Říká se, že zamítnutí mělo tři základní důvody. Tím prvním byl takzvaný nedostatek úpadku, to znamená, že Petrof nebyl v ani insolventní ani předlužený. Navrhovatel navíc inkriminovanou pohledávku údajně nikterak nedoložil a v neposlední řadě jednalo se o věřitele jediného, byť z opravdu velké americké země, a to prostě na prohlášení konkursu jaksi nestačí ani v tak malém státečku, do kterého se vejde sotva jeden radar.

První kolo skončilo, tak jak mělo. Spíše je na místě položit otázku, co vede takovou firmu jako je Geneve International Corporation k tomu, že podá takovýto návrh. Obávám se, že to bylo proto, že si prostě myslela, že ten český soudíček si před „stars and stripes“ sedne na zadek, podobně jako to nedávno předvedla česká ministryně obrany, a prostě vloží ten „český švajneraj“ do svobodných a demokratických ručiček. Jak by to dopadlo, vidíme celkem všude, kam nový velký bratr vleze. Je celkem lhostejno zda se jedná o Irák, Afganistán, Tatru nebo Flectronics. Nikdy z toho nic dobrého nepovstane a je třeba podotknout, že v tom si jsou všichni velcí bratři podobní jako vejce vejci. Něco málo o tom víme, protože my máme určitě víc velkých bratrů než těch malých.

Arogance tohoto návrhu na prohlášení konkursu je do nebe volající a pokud se potvrdí informace o důvodech zamítnutí, bude to volat ještě dál. Prostě je z toho cítit ono okřídlené rčení, že by to „byla chyba to nezkusit...“ A tak to velký bratr na hulváta prostě zkusil. Třeba se Čecháčci leknou a nebo si řeknou, že by mohli za zradu vlastního podniku dostat „jidášský bagsík“ a ještě ukojit tu pověstnou českou závistivost a nepřejícnost v podobě Ceralovic-Petrofovic chcíplého Petrofu. Nevyšlo mu to, zatím...

Když píšu zatím, vím dobře o čem mluvím. Velký bratr se může odvolat až do samotné Prahy k Vrchnímu soudu a ten by mohl shledat mouchu a věc vrátit. A Krajský soud by musel v řízení pokračovat. Trvalo by to a Petrof by chřadl, protože by se informace o tom, že je na něj podán návrh na konkurs šířila v jeho okolí i po světě jako mor. No, a po takových dvou třech letech by už byl na konkurs doopravdy, protože takovou státní soudní péči nemůže žádný podnik dlouho vydržet. Pokud byste si snad mysleli, že blábolím z hladu mohu posloužit mnohými příklady a některými i přímo z mé praxe.

Počkáme si a uvidíme. V každém případě GIC nic neprohrál. Má ještě minimálně do konce roku 2007 platnou smlouvu s Petrofem a může mu škodit tak říkajíc opravdu nakrátko. Za toho půl roku dokáže napáchat ještě mnoho. Petrof je v zásadě bezbranný. Možná vyčíslí škodu, ale představa, že někdo někoho odsoudí za šikanózní návrh na konkurz je skoro dětinská. Petrof dokonce namůže ani smlouvu ukončit mimo výpovědní lhůtu, protože tím by se dopouštěl porušení smlouvy a tím i obchodního zákona. A byl by znovu napaden.

Skutečně velice toužím potom, aby byl v novém trestním kodexu ponechán paragraf, který alespoň trochu dává napadené firmě určité právo na přiměřenou sebeobranu. Podobně jako je tomu u napadeného člověka.

V každém případě budu za několik týdnů psát článek s názvem „PETROF po třetí...“. Jen bych si přál, aby byl o tomhle případu amerického chucpe v podobě šikanózního návrhu na konkurz už tím úplně posledním. Pokud se GIC odvolá, začne neverending story po česku. Jenže s opravdu smutným koncem. Bude o čem psát. Ale to bude tak všechno.