Pamatuji si však, že otec ministrovi financí moc nevěřil a popleten nepřátelskou propagandou rozhodl, že si koupíme nové velké rádio a možná i jiné věci, ale mne z toho zajímalo a utkvělo v paměti jen to rádio. Za pevnost naší měny se tehdy prý zaručoval i president republiky, toto proslulé ujištění ("Naše měna je pevná.") jsem autenticky neslyšel, to jsem se dověděl až mnohem později. Ale vzpomínám si, že jsem v jednom sobotním odpoledni na konci května 1953 vyslechl z našeho nového rádia zprávu, že vláda právě vyhlásila měnovou reformu. A potom jsem sledoval zoufalý útěk občanů za nákupy na poslední chvíli, aby stačili utratit aspoň něco z právě znehodnocené měny. Až po mnoha letech jsem se dočetl, že vláda svou nerozumnou hospodářskou politikou a nemožným ekonomickým systémem to přivedla do situace, kdy neměla žádné jiné rozumné východisko, než bylo vyhlášení drastické měnové reformy.

Dnes jsme na tom mnohem lépe. Presidenta i vládu máme moudřejší, nic občanům raději neslibují, neboť o všem rozhoduje trh, ten regulovat nelze, protože stát je špatný hospodář a tak každý se prý musí postarat především o sebe sám. Kdyby se vláda začala starat o své občany, byl by to socialismus a šlo by o omezování svobody jednotlivce a o tu svobodu nám jde v první řadě.

Je tady ještě jeden rozdíl oproti letům dávno minulým: dnes naše bankovky vskutku nejsou kryty zlatem a ani být nemohou: Drtivou většinu našeho zlatého pokladu, na který se skládaly celé generace, tehdejší vláda a ČNB pod vedením guvernéra Tošovského vyměnila s Německem v roce 1998 za dluhopisy (viz např. Stanislav Motl: Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publishers, Praha 2003). Nemohu se ale jako laik zbavit dojmu, že mít zlato (nehledě na aspekty řekněme historické a morální, když jde o zlatý poklad republiky) by bylo lepší než vlastnit dluhopisy. Nemyslím si, že šlo o moudré rozhodnutí. Jenže tenkrát jako dnes rozhodovali renomovaní odborníci: Josef Tošovský byl v roce 1995 zvolen Evropským bankéřem roku a Miroslav Kalousek bude právě tento pátek vyznamenán jako nejlepší ministr financí roku 2008 zemí rozvíjejících se ekonomik.

Citovaný článek Š. Kotrby některé čtenáře Britských listů zřejmě hodně rozlítil, ale, aniž bych si jakkoliv idealizoval minulý režim, k tomu nemám žádné důvody, má Kotrba pravdu při nejmenším v tom, že ekonomický systém postavený na dluzích a dodávám já, na virtuálních ničím nekrytých penězích, na teorii nepřetržitého růstu ekonomiky, je jako stavba na písku.