Část odborné veřejnosti zatleskala. Ti, kteří používají normální selský rozum, si zaťukali na čelo. Větu o výročí jsem nepochopila. Budeme ho snad slavit???? Tereza Smutná by si měla dát šampáňo na oslavu zkažených prázdnin? Jaké že to výročí máme oslavovat?

Jirsa ale nešetřil kritikou ministrů české vlády. Jmenoval čtyři, kteří slibovali, že navrhnou řešení, aby bylo kam děti posílat v podobných případech. Seznam vypracovaný MPSV se mu nelíbil, protože v něm byl i Fond ohrožených dětí a Klokánek. A tam by otcové, kteří touží vídat své děti, nešli, protože tato organizace spolupracovala a stranila matkám. Nám ve sněmovně se seznam také nelíbil. Ale u jiných důvodů. Proto jsme předmětný zákon vrátili zpět do druhého čtení.

Ale aby v tom nebyl doktor Jirsa sám, přispěchal mu na pomoc psycholog Šmolka. Vytipovaná zařízení jsou sice použitelná, ale on by založil něco nového, na zelené louce, aby tam byli psychiatři, psychologové, mediátoři, soudci. A ti by učili děti milovat své rodiče. Něco jako továrna či velkovýrobna Nnových dětí, Superpračka či spratkoper. Špatný vtip.

K tomuto návrhu se připojila i lidovkyně Baudyšová, jejíž manžel je věštec od té doby, co selhal jako ministr. A ona radí týraným dětem, co mají dělat, když je někdo týrá.

Při čtení Novinek a sledování zpravodajství mi běhal mráz po zádech. A mučila mě jedna jediná otázka. Proč? Proč máme učit děti milovat své rodiče násilím, když to nedokázali rodiče sami? Proč vydáváme právo za povinnost? Jen proto, že rodina je základ státu? A je?

Dítě má právo na výchovu obou rodičů. Při více než šedesátiprocentní rozvodovosti realtivní právo. Neměli bychom spíše vychovávat rodiče? Má být to právo uplatňováno a vnucováno skutečně za každou cenu? Je vždy důvodem odmítání to, že druhý rodič štve proti tomu prvnímu? Nebylo něco shnilého ve vztazích již v době, kdy se manželskývztah rozpadal? Bude chtít dítě k rodiči, když bylo svědkem napadání, urážek, hádek, facek? Jak vysvětlíte holce nebo klukovi, že má mít rádo?

Kolik manipulativních technik existuje v dnešním mediálním světě...

Ze všech kauz, a že je jich na mém stole již pěkná hromádka, vždy ale dítě nějak vypadne. Dítě, živá, vnímající bytost, která třeba ještě věří, že jí někdo pomůže s jejím trápením. Ve většině těchto kauz soud rozhodne ve prospěch jednoho či druhého rodiče. Jako třeba v případě autistického 14letého chlapce, na kterého si otec vzpomněl po deseti letech a začal uplatňovat své právo. Soud ani nezjišťoval, jestli se otec umí o postiženého syna postarat. Ptám se proč? Je skutečně v zájmu dítěte, aby se s druhým rodičem stýkalo?

Nejčastějším argumentem odpůrců práv dětí je to, že jsou ovlivnitelné, manipulovatelné a koupitelné. Nemají rády přísné rodiče a vybírají pohodlí. Ano, i takové kauzy mohou být. A tak je budeme „léčit“ ? Manipulací, ovlivňováním, vymýváním mozku - tentokrát ve prospěch té druhé strany? Touto cestou nenarovnáme pokřivené, úplně zničené či dokonce neexistující vztahy.

Má vůbec stát právo takto vymáhat jiné právo? Uvědomujeme si nebezpečnost a absurditu takovýchto rozhodnutí?

Proto bych se předsedy soudcovské unie Jirsy chtěla zeptat:

• Proč české soudy straní rodičům - a je jedno, zda matkám či otcům?
• Proč nevnímají děti jako živé bytosti?
• Proč nerespektují práva dětí a Smlouvu o právech dítěte?
• Proč sociání odbory své poslání a nechrání dět?
• Proč v kauzách podobných jako vejce vejci existují diametráleně odlišné rozsudky?
• Proč soudy nemohou přistupovat k těmto případům individuálně?
• Proč nesoudí tyto případy pouze životem zkušení soudci?
• Proč ideologie nahrazuje zdravý rozum?
• Proč neprobíhají školení soudců?
• Proč nemůžeme mít v těchto oblastech specializované soudce?

Jednodušší je zavřít dítě, a to bez ohledu na dopady. Nevím, jestli si někdo uvědomuje, že továrna na lásku může být zneužitelná a může být zdrojem korupce.

Pane Jirso, jste představitelem české justice, která je samostatná, jak v demokratickém státě má být. Ale Vaše vystoupení ukázalo, že justice vůbec není nestranná. Naopak.

Málokdy se mi stává, že si připadám bezmocná. Dnešní zprávy byly hodně depresivní.

Uvědomme si, že tak, jak se chováme k našim dětem - nejenom jako rodiče, ale i jako společnost, stát, jeho instituce - se jednou budou chovat naše děti k nám. Je klidně možné, že Tereza za několik let potká bývalého soudce Duba v domově důchodců, kde bude zdravotní sestrou. Jak se asi zachová při vzpomínce na mládí a zkažené prázdniny, strávené v blázinci?

Plivne mu do ksichtu. Právem.