě že jsem nevyčerpal všechny možné podněty nabídnuté slovutnými kritiky. Pro férovou hru by nicméně mělo vždycky platit "jít po míči, nikoli po nohou". K čemuž také patří ponechat "v autu" emocemi nabité výrazy. Za hozené slovní šrapnely by měl být "hráč" vykázán "sudím" z regulérního "hřiště" za neregulérní "hru". Asi to faulující "hráči" -- zřejmě v zápalu té "jen" jazykové "hry" -- netuší. BL nedisponují žádnými delegovanými soudci. Pokud jimi nebudou "soudní čtenáři". Takže: Budiž mi země lehká?