Údolí Labe v Drážďanech a okolí by byly vyškrtnuty jen v případě, kdyby se dálniční most na chráněném území oskutečně postavil, o čemž ještě není definitivně rozhodnuto. V tom případě by se kromě ostudy mezi snoby a elitáři (jak píše Kotrba) vlastně nic nestalo, tedy kromě bezohledného zničení krásného místa a nesouhlasu obyvatel Drážďan (aspoň co jsem od nich slyšel).

UNESCO má na to přeci právo, je to "jeho" seznam a údolí se zaplavovanými loukami lemované barokními zámečky a monumentálním drážďanským nábřežím protnuté 4-proudou dálnicí, by asi opravdu nebylo třeba evidovat jako světové kulturní dědictví. Takže UNESCO si může každý strkat kam chce, jemu samotnému to neuškodí. Vždyť na WHC seznam labské údolí prosadili sami dráždanští popř. saští úředníci, jistě i s podporou místních obyvatel. Takže čemu se v Drážďanech diví, když svým návrhem souhlasili s danými podmínkami.

Své okolí si spoluvytváříme sami, tedy aspoň bychom měli.

V ideálním případě by nebyla nutná žádná ochrana památek a přírody. V dnešní době jsme právo na to, abychom si "hlídali" svůj životní prostor přepustili úředníkům. O podobné cíle se snaží i organizace jako UNESCO. Co je na tom špatného? Myslí si pan Kotrba, že by lidem nevadilo, kdyby přes Hradčanské náměstí vedla autostráda? Myslí si pan Kotrba, že o trasách dálnic a o regulačním plánu města rozhodují ve svornosti obyvatelé daného místa se zřetelem na společné blaho? To se nedá dálnice v Drážďanech postavit v jiné variantě? Tady nejde o nějaké UNESCO, ale o místo, kde žijí lidé. Ti ať se rozhodnou podle svého, buď most, nebo zápis do seznamu WHC. Pan Kotrba význam a moc UNESCO poněkud přeceňuje. Nebo nechápe, že v dnešní době je činnost "ochranářských" organizací s mnohdy extremními požadavky nutná, aby se ve společnosti vyrovnaly právě opačné tendence.

Je ovšem otázka, jestli šlo radním v Drážďanech pouze o uchování jedinečného údolí, nebo bylo jejich rozhodnutí podobné jako v Liberci, kde se radní sešli a rozhodli, že by chtěli mít nad městem na Ještědu památku UNESCO kvůli turistům a reprezentaci, přičemž kritizovali ministerstvo, že otálí se zapsáním vysílače na seznam národních kulturních památek. Podobně směšné mi přijdou snahy udělat z Brd národní park nebo památku UNESCO kvůli překazení plánu USA postavit tam radar.

Hrozba, že Prahu čeká něco podobného, je jen nafouknutá bublina hojně využívaná oběma stranami sporu "památkáři vs. anti-památkáři" a nemá, aspoň co je mi známo, žádnou vážnou odezvu v UNESCO. Jiné je to s otočným divadlem v Českém Krumlově, kde UNESCO žádalo českou stranu o vysvětlení, proč ministr Jandák s platností na věčné časy rozhodl o ponechání divadla v zámecké zahradě, zde ovšem bez rozhořčeného zájmu novinářů.

Argument s Krčínem mi přijde zcela zcestný a směšný, stejně jako občasné názory, že památkáři by zatrhli Karlu 4. stavbu gotické katedrály. Tenkrát byla jiná doba a hlavně to neživotné dávno zmizelo, takže o tom ani nevíme. Úpravy v krajině se dělali z nutnosti a kvůli omezeným prostředkům v souladu s přírodními procesy. A ne jako za normalizace například při melioracích a jiných úpravách, které těžce poškodili českou krajinu, v souladu se stranickými plány. Gabčíkovo nebo Novomlýnské nádrže určitě nikdo nebude navrhovat za světovou památku. Zcestné a nesprávné jsou názory pana Kotrby na původní květenu Třeboňska, jeho urbanizaci a zadržování vody v krajině. Dříve tam byly blatkové bory a doubravy, tedy hustý a neprostupný les. Paradoxně Třeboňsko mohlo klidně být na seznamu UNESCO jako kulturní krajina, kdyby se navrhovaný soubor rybníků a stok rozšířil, proti čemuž byly chovatelé kaprů, kteří se, dle mého názoru iracionálně a plně v souladu s "českým klimatem", obávali o svou produkci ryb.

A tady jsme opět u toho, proč bychom měli některá místa chránit a v čím zájmu by to mělo být. V současnosti mají můj obdiv spíše ty "elitářské a snobské" organizace, které jsou zárukou, že se budoucnost nebude vyvíjet podle nejasného zájmu každého okresního vizionáře, který je momentálně u koryta. Obdiv ve mně budí přístup v ochraně přírody například v Anglii, kde národní park jako třeba Lake District opravdu patří národu a ne anonymním ochranářům a majitelům povolenek a výjimek, jako třeba u nás na Šumavě.

Kdyby měli panem Kotrbou tolik obdivovaní vizionáři dostatek peněz a času, nesrovnali by se zemí jen malebný a zchátralý Josefov, včetně gotických paláců na Novém městě, ale i celé Staré město. Místo pitvorných gotických baráčků, by dnes v centru Prahy všude stály pseudogotické a secesní činžáky jako v Holešovicích nebo na Vinohradech. Co je špatného na tom, že (nejen) Evropa lpí na svém dědictví? Že by ji to nějak dramticky omezovalo v jejím rozvoji jsem si nevšiml. Spíš je mi líto lidí vykořeněných ze svého okolí, kteří skočí na lep, každému provinčnímu zlatokopovi, nebo zkorumpovanému politikovi, a sobecky si hýčkají své zbytnělé ego.