Tak jsem tě viděla v televizi, říkala mi známá. Zase nějaký průšvih? Proč by to tak mělo být? Proč bych měla být v televizi, jenom když je průšvih? Pořád si myslím, že nejsledovanější médium by mělo přinášet hlavně informace, jejich široké spektrum, spektrum názorů a postojů. A nejenom hledat senzace, vyrábět nepřátele za každou cenou. Ne, tentokrát průšvih nebyl. Jistě pro některé diváky a hlavně sponzory vypadá efektněji, když po zásadním jednání a „zásadním souhlasu“ uloví někoho, kdo má pochybnosti a jiný názor. Je jiný. Pak stačí kameře zaostřit... a redaktorovi podotknout, že deklarovaná shoda nebyla až tak většinová. Střih. Primárně přeci nejde v televizi o to, v čem se názor liší a proč, ale že se liší. Přitom jde o osoby a obsazení nejdůležitější státní funkce, o myšlenky a hledání. A k hledání patří i pochybnosti. Ty se ale jen stěží vejdou do desetivteřinového monologu. Střih.

ČSSD právem kritizuje reformu veřejných financí dle střihu ODS, která je asociální a povede ke zbídačení značné části obyvatelstva. Středočeská organizace ČSSD právem kritizuje středočeskou ODS, místopředsedu celostátní ODS, hejtmana Bendla, který právě zde vládne. A privatizuje. Nejde jenom o nemocnice, ale ten příběh všichni znají. Radarovou základnu shodou okolností mají také stavět ve středních Čechách a ODS názory občanů nezajímají. Střih.

ČSSD je v nezáviděníhodné pozici. Jiří Paroubek se musel povznést nad výroky jedné malé koaliční strany, jejíž šéf prohlašoval, že mu nebudou zvedat telefony a v případě další politické strany musí jednat s představitelem, který musel nakonec z vlády odejít. Střih.

Je důležité vytvořit alternativu ke kandidatuře současného prezidenta, ostatně i on si to prý přeje, jak říká. Stojíme před volebním rokem, nejen prezidentských voleb, ale i krajských voleb, které budou velice důležité. Ve středních Čechách kandiduje David Rath. Kandiduje za ČSSD, ačkoli kdysi začínal v ODS. A dnes již asi nikdo nepochybuje, jaké názory brání a už vůbec nikdo si nemyslí, že by byl klonem Petra Bendla, místopředsedy demokratů občanských. Nejvíce zklamaný je z Rathova názorového vývoje nejspíše ministr zdravotnictví Julínek. Proti sobě má soupeře, který po odborné stránce ví, o čem mluví a navíc zná všechny figury pravicové arogance. A dokáže vrátit i s úroky vše, čím občanští demokraté častují své protivníky.Střih.

V případě profesora Švejnara voliči sociální demokracie i někteří volitelé v tuto chvíli nerozlišují a nevidí velký rozdíl mezi oběma kandidáty. Liberál jako liberál. Uhlazený jeden jako druhý. Cynický jeden jako druhý. Ač s Václavem Klausem už léta vede tvrdou polemiku o podobě privatizace na začátku devadesátých let, Švejnar sám nebyl proti kupónové privatizaci, jen proti jejímu provedení za nedostatku zákonného rámce. Co je jisté : podporuje daleko rychlejší přijetí eura než lidé spojeni s Václavem Klausem. Střih.

Jeden jako druhý nedůvěřují názoru občanů a institutům přímé demokracie, jakými jsou referenda. Referendum o radaru je pro sociální demokracii i občany této země klíčové. 99 pragováků a dva přeběhlíci by už neměli rozhodovat o cizích základnách a cizích zbraních na území Česka. Čechoameričanovi Švejnarovi nevadí americký radar v českých Brdech, namířený na Rusko místo na Irán, stejně jako Klausovi. Oba vědí, že shodné názory na integraci Evropy dokáže americký radar namířený na Rusko spolehlivě rozdělit. Ropné důsledky takového kroku pak budou kolaterální škodou stejně, jako vedlejšími důsledky našeho pobytu v NATO byl vybombardovaný Bělehrad. Humanitární bombardování a humanitární ozáření se od sebe až tak neliší. Obé je proti logice míru, obé rozvrací Evropu. Švejnar a Klaus v dojemné shodě proti referendu, za nadvládu elit. Jak to svého času, s trochou nadsázky napsal jeden z mála levicových komentátorů, Martin Hekrdla v deníku Právo: „...možná, že by mu někteří poslanci–volitelé mohli dát hlas. Omylem, prostě by nepoznali, který je který.“

Jeden za osmnáct, a druhý beze dvou za dvacet. Střih.

