4. 12. 2007
Detaily mě nezajímají...To jsem si tedy naběhl. Zabrousil jsem Janu Kavanovi na jeho výsostné území a on mě pak celkem snadno utopil na detailech, které mě nikdy nezajímaly do té míry, abych si je zapamatoval, píše Richard Prager. Tak dobře, Thompson nebyl CND, ale END. No a co? |
Nevzpomínám si na detaily, je to koneckonců nějakých dvacet let. Jsem si však dodnes zcela jist svým tehdejším pocitem, že to co jsem od něj četl byly pouze a pouze plky zpohodlněného západního intelektuála zcela neschopného pochopit, co to je komunistický režim. Jestli dělal rovnítko mezi sovětským a americkým systémem, nebo v nich viděl jisté rozdíly, je dnes nepodstatné. Už si také nevzpomenu. kolikrát jsem od svých jinak celkem inteligentních britských přátel slyšel, že to jsou v podstatě stejné režimy, případně že by lidé v tehdejším Československu neměli zcela zanevřít na socialismus a ještě jednou zkusit nějakou jeho lepší verzi. Těch neskonalých hovadin, při kterých se mi vařila krev, bylo nespočet a Thompson do této party prostě patřil, Ať už ho Jan Kavan nějak dodatečně překlasifikuje, nebo ne. Jestli také napsal explicite, že jsou Češi pro věc míru ztraceni, nebo jen nějakou implicitní stížnost, nevím. Jsem si však jist, že to, co prezentoval po cestě do Československa, bylo značně frustrované a že to ve mně tehdy vyvolalo jistý pocit "národní hrdosti", že mí krajané jeho ideologické nesmysly nespolkli. Tak či onak, je toto vše nepodstatné pro hlavní obsah mé kritiky Petra Uhla. Jeho neustálé omílání mírových a nemírových raket je zcela jednoznačnou snahou připodobnit zastánce protiraketové obrany k západoevropským hlupákům z let osmdesátých (české "ženy z Greenham Common"?). Jako takové je to nejen absolutně nekorektní, ale především to odvádí debatu od skutečného obsahu. Tož tedy znovu a po lopatě: samozřejmě, že žádná raketa není mírová. nic takového nikdo u nás netvrdí. Pokud by muselo dojít k použití tohoto obranného systému, tj. pokud by někde letěla raketa útočná, byla by to již nějaká forma "válečného stavu". To, o čem se zde mluví je zásadní rozdíl mezi raketou obrannou a útočnou. Pan Kavan se odvolává na jakéhosi amerického odborníka. Tak to snad ne. Oba asi známe Ameriku a Američany dostatečně dobře, abychom věděli, že v té veliké zemi najdete i takového "odborníka", který sepíše studii, že Maginotova linie byla agresivním útočným aktem. Myslím, že bude snadnější prostě takovým hloupostem nevěřit. Raketa, která je vyvinuta ke zničení jiné rakety v letu, nebude nikdy raketou útočnou, která by - řekněme - mohla nést jadernou hlavici na ruské město. Lze samozřejmě uvažovat o tom, že se zajištěnou obranou vlastního území se dá snadněji útočit. To je však již jiná debata. A zase to nemůže platit až tak o Rusku. S takovým jaderným "overkillem", jaký mají Rusové k dispozici, nedělá deset raket v Polsku žádný rozdíl. Pokud by snad kdy mělo k nějakému takovému konfliktu dojít, byl by náš radar patetickým detailem. atd. atd. Tím se však sám dostávám od hlavního tématu: pokud nemůže Petr Uhl nabídnout nic inteligentnějšího než prasklou desku na které se zauzlil slogan "žádná raketa není mírová", ať raději neříká nic. |