16. 6. 2008
Přetěžováním lékařů se péče nezlepšíDěkuji panu Hoškovi za jeho názor. Kdybych byl bohatý, kárali by mě za to, že jako bohatému by mně poplatky nevadily. Kdybych byl lékařem, zase by mě osočovali, pročpak mi asi poplatky nevadí. Když jsem učitelem, kárají mě za to, že jsem učitelem. |
Učitelé vědí, jaké to je, když musí některý den výjimečně učit šest, ale i více hodin po sobě, bez okna v rozvrhu. V některých školách po dlouhá léta s pětiminutovými přestávkami mezi hodinami. Jiní lidé vědí zase své pravdy. Už desítky let mně připadá, že není správná situace, kdy u lékaře se čeká, a do ordinace chodí jeden pacient za druhým. Pak lékař nemá čas na odpočinek. Ovlivní to zle kvalitu jeho práce, když nemá čas si vydechnout. Kdy je poplatek nesprávný? Když se má platit na pobyt novorozeněte a rodičky, ačkoliv lékaři vědí, že porod v nemocnici je správný či nutný. Tam zneužívání neznají. Zřejmě i pobyt matky v nemocnici na dětském oddělení, kdy pečuje o své dítě, o úklid a personálu tak ušetří hromadu práce. A další případy, které sám neposoudím. Ale že zpětná vazba funguje i ve společnosti, a nejen v technice, to platí stále. Za komunismu byl poplatek za recept v lékárně 1 Kčs. Mnoho reptání tehdy koncem 60. let nevzniklo, protože lidé chápali, že se léky někdy fasují a pak vyhazují. Dnes je společnost rozdělena na bohaté a chudé, proto stanovit nejlepší výšku poplatku je obtížné. To je hlavní nesnáz! V článku jsem se zastal nejchudších lidí. Nadále nesouhlasím s těmi chybujícími, co si na účet slušných chtějí ušetřit zbytečným pobytem v nemocnici nebo i pořízením nezaslouženého invalidního důchodu. Já sám moc práce svému zaměstnavateli zřejmě neodvedu, hodnotí mě platem stěží 14.000 hrubého, a přesto se s nevýhodami poplatků smiřuji. Vaše psaní se týká Vašich zdravotních problémů, přisouzených lékařům, a přání neplatit poplatky, ale uvažte, že je velké množství pacientů vděčných české medicíně. Zvlášť když se dozví něco záporného o veřejném zdravotnictví v Americe či třeba ve vyspělé Evropě. Lékaři bývají v nemocnicích v práci od pátku od sedmi hodin ráno přes sobotu a neděli do pondělí odpoledne - obvykle jednou měsíčně, v létě ještě častěji. K tomu jednou týdně noční služba, tedy pracují od 7 ráno v úterý do 15 hodin ve středu, bez jistoty odpočinku. Rok za rokem. Jak k tomu přijdou -- kromě pacientů -- lékařovy děti a celá rodina? Místo popisu Vámi utrpěných stavů, kdy jste byl vážně nemocen a místo osočování poplatků je potřebnější hledat, proč někteří lékaři mají špatné výsledky. Zavedenými poplatky to být nemůže, přetěžováním lékařů to být může. Souhlasíte? Mám za to, že svým článkem jsem situaci popisoval - nečestné chování s cílem ušetřit za živobytí pobytem v nemocnici. Vy jste zvolil útočnou hodnotící větu: "Ono je to u kantorů dost časté." Jsem příkladem vrchnostenského chování - píšete. Je to možné, sám sebe neposoudím. Málo si uvědomujeme, že školství připomíná organizované násilí. Takže chování nedospělých žáků k učiteli je jiné, než je třeba vztah veřejnosti vůči prodavači, řidiči autobusu, úředníkovi. Postupně se chod školy odrazí v povaze učitele. To je další z daní tomuto povolání, nikoli výdobytkem. Jsou i úspěšnější školy, než jsou ty běžné, kde žáci svou školu obvykle nemilují. Waldorfské školy stát nepreferuje. Ty bývají svými žáky oblíbené. Jenže stát by nemohl vyžadovat od učitelů práci třeba i 12 hodin denně, jakou ve waldorfských školách nadšení učitelé pro nejnáročnější chystání výuky dobrovolně dělají. Usoudil jste - nepřesně, že mládež je ke mně vulgární. Ale upozornění na možné propuštění a náhradu levnějším mladším učitelem vyslechl jeden hodný učitel, ne já. Nebylo vulgární. |