16. 6. 2008
K Šaldovi, Seifertovi a ČapkoviStátotvornost spisovatelská a politický význam české svobodyLubor Kasal cituje F.X. Šaldu (BL 10.6. 2008), který v roce 1930 obvinil Karla Čapka, že tichošlápkaří (Karel Čapek 'diskutuje`, Šaldův zápisník 1929-1930). K tomu dodávám: Šalda v citované poznámce obvinil z téhož také Fráňu Šrámka, Ferdinanda Peroutku a další blíže nejmenované autory z okruhu "Přítomnosti". Čapek totiž si tehdy přál, aby čeští spisovatelé byli více "státotvorní", a měl na mysli především komunisty. Šalda, aniž byl Čapkem přímo jmenován, tuto kritiku vztáhl i na sebe a hájil se, že není a nikdy ani nebyl komunista. Myslím si, že o pár let později, kdy republika po nástupu Hitlera k moci začínala být opravdu v ohrožení, by Šalda nic podobného o Čapkovi nenapsal. A ještě maličkost, domnívám se, že obvinit někoho, že tichošlápkaří (v dané situaci a v daném okamžiku) není totéž jako tvrdit, že ten a ten člověk je tichošlápek. |
K poznámce Š. Kotrby (BL 10.6. 2008) jsem původně chtěl být hodně kritický a chtěl jsem s ním polemizovat, avšak nechal jsem Kotrbovu poznámku přečíst své ženě a ta byla Kotrbovým článečkem nadšena. Zejména jaké krásné verše citoval, nic nepiš, rozhodla a pravila: Kotrba má pravdu, ten to napsal ze všech nejlépe! Protože žena má vždycky pravdu, tak konstatuji, že Štěpán Kotrba má pravdu a je nejlepší! Jen to, že "všichni kašlali" na Chartu 77, jak napsal, je myslím pochopitelný omyl. Štěpánu Kotrbovi bylo tehdy 13-14 let a tak ho chápu. Ta kampaň proti Chartě byla tehdy tak masivní a tak odporná, že i ti, kteří se o politiku nezajímali, nezůstávali lhostejní. Kampaň postupně gradovala a byla stále zuřivější. Když jsem v rozhlase uslyšel, že pracující podniku, ve kterém jsem tenkrát pracoval, odsuzují Chartu, věděl jsem, že těmi pracujícími jsou pouze ředitel a jeho náměstci - svolat zaměstnance se vedení firmy neodvažovalo. Když už to vypadalo, že budou soudy a vrátíme se o 20 let zpátky a když jsem si vyslechl v rozhlase komentář, ve kterém se útočilo na slovenské buržoasní nacionalisty , kampaň, tak jak náhle začala, tak najednou skončila. Jan Čulík píše (BL 10.6. 2008), že Jaroslava Seiferta nelze hájit "poukazem na jeho politický význam pro věc české svobody v době, kdy mu byla udělena Nobelova cena...". Myslím, že to platí stoprocentně v demokratických poměrech. V roce 1984 u nás demokracie ale nebyla. S tímto Čulíkovým článkem většinou souhlasím, až na hodnocení Alexandra Dubčeka podle Václava Žáka, ale to by bylo od věci. Končím citátem Štěpána Kotrby ( protože je nejlepší a má pravdu) s kterým také souhlasím: "Pro mě je Seifert básníkem a básníkem i bude". |