14. 5. 2008
Hanba Petra UhlaBývalý disident a bývalý levicový aktivista Petr Uhl přijal nejvyšší sudetoněmecké vyznamenání. Nejpravděpodobnějším motivem tohoto aktu z jeho strany je ješitnost a slávychtivost. Mladistvé ideály jsou zapomenuty, vlastní ego nikoliv. Ostatně v Čechách je snad již normou, že slávu (mnozí také moc a peníze) se snaží tzv. elity získat posluhováním cizím zájmům. Platí to o současné vládě a zdá se, že to platí i o bývalém „marxistovi“ Petru Uhlovi. Podezírat jej z hlouposti, kvůli níž by nevěděl, z jakých rukou ono vyznamenání přijímá, vzhledem k jeho rozhledu a znalostem, nelze. |
Svým jednáním vyjádřil podporu neonacismu, který dnes opět zvedá hlavu. Přijetím ceny z rukou Sudetoněmeckého krajanského sdružení zradil všechny demokratické a humanitní ideály, ke kterým se kdysi hlásil. Již vícekrát jsem psal o přetrvávajícím nacionalismu a pravicovém radikalismu spolku, který zakládali bývalí nacisté . Vzhledem k zamlčování důležitých fakt z období II. světové války, neustálým snahám o relativizaci zločinné povahy nacismu v českém prostředí, si dovolím níže připomenout text, Viníci a lokajové - kolektivní vina sudetských Němců, který jsem již v r. 2002 publikoval v literárním čtrnáctideníku Tvar a následně i na stránkách Britských listů. Kolektivní vina sudetských NěmcůMinulost nelze zrušit, je stále přítomna. Jen díky minulosti je možná přítomnost, která je vždy jejím pokračováním a vždy ji v sobě v té či oné podobě obsahuje. A tak se v Lidových novinách připomínalo 16. března utrpení jedné skupiny vyháněných sudetských Němců, aby se ale den předtím jaksi pozapomnělo na 15. března 1939. Přiznám se, že zde mám jeden velký problém. Jistě je mi líto, že byli zabiti neviní lidé. Někdo říká, že během odsunu zahynulo až 20 000 sudetských Němců. Považuji za věc národní hanby, že nebyl dosud vypsán grant, či učiněno jakékoliv podobné opatření hrazené ze státních peněz, které by umožnilo co nejúplněji a na současné vědecké úrovni co nejobjektivněji popsat skutečný průběh poválečného odsunu v jeho obou fázích, tedy jak ve fázi divoké, tak ve fázi již organizované (viz podobný požadavek B. Kurase v Právu z 27.3. 2002, s. 7). Bude-li to nutné, je třeba exhumovat mrtvé za účelem stanovení příčiny jejich smrti. Zde nesmí být žádné tabu! Nechci, aby byli zabíjeni nevinní lidé. Ale musím se ptát, co mám já společného s různými grázly, kteří využili příležitosti k projevení svých sadistických půdu, k uspokojení své touhy po snadném zisku, či k odstranění nepohodlných svědků své kolaborace s nacisty? Ale tato otázka pokračuje ještě dál. Válka sebou přináší vždy zabíjení nevinných. Přeji-li si, aby se toto již nikdy neopakovalo, musím být ve střehu vůči všemu, z čeho taková agrese vyrůstá. Musím bojovat, nebojme se toho slova, proti kořenům, z nichž se války rodí, a ta II. světová zvlášť. Ano, je nutné bojovat proti všem projevům rasové, etnické a náboženské nadřazenosti a pýchy, stejně jako proti bezohledné chamtivosti, které nás již tolikrát přivedly do válečných zákopů a rozpoutaly kolektivní nenávisti....
Zkušenému a dějinami poučenému českému občanovi také neušly pokračující snahy o rehabilitaci lidí podezřelých z kolaborace s nacismem. Památka bývalého protektorátního prezidenta Háchy, jakož i mnoha jiných, je náhle očišťována, aniž by ovšem byly vyvráceny vážné pochybnosti o jejich morálním provinění. Současný český občan je obviňován za činy, kterých se nedopustil a jemu kolektivně přičítána odpovědnost za kolektivní vinu, kterou naši předkové přičetli sudetským Němcům, když je vyháněli za hranice našeho státu. Opět, on, jako potomek obětí nacismu, je činěn vinným. Ne vrah, to oběť je vinna!
Chceme-li se uchránit před těmito účelovými manipulacemi, jejichž katastrofální důsledky lze lehce dohlédnout, musíme se pokusit nalézt pravdu o kolektivní vině. Máme-li se do dějin vracet pro spravedlnost, musíme dávat na váhu spravedlnosti nejen to, co patří na jednu stranu, ale také to, co patří i na druhou misku vah. Jen nevím, jak budou napraveny křivdy vůči miliónům brutálně zavražděných včetně asi 250 000 československých občanů. Do minulosti se můžeme a musíme vracet pro poučení, které by nás mělo chránit před opakováním těchto zločinů. Potřebujeme poučení dějinami, abychom zabránili znovuoživení nacismu, které není zcela vyloučeno. Potřebujeme se již konečně zbavit etnického konceptu národa a přejít k lidské a občanské solidaritě neberoucí ohled na to jakým rodičům se kdo narodil a překračující hranice současných národních států směrem k Evropě a světu. Vyzývám všechny slušné, humanitně smýšlející lidi, aby vytvořili společnou hráz proti všem vyvolávačům starých nenávistí. Ve jménu naší společné budoucnosti musíme odmítnout hrozbu, přicházející k nám z hnědé minulosti. Cit: Valach: Viníci a lokajové - kolektivní vina sudetských Němců |