Na to je noc: kouřit, přemýšlet, ne spát,
přes modrý dým s tebou rozmlouvat.

Je mi dobře... Šramotí myš po koutech,
v okně mnoho hvězd a mnoho střech.

Na hrudi prst citlivou kost nahmatá:
vlasti, právě tahle kost je tvá.

Tvůj vzduch, jejž jsem kdysi hrudí vdých,
poctivě ti vrátím ve verších.

V modré, svaté noci ruka zardělá
u tvé svíce hlídku držela.

Klenby chodidel mých teskní napořád
po zemi, jež dokázala zraňovat.

Tak mé celé tělo je tvou podobou
a má duše -- nebem nad Něvou.

Pokouřím a ulehnu a ve svém snu
i tvé jaro pocítím, až zahlédnu:

roh domu zastíněný větvemi
a písek rozčesaný hráběmi.

Přeložil Petr Borkovec. Z knihy Ut pictura poesis, Triáda, 2002. Mezi svých Deset básní vybral Tomáš Fürstenzeller.