K poznámce Š. Kotrby (BL 10.6. 2008) jsem původně chtěl být hodně kritický a chtěl jsem s ním polemizovat, avšak nechal jsem Kotrbovu poznámku přečíst své ženě a ta byla Kotrbovým článečkem nadšena. Zejména jaké krásné verše citoval, nic nepiš, rozhodla a pravila: Kotrba má pravdu, ten to napsal ze všech nejlépe!

Protože žena má vždycky pravdu, tak konstatuji, že Štěpán Kotrba má pravdu a je nejlepší!

Jen to, že "všichni kašlali" na Chartu 77, jak napsal, je myslím pochopitelný omyl. Štěpánu Kotrbovi bylo tehdy 13-14 let a tak ho chápu. Ta kampaň proti Chartě byla tehdy tak masivní a tak odporná, že i ti, kteří se o politiku nezajímali, nezůstávali lhostejní. Kampaň postupně gradovala a byla stále zuřivější. Když jsem v rozhlase uslyšel, že pracující podniku, ve kterém jsem tenkrát pracoval, odsuzují Chartu, věděl jsem, že těmi pracujícími jsou pouze ředitel a jeho náměstci - svolat zaměstnance se vedení firmy neodvažovalo. Když už to vypadalo, že budou soudy a vrátíme se o 20 let zpátky a když jsem si vyslechl v rozhlase komentář, ve kterém se útočilo na slovenské buržoasní nacionalisty , kampaň, tak jak náhle začala, tak najednou skončila.

Jan Čulík píše (BL 10.6. 2008), že Jaroslava Seiferta nelze hájit "poukazem na jeho politický význam pro věc české svobody v době, kdy mu byla udělena Nobelova cena...". Myslím, že to platí stoprocentně v demokratických poměrech. V roce 1984 u nás demokracie ale nebyla.

S tímto Čulíkovým článkem většinou souhlasím, až na hodnocení Alexandra Dubčeka podle Václava Žáka, ale to by bylo od věci.

Končím citátem Štěpána Kotrby ( protože je nejlepší a má pravdu) s kterým také souhlasím: "Pro mě je Seifert básníkem a básníkem i bude".