Pan Wagner je zcela jednoznačně uchvácen až zaslepen bohatstvím horních vrstev v Saúdské Arábii. Nechápe, nebo spíše nechce pochopit, že jen zcela zanedbatelná část muslimů (z hlediska celkového počtu muslimnů na světě), si díky enormnímu bohatství může dovolit obcházet příkazy a zákazy islámu.

Pan Wagner naší civilizaci vyčítá "degradaci žen na pracovní nástroj pornografického a reklamního průmyslu" a není schopen reflektovat, že procento našich žen doopravdy takto zneužívaných je výrazně menší (řada z nich to dělá prostě proto, že si tak vydělá relativně snadno podstatně víc než u pásu v továrně), než to procento saúdskoarabských žen, které si např. mohou dovolit letět do Paříže na diskotéku (a proto představují asi stejně validní obraz postavení ženy v té které společnosti).

U pana Wagnera mi také chybí reflexe skutečnosti, že stačí např. smrt liberálněji smýšlejícího manžela či otce, a na ty ženy dopadne plnou tíhou šaríja se vším všudy - prostě otrok zůstane otrokem, i když má z libovůle pána pouta dočasně pozlacená.

p> Pan Lhoťan se snaží být pokud možno nekonkrétní tam, kde ho argumentace oponentů usvědčovala z nepravd, a tyto věci se snaží zamést pod koberec.

Jeho teze o rozdělení muslimů na řadu sekt a náboženských proudů je do značné míry zavádějící. Jednak řada těchto sekt je hlavními proudy muslimů považována za nemuslimy, případně je za muslimy počítají jen tehdy, když chtějí statisticky vykázat vyšší počty muslimů.

Druhou věcí je, že mezi hlavními náboženskými proudy islámu (ty sekty jsou početně zanedbatelné) existují minimální věroučné rozdíly; dominantní rozdělení na sunity a šíity je především politickou, nikoli věroučnou záležitostí (šlo o rozkol mezi nástupci Mohameda o vedení islámské obce, kdy z jejího vedení byla vytlačena jedna skupina jeho nástupců jinou a dala za vznik šíitům).

Jednalo se tedy o rozkol na úrovni např. středověkého schizmatu papežství, kdy v době vlády českého Václava IV. byli dva (a jednu dobu dokonce tři) papežové. Následující reformace se od katolického proudu křesťanství ve věrouce oddělila tak razantně, že analogii v současném islámu nenajdeme a v minulosti leda u proudů, které byly buď zcela zlikvidovány nebo vytlačeny mimo islám.

Dále je zajímavé, jak pan Lhoťan považuje za postačující důvod znevěrohodnění někoho (aniž by se zabýval reflektováním toho, co dotyčný říká) čistě jenom tím, že je žid, případně nějak na židy napojený. Cituje známou větu D. Pipese o tom, že muslimové v ozbrojených silách musejí být hlídáni jako důkaz jeho nevěrohodnosti, a nějak pomíjí známý incident ve válce proti Saddámovi, kdy poddůstojník US armády - muslim - zavraždil několik spolubojovníků, případně známou nedávnou vzpouru thajských důstojníků, která vedla k zastavení obrany thajského státu proti islámským teroristům. Tyhle události (a našly by se jistě i další) svědčí spíše o tom, že nevěrohodnější je pan Lhoťan.

Pokud podle tohoto pojetí (zdaleka to neí jen věc pana Lhoťana) každý, kdo o islámu uvádí věci neslučitelné s pojetím evropské kultury a demokracie, je Žid nebo osoba napojená na Mossad, pak by musel být za Žida nebo agenta Mossadu (nebo obojí) prohlášen sám Mohamed, případně Korán prohlášen za dílo Mossadu (asi jako byly "Protokoly siónských mudrců" vytvořeny carskou ochrankou). Protože právě v Koránu se o islámu dozvíme to podstatné; nějaké podružnosti, jako bičovaná znásilněná dívka nebo odsouzená učitelka, jsou už jen nepodstatné maličkosti, pouze dokreslující celý obraz a neschopné změnit jeho podstatu.

Velice roztomilá je Lhoťanova citace Esther Benbassa, ředitelky Náboženských studií moderního judaismu na Sorbonně, "ačkoli restrikce vůči židům v arabských zemích existovaly, byli spíše symbolické než praktické. Nemuslimské minority se těší ochraně, autonomii a svobodě."

Takže zákaz stavění modliteben, veřejných oslav náboženských svátků, veřejného nošení symbolů jiných náboženství než islámu (totéž se týká i křesťanů a dalších konfesí), neplnoprávnost v trestněprávních a občanskoprávních sporech (ke svědectví nebo výpovědi nemuslima není přihlíženo) zákaz vlastnit zbraň (zatímco muslimové v tomto nijak omezeni nejsou) a další a další omezení jsou spíše "jen symbolická". Tak proč muslimové tolik protestovali proti známému "šátkovému zákonu" ve Francii, který navíc postihoval i všechna další náboženství, nejen islám? Jak by pan Lhoťan vysvětlil více než 80% úbytek Židů v Íránu od počátku "islámské revoluce" do dneška? Jak by vysvětlil podobné úbyty nemuslimů v zemích okupovaných islámem?

Pan Lhoťan se nám snaží namluvit, že existují nějací muslimové bojující za reformu islámu a z něj derivovaného "práva", šaríji. Zapomíná nám sdělit, že jakékoli změny v této oblasti jsou z hlediska islámské ortodoxie natolik razantním kacířstvím, že to samé islámské právo takové pokusy klade na roveň odpadnutí od islámu. Zapomíná nám také sdělit, že muslim má povoleno (a v některých případech i nařízeno) lhát o islámu tehdy, když tím může o svém náboženství vzbudit u nevěřících pozitivní dojem - aby buď k islámu konvertovali nebo se podřídili jeho vládě. Jsem toho názoru, že právě tato skutečnost se skrývá za oněmi "hlasy pro reformu", které tak radostně cituje.

<

V jednom se s panem Lhoťanem shodneme: Ani já nejsem nijak zvlášť nadšený z toho, že díky riziku islamizace a nekonání demokratických politiků se proti islámu zvedají hlasy z řad krajní pravice. Zatímco on se z toho snaží udělat důkaz, že jakýkoli pokus o obranu proti islamizaci je totožný s fašismem, já to považuji za důkaz selhání demokratických politiků (v zásadě stejně a v zásadě i ze stejných důvodů selhali i při nástupu fašismu a nacismu) a hrozím se možného vzniku situace, kdy by nám zbyla pouze volba mezi islamizací nebo fašizací společnosti.