Pan Marcelo Garza y Garza si nepřál, aby byl na každém kroku doprovázen početnou ochrankou, zejména když se rozhodl vyjít si loni na podzim s rodinou do kostela v San Pedro, což je bohaté předměstí 3-milionového města Monterrey ve státu Nuevo León (jihozápadně od jižního výběžku amerického státu Texas). V kostele se konala výstava dětských kreseb. Podobně jako většina monterreyských občanů byl pan Garza přesvědčen, že jeho moderní pro-americké město je stále ještě jedním z nejbezpečnějších měst v celém Mexiku. Jenže pan Garza byl vrchním kriminálním vyšetřovatelem v tomto pohraničním státu a měl si uvědomit rizika svého zaměstnání. Byl totiž, asi aniž o tom sám věděl, na seznamu mexických drogových lordů jakožto člověk, který musí zmizet. Podobně ho ale měly na svém seznamu místní "ochranky", jejichž členy si najímají drogové kartely a platí až 15 tisíc amerických dolarů za zavraždění nepohodlného člověka.

Jakmile se panu Garzovi ozval v kapse jeho mobil, vyšel se svou dcerkou ven a v tu chvíli ho někdo zastřelil mnoha ranami do hlavy z poloautomatické pistole. Nějaký svědek události udal, že vrah střílel levou rukou. To ukazovalo na to, že by vrahem mohl být pan Israel Ibarra, člen předměstské elitní jednotky SWAT. Dřív než mohl být zatčen, byl zavražděn jiným vrahem ve službách drogových kartelů. Od té doby došlo k více než stovce dalších vražd v souvislosti s drogami. Vražda pana Garzy nebyla dosud objasněna.

Od začátku roku 2007 bylo v Mexiku jen v souvislosti s drogami zavražděno více než 1300 lidí (v r. 2006 bylo 2000 vražd). Pan Tim Padgett, který uveřejnil svou zprávu ze San Pedra v americkém týdeníku Time, poznamenal, že něco podobného, jako hromadné popravy, vraždy na objednávku dokonce při pohřbech a hrůzné stínání hlav, které jsou potom vrhány do ulic a ukazovány na Internetu, by se dalo očekávat v íráckém Bagdádu než těsně za hranicemi USA. Až dosud se obyvatelé Mexika domnívali, že takové násilí je vnitřní záležitostí překupníků drog a že se slušní lidé nemají čeho obávat. Nejnovější růst násilí ale ukazuje, že se obětmi vrahů stávají nejen policisté ale i obchodníci, novináři, politici a jiní lidé. Starosta San Pedra pan Fernando Margáin upozorňuje, že už dávno neplatí, jakoby si zločinci vyřizovali účty jen sami mezi sebou, ale bezohledně vraždí každého, kdo se jim dostane do cesty.

Tato zoufalá bezpečnostní situace v Mexiku vzbuzuje obavy ve Washingtonu. Překupnictví drog představuje v Mexiku obchod o ročním obratu přes 25 miliard dolarů, který dodává do USA nejméně 75% veškerého kokainu vyráběného v Kolumbii. Americké bezpečnostní složky se obávají, že se vlna násilí přelije do USA a zvýší počet ilegálních přistěhovalců z Mexika (USA postavily na hranicích s Mexikem vysokou zeď a vybavily ji nejnovější technologií, aby zabránily ilegálnímu přechodu hranic - vedle známé čínské, berlínské a izraelské zdi je to další "velká státní zeď"; nezruší-li USA plánovanou výstavbu zdi i na hranicích s Kanadou, budou chráněny na jihu i na severu). Američané požadují, aby se na mexický problém hledělo jakožto na záležitost americké státní bezpečnosti. Mexický prezident Felipe Calderón, který se rozhodl nedat kartelům "ani haléř", vyslal do boje proti nim 15 tisíc vojáků, jenže výsledky jsou velice omezené. Drogové kartely nemají skrupulí a napadají dokonce vojenské kasárny. Mexickým vojákům nedůvěřuje místní obyvatelstvo za jejich dlouhou historii porušování lidských práv. Bezpečnostní orgány na obou stranách hranice se nemohou dočkat schůzky obou prezidentů, ke které má dojít 20. a 21. srpna v kanadském Quebeku. Mexiko prý snad dostane 500 milionů dolarů na boj proti narkotikům, aby si mohlo pořídit nejnovější technologii včetně vrtulníků Black Hawk.