Ale to je dost málo pro voliče strany, která hájí zájmy dolních deseti milionů.

Zajímalo by mne, jestli se Švejnar jen dělá politicky přijatelným pro ty, kteří by ho mohli volit, nebo jestli říká to, co si opravdu myslí. Která z těchhle možností by byla horší? Střih.

Pořád je tu duch minulé, nepodařené volby prezidenta, ve které sociální demokraté zradili svého vlastního kandidáta. Pořád přibývají kroky toho současného prezidenta, který se chová hlavně jako čestný předseda ODS, jako ideolog rozbití Evropy a teprve někde daleko snad jako nadstranický prezident občanů ČR, včetně těch otloukaných komunistů, kteří mu neuváženě dali svůj hlas v minulé volbě. Reformní kroky, dopadající dnes nejvíce právě na voliče KSČM, podepisuje Klaus jedním škrtem pera. Proti tomu škrtu pera snad ani nelze nic mít, protože zákony jsou patrně hodně blízké liberálně-konzervativnímu smýšlení pana profesora. Ale jde mimo jiné o to, jakým arogantním způsobem jsou propasírovány oběma komorami parlamentu. O některých nejdůležitějších „modrá pojistka demokracie“ ani nediskutuje. S občany ani s opozicí. Střih.

Rádoby sociální tvář pak musí Klausovi propůjčovat jeho manželka Livie s vnoučaty a dětmi s dětských domovů pod hradním stromečkem. Střih.

Nejde mi o to, aby se profesor Švejnar stal českým Robertem Ficem a vyklouzl tak z mainstreamové americké ekonomické školy. To nejde a ani by to nebylo věrohodné. Jde o to, zda je volba opravdu volbou. Střih.

Současný koaliční partner (věčný koaliční partner ve všech vládách), lidovci jsou v postoji k volbě půl na půl. A media to berou jako něco naprosto normálního. A tak, stejně jako minule, mohou rozhodnout hlasy komunistů, a ti si logicky nechávají opět otevřená zadní vrátka k zákulisnímu obchodu s mužem Prognostického ústavu. „Když Švejnar není ani konzistentní s programem ČSSD“...

Media už neřeknou, že plnit program ČSSD pro volitele znamená respektovat názor, kterému voliči dali hlas, respektovat slib daný voličům. Komu se to „sečte“, když Švejnar ve volbě neprojde? No pochopitelně, že ČSSD. A to i když ho všichni její poslanci a senátoři volit budou. Komu se ale „sečte“, když úspěšná volba Klausova protikandidáta půjde proti logice sociálně demokratické politiky, proti jejímu programu? No pochopitelně, že ČSSD. Nezáviděníhodná volba. Jeden za osmnáct, a druhý beze dvou za dvacet. Střih.

Bývalý předseda sociálně demokratické vlády a předseda ČSSD Zeman by mohl vyprávět o tom, jak ho jeho někteří bývalí kolegové podporovali tak dlouho, až skončil a odcházel zadním východem. Vyjádřit názor, byť odlišný, neznamená nerespektovat rozhodnutí užšího orgánu. Nemáme už demokratický centralismus, ve kterém politbyro určovalo, co si lidé „dole“ mají myslet. Vyjádření názoru není ani hrdinství, vyjádření názoru je demokracie. O podpoře Jana Švejnara jsem nehlasovala. Vyjádřila jsem tím svůj postoj. Přirozeně a jasně, neboť demokracii tu prý už máme 18 let. Stále mám pochyby, stále někdy slyším i trávu růst. Mě kdysi učili hledat pochybnosti tam, kde ostatním je vše úplně jasné. Hledat souvislosti tam, kde je ostatní třeba vidět nechtějí. Pochybnosti o Švejnarovi teď hýbou televizní obrazovkou. Střih.