Před pár měsíci se mohlo zdát, že hlavními problémy světa je donutit Čínu k poskytnutí svobody Tibetu a donutit Irán k zastavení svého atomového programu. Po mimořádně krátké době jsou kardinální otázky jiné: rozhýbou státní miliardy zamrzlé finanční trhy? budou mít podniky při poklesu kupní síly dostatečný odbyt pro své výrobky? co se stane s deficity státních rozpočtů? kdo je za tu krizi odpovědný - bankéři, politici, nebo ty davy zblblé reklamou a zvykající si žít nad poměry a na dluh? Asi na to bych se chtěl zeptat já. Co se dá dělat: možná taky trpím nostalgií, jiný se zas veze na módních vlnách a tak statečně kritizuje údajné "absolutně nesmyslné pajány na socialistickou minulost naší vlasti". To je prostě jenom bývalé Rudé právo naruby.

Protože každý občan má právo na názor a každý režim má svou světlou stránku i problémy a rizika. Masarykova republika při svém zrodu nepředpokládala své zničení pod tlakem agresivního Německa, reálný socialismus při systému absolutní ideologické kontroly nepočítal se ztrátou důvěry nevykořisťovaných mas, a režim pravdy a lásky zkopulovaný s banditskou fází kapitalismu také nevidí do budoucnosti.

Tak a k té koncepci: Britské listy se označují za deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví. Myslím že takových článků se v nich najde dost, ve srovnání s publicisty Mladé fronty dnes, Práva nebo Lidových novin nejsou ovšem všichni přispěvatelé tak stylisticky obratní. Jenže ti profesionální redaktoři dávají až moc jasně najevo, v jakém dresu kopou, a naopak číst blogy na internetu je vyložená ztráta času, i když je tam váš požadavek svobody názorů splněn - mažou se jen nejhrubší vulgarity a rasismus, debility zůstávají.

Takže Britské listy považuji za docela přijatelný střed. Pavlačovou kritikou diskusí o ceně rohlíků prozrazujete, že jste také amatér, ale zkuste neztrácet soudnost, jednou větou přejděte pačlánky a místo toho napište věcný příspěvek s kterým se dá souhlasit nebo polemizovat, rád se k tomu ozvu.