Souvislosti mohučské studie

Způsobují jaderné elektrárny dětskou leukémii? Spor kolem mohučské studie odvádí pozornost od důležitého zjištění: leukémie se vyskytuje častěji koncentrovaně i v jiných oblastech, kde nejsou jaderné elektrárny. Výzkumníci zjišťují nyní skutečné příčny.

Experti jsou si zajedno v názoru, že odborně nelze této statistické hře s čísly nic vytknout a že práce je seriozní. Problém je v tom, že každý si výsledky interpretuje po svém.

Nepřátelé jaderné energie v ní vidí důkaz, že pro děti ve věku do pěti let, žijící v blízkosti některé ze 16 německých jaderných elektráren bylo riziko onemocnění leukémií dvakrát vyšší, než je statistický normál. V absolutních číslech to vypadá ovšem jinak. Co se zdvojuje, je totiž statistická nepatrnost.

V celém Německu onemocnělo leukémií v daném časovém období 5893 malých dětí. V blízkosti jaderných elektráren by se tedy mohlo statisticky očekávat 17 případů, výzkumníci napočítali ale 37. Z téměř 6000 onemocnění dětí v celém Německu se tedy dá předpokládat, že dvacet je zaviněno místem bydliště. A navíc se jedná o nemoc, která je dnes dobře léčitelná.

Zřídka zeje takový rozpor mezi statistikou a zdravým rozumem. Jde sice o děti, ale data říkají mnoho a zároveň neříkají nic. Už vůbec nic neříkají o příčnách zvýšeného výskytu onemocnění. Příčinou nemusí být jaderné elektrárny -- vzdálenost bydliště od JE a počet onemocnění spolu právě jen nějak souvisí. Ale může taky být, že spolu mají asi tolik společného, jako celostátně zmenšená porodnost a již po několik desetiletí pozorovaný úbytek výskytu čápů.

Sami autoři studie přiznávají, že místně zvýšený výskyt leukemie není vysvětlitelný radiobiologicky. Radioaktivita v okolí reaktorů zaniká v přirozeném radioaktivním pozadí, které je minimálně tisíckrát silnější. Výzkumníci z mohučské university tedy něco nalezli -- ale nevědí co to je.

Maria Blettner, profesorka z Uni Mainz, která tuto studii vedla, považuje akcionismus za nevhodný : "Nemůžeme uzavřít všechny jaderné elektrárny -- a za pět let budeme mít leukémii stále. Ostatně děti by nemohly být pak rentgenovány, či létat letadly, neboť přitom jsou rovněž vystaveny záření".

Vnucuje se tedy otázka, jak je dětská leukémie rozšířena celkově v Německu? Je zvýšený výskyt onemocnění jen kolem jaderných reaktorů, nebo je zvýšený výskyt i jinde?

Nebo dokonce všude?

Právě k tomuto výsledku došla náročná britská studie, zveřejněná minulého roku. Nezávislé expertní gremium, známé pod zkratkou "Comare", zkoumalo s doposud nedosaženou důkladností výskyt dětské leukémie. Výzkumníci tohoto britského týmu už před lety přišli k závěru, že je málo smysluplné sledovat jen okolí jaderných elektráren. Proto vzali v úvahu všechny děti pod patnáct let, které od roku 1969 do roku 1993 onemocněly leukémií. Analyzovali nakonec více než 32 000 případů -- byla to celosvětově nejrozsáhlejší studie tohoto druhu.

Výsledek: nic zvláště nápadného v okolí jaderných elektráren -- zato ale místní nahromadění případů, rozšířené po celém území státu. Často se případy koncentrovaly na malém prostoru, částečně byl tento efekt patrný v jednotlivých volebních obvodech. A ukázalo se to tak zřetelně, že se dala vyloučit čistá náhoda. Když tedy za tím nestojí jaderná energetika -- co pak ? Nikdo to neví.

Ve třech případech ale i Britové nalezli souvislost s atomovou energií -- nikoliv v blízkosti jaderných elektráren, ale přece jen v okolí jiných jaderných zařízení. Mezi nimi byla recyklace jaderného materiálu v Sellafieldu.

Dva z oněch třech případů místně zvýšeného výskytu leukemie, se mohou dle mínění britských výzkumníků vysvětlovat popsaným celostátním efektem, jehož příčina je dosud neznámá. Ve vesnici Seascale u Sellafieldu naproti tomu se zmnožení případů leukémie pozoruje už po desetiletí.

Podle briských výzkumníků ale ani tento vyšší výskyt nemusí bezpodmínečně souviset s radioaktivním zářením. Mají jiné podezření: na zvýšených počtech onemocnění mohou být účastny i nakažlivé nemoci.

Několikeré studie už totiž ukázaly, že počet onemocnění leukémií stoupá, když do původně řídce obydleného území silně vzroste přistěhovalectví. A právě to je často případ míst, kde se stavějí jaderná zařízení -- taky Sellafield přilákal mnoho přistěhovalců. Zřetelné zvýšení poču leukémií po stavbě jednoho velkého vojenského zařízení v USA taky odpovídá tomuto obrazu.

Doposud nejrozumnější vysvětlení této záhady: Kde dochází k míšení lidí rozdílného původu, mohou některé malé děti přechodně podléhat bohatému sortimentu nezvyklých infekčních zárodků. Je myslitelné, že takové viry nebo bakterie u velmi mladých organismů narušují dělení buněk. Podle této teorie je důležité, že imunitní systém není zavčasu dostatečně trénovaný. Tomu odpovídá pozorování, že leukémie -- jinak než u jiných dětských nemocí -- se vyskytuje především v zámožných oblastech, kde děti více vyrůstají dobře zaopatřeny.

Dokázáno tím samozřejmě není nic. Dodávat více než podezření na jisté detaily nemohou epidemiologické studie tak jako tak. Vysvětlení skutečných příčin místně zvýšených počtů leukemií se dá v nejlepším případě zjišťovat přísně kontrolovanými dvojitými studiemi. K tomu je ovšem zapotřebí náhodně vybraný referenční počet malých dětí vystavovat - po léta a tajně -- malým dávkám záření. To ale samozřejme není možné.

Když se jedná o příčiny, které možná způsobují nemoci, je věda omezena na případné kontrolní studie. Tak se taky pracovalo v Mohuči : Výzkumníci srovnávali každé dítě, které onemocnělo leukémií, s náhodně zvoleným dítětem stejného věku a pohlaví ze stejného místa pobytu. Srovnáním těchto obou skupin se podařilo zjistit, že rozdílná vzdálenost od reaktoru vytváří jistou výchylku.

V Dánsku právě začala probíhat podle britského příkladu celostátní studie, jenž má za cíl zjistit výskyt leukémie a především se pokusit objasnit, jak leukémie vzniká. Mohučský epidemiolog Joachim Schütz, který mezitím pracuje pro dánskou společnost pro výzkum rakoviny, k tomu dodává : "To by bylo smysluplné jistě i v Německu. Nakonec je už téměř sto let známo, že u dětské leukémie je tendence k místnímu zmnožení výskytu.