Na otázku, proč se tak silně zhoršuje násilí v mexické válce proti drogám, odpovídá pan Padgett, že viníkem může být právě demokracie. Poukazuje na to, že podobné zkušenosti udělalo Rusko. Přechod k demokracii prý vytváří mocenské vzduchoprázdno a to vyhovuje organizovanému zločinu. Za vlády autoritářské Instituční revoluční strany (PRI) byly drogové kartely trpěny, ale byly pod kontrolou stranických šéfů. Když skončila v r. 2000 po 71 letech (!) vláda PRI, nová vláda se rozhodla zrušit kartely, ale místo toho se stala svědkem jejich atomizace na menší, za to nebezpečnější gangy. Nejhorší jsou Zety (Zetas) - armáda, která má asi 2 tisíce členů, vedená dřívějšími komandy. Tato komanda byla najata pohraničním kartelem Gulf Cartel, protože mají vojenský výcvik a zkušenosti. Nyní najaly Zety dřívější členy neblaze proslulé guatemalské přepadové jednotky tzv. Kaibiles. Ta je zodpovědná za rostoucí počet poprav stínáním hlav jakožto teroristickou taktiku. Odborník na veřejnou bezpečnost pan Sergio Aguayo z Colegio de Mexico v Mexico City prohlásil, že je tato situace novým předělem ve vývoji mexického překupnictví drog, protože rozšířila násilí víc než si kdo kdy dovedl představit.

Nejlépe je vidět rozšíření války o drogy v 3-milionovém městě Monterrey, kam si američtí podnikatelé přenesli svých 1200 podniků, aby měli prospěch z místní levné pracovní síly. Ještě v r. 2005 bylo toto město považováno poradenskou firmou Mercer za druhé nejbezpečnější latinskoamerické město (za portorickým San Juanem, který ale leží na americkém území) - ale potom nastoupily Zety. Během dne terorizují pohraniční oblast, ale na noc se uchylují do svých přepychových vil v Monterrey a okolí, jako San Pedro, do samotné blízkosti městské "podnikatelské šlechty". "Nikdo z nás si nechce přiznat, že jsme se stali ložnicovou čtvrtí pro drogové lordy", řekl pan Ramón Alberto Garza, nakladatel a šéf internetového časopisu Reporte Indigo. I v blahobytných místech jako je San Pedro, kde berou policisté dvojnásobně vyšší platy než policisté v jiných mexických městech, jsou drogoví lordi ceněnými zaměstnavateli. Někteří místní policisté byli viděni, jak "melouchaří" jakožto členové ochranky ve vilách Zetů. Soupeřící drogový kartel Sinaloa Mafia si najímá v San Pedru do své ochranky členy jednotky SWAT. Už bylo letos zatčeno nebo je vyšetřováno více než 200 místních policistů za spolupráci s organizovaným zločinem. Starosta Margáin si povzdechl, že si nikdo nedovede představit, jak hluboko pronikly do mexické společnosti drogové kartely. Prezident Calderón obviňuje ze situace americkou nenasytnost co se drog týká a navíc záplavu amerických střelných zbraní, což neukazuje na přátelské pochopení amerických problémů. ale mexičtí odborníci na bezpečnost naznačují, že jediným úspěšným řešením bude očistit policii od pochybných živlů. Ministr pro bezpečnost Genaro Garcia Luna nahradil 284 federálních policejních velitelů a nařídil, že noví federální a státní velitelé musejí prodělat výcvik pod vedením amerických, kanadských a evropských odborníků. Mnoho měst ohlásilo, že zvýší policistům platy až o 40%, aby je odradilo od spolupráce s organizovaným zločinem. Starosta Margáin založil fond, který má financovat výstavbu bytů pro policisty a za půl milionu dolarů pro ně nakoupí těžké zbraně jako automatické pušky AR-15. Dodal, že Mexiko nemá jinou možnost než začít jednat s policisty s větší dávkou lidskosti.

Do té doby ale bude život mexických občanů založen na strachu. Nedávno o pátečním večeru zaplnily davy občanů z Monterrey "lepší" bistra a kavárny v San Pedru, když náhle začaly kolovat zprávy na mobilech a přístrojích BlackBerry, že někde vypukla střelba, která se rozšířila do restaurací a nočních klubů. Ve velice krátké době se kavárny a bistra vyprázdnily a ulice byly zaplaveny občany Monterrey, kteří rychle přijížděli ve svým autech značek Lexus, BMW a podobně, aby zachránili svě děti z křížové palby.

Koho by tedy unavoval pohled na kubánské školáky s pionýrskými šátky kolem krku, ten má možnost zažít skutečné dobrodružství v Mexiku a to nejen ve státu Nuevo León. V kapli zasvěcené patronu překupníků drog, jímž je Jesús Malverde, je možné si na místě vybrat vhodnou rakev na míru. Zavraždění cizinci, mezi nimiž byli i Kanaďani, jsou ale vraceni zpět do země, odkud přiletěli.