14. 5. 2008
Počty a basaVyrovnání s církvemi nás přijde plus minus autobus na tři sta miliard a budeme platit každý asi tak pětistovku po šedesát let, tedy pokud do té doby nezavedeme euro... Jak je v kraji zvykem, určitě nám to náš úděl platit církvi do kasičky určitě nezlevní. A to nemluvím o inflaci a všem dalším možném. Prostě, každá víra něco stojí, zvláště když se její církev dostane k moci. A peníze znamenají moc. |
Abychom to ale neměli hlavně katolíkům tolik za zlé, měli bychom začít pomalu počítat, kolik nás v příštích šedesáti letech bude stát mocenský vliv zelené víry v alternativní zdroje čehokoliv a její systematické ničení vytváření reálné energetické bezpečnosti České republiky a EU vůbec... Možná budeme překvapeni, co nás to stálo už nyní a možná dokonce budeme rádi, když budeme moci ještě po šedesáti letech počítat na něčem jiném, než na prstech. Vzhledem k jepičímu životu víry zelené v poměru k víře pravé je to ovšem výkon zcela mimořádný. Nároky, které si katolíci nastřádali odíráním chudých bohatých a hlavně hloupých za stovky let, dokážou zelení vyprodukovat za jedno volební období. Asi je víc hloupých. Ale nejásejme, že jako chudí bychom byli povinnosti platit církvi svaté zbaveni, do kostela bychom ten desátek museli donést i po tmě bosí. Ve vymáhání svých práv má církev tisíciletou osvědčenou krutou praxi. Konec konců ne nadarmo se říkalo, že na panském byla zlatá robota, zato na klášterním to byla rasovina bez úlevy. Ora et labora a hlavně držet hubu. Čest výjimkám. Nenadávejme na katolické tmářství, proti tomu zelenému tmářství jsou katolická dogmata věda sama. Navíc v případě vyrovnání s církvemi doplácíme na nedůslednost našich předků a na touhu našich politiků a elit vůbec si z té třístovky něco uloupnout, i kdyby na platy učitelů a na chleba nebylo. V případě zelených dogmat a jejich řádění v našich peněženkách a hlavách si za to můžeme aktuálně hlavně sami. Konec konců nikoliv náhodou drží zelení s lidovci ve věci placení za moc víry takovou dokonalou basu. Vědí, že někdo pije, jiný platí a ještě někdo jiný sedí. A jen jednoho kdysi dávno ukřižovali za cizí hříchy. A dnes už si stejně nikdo nepamatuje, jak to tehdy dooparavdy bylo. |