Všichni víme, že ochrana životního prostředí nezávisi jen na politicích, kteří se sešli v Bali a podepsali možná něco, co vlastně nechtěli nebo neměli oprávnění podepsat. Záleží také na jednání každého občana. Z toho vyplývá, že v některých případech se lidé hádají o věci, které nemají vlastně velký ekologický, ale za to mají o to větší symbolický význam. A nejen v Hamburku si přátelé přírody myslí, že ohřívání chodníku v zimě, které je spojeno s emisemi CO2, není opravdu signálem ekologické uvědomělosti. A proto se už v Eimsbüttelu nebude povolovat, aby lidi v zimě seděli venku v teplíčku pod těmi "hřiby", teplotními zářiči, které pálí propanový plyn.

Ve Spiegel online jste se mohli dočíst, že každý takový hřib vypouští za hodinu asi 3,5 kilogramů CO2, a že prý všude v Německu uvažují politikové, co by se mělo s těmi hřiby dělat, měly by se zakázat, povolit, anebo zase po zákazu povolit, jako například ve Stuttgartu? Píše se tam také o tom, že v tržním hospodářství hledají šikovní nabízeči způsob, jak prodávat něco, co by mohlo být zakázáno. Berlínský pronajímatel teplotních zářičů Michael Schulz na příklad zahájil projekt 'Jeden hřib - jeden strom', a kupci a nájemci teplotních hřibů si můžou za cenu €2,50 nechat vysadit strom v německém Braniborsku.

Zajímavé při tom je, že taková akce spočívá na dobrovolnosti a že politikové nemůžou lidi nutit, nechat vysazovat stromy za to, že sedí pod hřibem v teple a pijou kávu. Proto si myslím, že by odpovědní politikové neměli povolovat používání těch ohřívacích hřibů na topení "pánubohu do oken", co Vy na to?

*) Pozn JČ: Možnost ekologických "ofsetů", tj. nahrazení vlastní stopy skleníkových plynů vysazováním stromů nabízejí v současnosti cestujícím i mnohé letecké společnosti, např. www.easyjet.com